Prý: vrah je zahradník

To bylo jednu dobu rozuzlením řady detektivek, až se to vžilo. Inu, vezmu-li to doslova, pak nemohu být vrahem. Nejsem totiž zahradníkem. A jako zahradník bych se rozhodně neuživil.

Veškeré mé pokusy cokoli vypěstovat, skončily v lepším případě nezdarem. V tom horším - katastrofou. Ani vám nebudu popisovat, jak jsem se pokoušel pěstovat lekníny... (skončilo to pěkně zatuchlým bahenním mini jezírkem), o tom ostatním nemluvě. Nebo spíš mluvě.

Spolu s tím, jak jsem dostal darem kocoura Kryštofa Prvního, jsem se poučil, že takovýto tvor potřebuje mít čerstvou trávu.

Pravda, něco jsem jednou vypěstoval z hliníkové fólie, do jaké se dříve nandavalo "jídlo s sebou". Prodali mi tu trávu v "kočičinách", spolu s jakýmsi substrátem a prý "jen  se to zaleje".

Možná jo. Dokonce i cosi vzešlo a pak zašlo.

Aspoň, že Kryštofovi Prvnímu to bylo jedno. Tohleto jarní "osivo", jak je občas prodávají na velikonoce, to on dokonale ignoroval. Vyznával (stejně jako jeho dva pozdější kočičí následovníci) výhradně travinu zvanou šáchor. Tady ta současná už i pěkně kvete. Na rozdíl od těch mých původních travin.

Pracně jsem tu travinu sháněl po supermarketech... nakonec jsem ji skoro vždy spolehlivě koupil v hypermarketu stavebnin a v německém hypermarketu. Bohužel, minimálně každé dva měsíce jsem, díky mému pěstitelskému úsilí (myslím to samozřejmě ironicky), zkrátka jsem musel hledat nové zásoby.

Dokonce, jednu doby když byl výpadek dodávky zahradnicky napěstovaného šáchoru, jsem i - zcela marně - sháněl příslušné travní semeno.

Když jsme se přestěhovali do přítelova bytu, pustil se do zahradničení on.

Musím říci, že pod jeho rukama to vše roste, kvete, zelená se i jinak vybarvuje... Viz ona kočičí tráva. Ukázalo se, že jsem ji celou dobu JÁ zoufale špatně pěstoval, proto vždycky zašla. Té na foto už je rok - v přítelově péči si roste vesele dál.

A je to ani ne měsíc, co jsme zasazovali cuketu.

Úspěšněš raší a roste další letošní zeleň. Nebude to už sice taková divočina jako vloni, protože jsme se poučili, že méně je někdy více. Vloni to, díky přehnané sázecí iniciativě, totiž dopadlo takto:

Ale úroda byla.

A největší radost z té džungle zeleně měli pochopitelně naši kočiči miláčkové:

Takže letos opravdu skroměji. Toto je ovšem stav tak před dvěma měsíci.

Mezitím se prostřední rostlina "chytila" a díky přítelově péči momentálně vypadá takto:

Mně osobně by, bohužel, v pěstovatelském úsilí nepomohly ani zázračné lampy. Kromě, pro účely této fotografie, je vlastně ale ani nezapínáme.

A mimo jiné, přítel se specializuje na orchideje. No, specializuje, prostě je má rád.

A tak než abych "vraždil" květiny, balkónovou zeleninu a jiné rostliny, specializuji se spíše na umělecké fotografie toho, co přítel vypěstuje.

Pro všechny strany je to lepší. Já mám klid, že nic nekazím, přítel má radost z hobby a ani z rostlinné, potažmo naší živočišné říše, si zatím nikdo nestěžoval.

Všechna foto: autor