Proč staré české komedie aneb Karty nelžou

1930 - C.K. Polní maršálek, 1931 - Muži v offsidu, 1932 - Kantor ideál, 1936 - Uličnice... a tak bych mohl pokračovat, že?

Vlasta Burian  - C. a K. polní maršálek, To  neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, Anton Špelec ostrostřelec, Ducháček to zařídí, U pokladny stál, Baron Prášil aneb Když Burian prášil, Přednosta stanice...

Nataša Gollová - Kantor ideál, Příklady táhnou, Kristián, Eva tropí hlouposti, Dívka v modrém, Roztomilý člověk, Hotel modrá hvězda...

Hugo Haas - Muži v offsidu, Poslední muž, Mazliček, Jedenácté přikázání, Ať žije nebožtík, Velbloud uchem jehly, Tři muži ve sněhu, Mravnost nade vše, Andula vyhrála...

Adina Mandlová - Mazlíček, Ať žije nebožtík, Vebloud uchem jehly, Mravnost nade vše, Důvod k rozvodu, Děvčata nedejte se!, Holka nebo kluk, Ducháček to zařídí, Kristián, Přítelkyně pana ministra, Katakomby, Hotel modrá hvězda...

Oldřich Nový - Uličnice, Velbloud uchem jehly, Falešná kočička, Důvod k rozvodu, Kristián, Eva tropí hlouposti, Dívka v modrém, Přítelkyně pana ministra, Baron prášil, Roztomilý člověk, Hotel modrá hvězda, Valentin Dobrotivý...

Věra Ferbasová - Uličnice, Tři muži ve sněhu, Sextánka, Mravnost nade vše, Falešná kočička, Andula vyhrála, Dědečkem proti své vůli, Provdám svou ženu...

A určitě řeknete, že bych měl uvést V+W, Lídu Baarovou, Zitu Kabátovou, Antonii Nedošínskou, Ladislava Peška, Jaroslava Marvana, Raoula Schránila, Františka Filipovského, Ference Futuristu, Čeňka Šlégla nebo Theodora Pištěka... v tom výčtu představitelů především komediálních postav.

Zcela záměrně jsem v úvodu uvedl rok vzniku prvních významnějších filmů, ve kterých hrály naše tehdejší filmové hvězdy. Od toho prvního již za týden uplyne 92 let! Ty slavnější komedie (a pochopitelně i další filmy té doby, ale o nich není řeč) jsou v půměru sotva o nějakých 10 let mladší.

"A přece se točí!", jak by řekl nejeden divák. Neustále se točí filmové a dnes už i jiné "pásy" a kotouče těchto černobílých komedií. Moje generace technického středověku nedigitálního světa se jimi stejně baví jako naši rodiče a prarodiče - jejichž dětství a mládí ty filmy představovaly.

A my - odkojeni jejich vlivem - se na ty filmy díváme rovněž. Zdaleka ne všechny. Máme mezi nimi už jen svoje oblíbence, nebo dokonce i jen své oblíbené scény.

Ale vsadím se, že i v tom kusém výčtu svůj oblíbený film najdete.

Nedokážu posoudit, zda třeba dnešní generace Z najde někdy v budoucnu v oněch starých filmech takové zalíbení jako my. Troufale bych si dovedl odhadnout, že i oni "na stará kolena" tyhle staré komedie s oblibou shlédnou.

A i když máme nepřebernou historii komedií 60-80. let, tvorbu 90. a pozdějších let - tyhle staré černobílé komedie poběží dál. Možná je někdo i časem dokonce digitálně obarví - čímž trochu ztratí svoje kouzlo a patinu. A nebo naopak dál budou představovat hledání ztraceného času ve své podobě černobílé.

Jen na okraj přidám malou poznámku, pro ty kdož netuší, jak vzácnými shodami okolností ty staré české filmy vůbec máme. Do r. 1945 totiž neexistoval nějaký Národní filmový archiv apod. Filmy vyráběly jednotlivé filmové společnosti, jejich osud byl ve válečných dobách značně nejistý. Tyto společnosti také vlastnily filmy, jejich kopie... ale především to byly různorodé filmové půjčovny, různorodí distributoři, promítači apod., kteří měli posléze filmové kopie ve svém majetku. A právě díky tomu - před zestátněním - bylo tak těžké dávat dohromady fimy natočené vlastně od konce minulého století. Mnohdy byla zachráněna jediná filmová kopie díky majetku promítače, nebo třeba z pozůstalosti zapomenuté na půdě. Posléze se přejímaly i kopie z německých půjčoven. Takže je to svým způsobem zázrak, že se vlastně dochovalo snad až 90% tvorby z oněch let.

Ty staré české komedie nás obklopují tradičně každý rok kolem vánoc, silvestra... sluší se střihnout si aspoň jednoho Buriana, Nového nebo Haase či Mandlovou a Gollovou.

A není to rozhodně jen tím, že by naše zejména komerční televize potřebovaly zaplnit vysílací čas. Kdož nevíte, vězte, že každoročně probíhají dražby práv na promítání toho či onoho filmu z Národního filmového archivu (NFA). Podotýkám také, že dnes jsou ze zákona producenti povinni poskytnout NFA kopii svého filmu. Právě proto, aby se předešlo výše popsané poválečné situaci.

Kouzlo oněch starých filmů totiž netkví jen v jejich stáří. Možná si řeknete, že z dnešního hlediska spousta tehdejších herců přehrává, ty vtipy jste už stokrát slyšeli a viděli, stejně jako příběh. A vidíte! Přeci se  podíváte znovu.

Znovu s rozkoší sledujete Kristiána Oldřicha Nového jak se snaží obloudit Adinu Mandlovou, aby se nakonec vrátil k Nataše Gollové, stejně tak sledujete řádění Vlasty Buriana v jakékoli z jeho rolí... Adina Mandlová bude vždy tou lehce elegantně odtažitou dámou, Nataša Golová tou správně bláznivou a Věra Ferbasová tím poťouchlým diblíkem.

Víte proč?

Nejen pro ty více či lépe "smontované" příběhy. Nejen pro ty neobratně obratné pokusy o gagy. A pro tu crazy dovedenou později až k dokonalosti.

Jak říká tetinka v Roztomilém člověku "karty nelžou" - ony totiž ty staré české komedie nelžou. Nic nepředstírají, nikomu nic nevnucují: žádný názor, postoj nebo dokonce politiku.

Všechny ty filmy si kladou totiž za cíl jedinou věc:

Pobavit diváka.

Nic víc, ale také nic míň. A to je ten hlavní důvod, proč se na  tyto filmy díváme i po neuvěřitelných 90-80 letech.

Tak příjemnou zábavu.