Tedy, občas člověk musí poslouchat a slyšet, i když nechce. Na příklad, když si za vás v tramvaji někdo sedne a neodbytně si povídá s někým po telefonu.
- Tak už jsem to zapích, - ozvalo se za mnou, - a o Dopravním podniku nechci slyšet do prvního února. Pardon, prvního ledna. I když prvního února by se taky hodilo. -
Zasmál se dotyčný a já se zasmál v duchu s ním.
Ne, neohlédl jsem se. Už dávno jsem se v tomto směru naučil ovládat své reakce. Stejně tak, když mne někdo upozorní někde na nějakou tu "osobu", nevalím na dotyčnou bulvy, ale nenápadně přejedu pozvolným panoramatickým pohledem místo. Na zhodnocení a zapamatování si dotyčné osůbky to stačí. Onou osůbkou může být mladá kočka i bába princmetálová, rozjařená parta študáků nebo děsivě diskutující důchodci.
V dopravních prostředcích pražské MHD trávím poměrně dost času. Minimálně 5x do týdne půl hodiny sem a půl hodiny tam. A to už člověk leccos zří i zaslechne. Jakož i nyní.
- Autíčko jsem nechal na parkovišti, - chlubil se hlas za mnou. - Když se na to podívám, na tu zácpu, tak jsem se nemýlil. -
Mlčky jsem v duchu souhlasil.
- A ráno hupnu do první tramvajičky, - zacukroval ten chlapský hlas pojednou dost nepochopitelně, - a dojedu si autíčko zaparkovat, až první dělník vypadne do práce. -
"Inu," pomyslel jsem si, "tramvaják nebo autobusák zahleděný do svého auta."
Onen hlas za mnou pokračoval.
- No dovedeš si to představit, kdybych v tomhle davu aut jel? - Známý si to dovedl představit. - No právě. A teď si vem, že když jsem jel po mostě tramvají, tak jsem schválně koukal na poznávačky aut. Pokud se to dalo rozlišit, tak devět z deseti bylo mimopražských. -
"No a?" zeptal jsem se v duchu a odpovědi jsem se také hned vzápětí dočkal.
- Potkal jsem pak jednu známou a ptal jsem se jí, co ty burany do Prahy tolik táhne? Co tam mají jinýho než u nich na vesnici? -
Telefonní monolog pokračoval.
- Co ti BUROŠI v Praze hledaj? Při těch drahých cenách si myslí, že tu jsou levnější vánoční nákupy? A ona mi to vysvětlila: prý je to vesnická tradice, jezdit do Prahy na nákupy, protože údajně za lepším. -
Tím jsem obohatil svůj slovník hanlivých dopraváckých výrazů o slovo "buroš"... převaloval jsem je chvíli na jazyku. A ztratil jsem tak kontakt s diskuzí.
Vzápětí nato jsem stejně vystupoval.
Pochopitelně mi to nedalo, abych se nepodíval, kdo že to vede takovouhle konverzaci na sedačce za mnou. Inu, nebudu ho popisovat. Není nutné ho identifikovat. Jen mi typově připomínal zběhlého vysokoškoláka. Asi jím i byl.
Bylo mi to jedno.
Jen jsem byl zase vnitřně bohatší o kus světa lidiček za držadlem či volantem mětské hromadné dopravy a přišlo mi to docela zábavné. Tedy ne to, co si o nás myslí, ale jak celkově smýšlejí i mluví.
Přeji dotyčnému, aby skutečně o Dopravním podniku aspoň do prvního ledna neslyšel, autíčko hezky přeparkoval a hlavně: aby si užil svátky pokoje, klidu a míru.
***
Foto jsou ilustrační.
