Poslední Blue Ray z Japonska, vyprodaný poslední koncert v prázdném obřím stadionu

Každá kariéra jednou končí. S tou, která se týká japonské pop skupiny Arashi, končí i moje "kariéra" japonského popu. A na oboje budu mít doufám, že ne poslední vzpomínku.

Tohle všechno, vážení, jsou moje CD, DVD a Blue Ray z Japonska. Je to docela slušná kolekce, která za posledních 10 let "mapuje" určité hudební proudy tzv. j-popu. Zdaleka není reprezentativní. Je spíše zájmová a představuje to, co se mi v daném žánru líbí. Nic víc, nic míň.

Lhal bych, kdybych věděl, jak jsem na to přišel. Něco jsem před lety stahoval z již neexistujícího serveru a zaujal mne tam název Johnny´s Countown, tuším 2004. Domyslel jsem si, že to bude nějaká novoroční estrádní show. K mému velkému překvapení, to nebyl "silvestrovský zábavný program", jak jej známe u nás. Byla to hudební doslova show boybandů ve stáji japonského hudebního vydavatele.

Kdo mne sledujete delší dobu, víte o mém kladném vztahu k Japonsku. Takže vás nepřekvapím, když napíšu, že mne to nejen zaujalo, ale že jsem byl doslova nadšený. Ne tak z poskakujících skupin po scéně, ale jednak z toho, že všechny ty písničky byly svým způsobem optimistické, energické a povzbuzující chuť do života. Fakt, že jsem neuměl a neumím japonsky, na tom nic neměnil. Ba dokonce jsem se později letmými překlady přesvědčil, že někdy je lépe nerozumět. Občas to totiž textově jsou takové ty "holky z naší školky" - tedy doslova zábava, jakkoli na úrovni.

Co mne ale fascinovalo ze všeho nejvíc, byla naprostá profesionalita.

A to na úrovni, která mne vždy oslovovala a o které si u nás můžeme nechat jenom zdát.

Později jsem zjistil, že se nejednalo o náhodu, ale o japonský koncertní standard.

• všechno bylo zpíváno živě - žádný playback nebo "aspoň" half-playback.
• všechna hudba byla zahrána živě - hudebníci sice byli skryti za dekorací, ale po skončení show se po jejím rozevření ukázal snad 100 členný orchestr
• hudební i pěvecká kvalita byla 100%, v nejvyšší možné zvukové kvalitě
• tanečně-pěvecké aranžmá, kostýmy - všechno dokonale nazkoušené a připravené
• videozáznam koncertu byl naprosto dokonalý, s přesnými střihy na sólisty nebo naopak na choreografický prvek, včetně prostřihů na obecenstvo, celkovou atmosféru atd.

Mohu vám říci, že mému ostřížímu zraku či uchu by neuniklo jediné hlasové a pohybové zaváhání zpěváka, tanečníků, ujetí hudby a nebo televizní-videozáznamová chyba - na příklad pozdní přestřihnutí na zpěváka či nějaký moment. Tím spíše, že jsem si to nadšeně pouštěl opakovaně a občas tyto záležitosti pouštím dodnes.

A tak jsem si začal z Japonska kupovat DVD, později Blu Ray.

A u pár vybraných skupin i jejich singly s videoklipem na DVD; a ještě raději tzv. limitované edice, s bonusovými disky ze zákulisí, takže jsem tak trochu nahlížel jejich tvůrcům do tvůrčí kuchyně.

Skupina Arashi patřila, a svým způsobem tvoří dodnes, jedničku j-popu. Na Wikipedii si můžete v angličtině přečíst o jejich kariéře prakticky všechno; případně ve strojovém překladu do češtiny. Skupina Arashi (v překladu do češtiny "Bouře") začala v roce 1999. Bylo jim v průměru 17 let. Kariéru končí skoro  čtyřicetiletí, oficiálně obřím koncertem 31. prosince 2020.

Pochopitelně jsem nemohl Blue Ray z koncertu minout a tak před pár dny obohatilo a vlastně uzavřelo moji japonskou diskotéku. Nastupující generace v j-popu se příliš komercionalizuje, je příliš rozdrobené... manažeři zkrátka zatím na svou "šťastnou ruku" při výběru zpěváků a formování kapel stále ještě čekají. Jinými slovy, není zde nic nového, co by mne zaujalo.

Ten koncert "This is Arashi Live 2020.12.31" byl opravdu zvláštní.

• Uzavíral více než 20letou kariéru nejpopulárnější asijské j-pop skupiny
• Odehrával se na největším japonském stadionu Tokyo National Stadium
• Koncert byl beznadějně vyprodán (ceny takovýchto koncertů začínají na 10,000Kč ke stání)
• Koncert se přenášel živě po internetu
• Hlediště stadionu bylo zcela prázdné

To poslední se zdá být nepochopitelné. Vyprodaný koncert před prázdným hledištěm?

Inu, pochopitelně v době příprav koncertu nemohl nikdo tušit, že přijde nějaký covid. Že budou následovat důsledná opatření, omezení... a Japonsko bylo vším postiženo v pozdější vlně než třeba Evropa. Takže původně byl plánován řádný rozlučkový koncert.

A v Japonsku se koncerty neodkládají.

Zatímco u nás jsme chtěli kdysi poroučet větru a dešti, Japonci s těmito jevy rázně zatočili opatřeními technickými. Na podobné rozmary počasí jsou připraveni. Ve své sbírce mám koncert, kde hustě prší, zatímco osvětlovací technika je ukryta v nepromokavých průhledných vacích, zpěváci mají nepromokavou techniku a tak vlastně jediný, kdo to odnáší - jsou oni, na plno zpívající pod deštníky a pláštěnkami ukrytým divákům.

Závěrečný, poslední koncert Arashi se proto odehrál. Na plno, dokonale podle scénáře... s reakcemi směrem k internetovému publiku, zatímco problikávající led osvětlení dávalo jen maně tušit prázdnost celého stadionu. Ten má minimální kapacitu 68,000 lidí rozšiřitelnou až na 80,000.

Mohl bych vám tady dopodrobna popisovat, jak celý koncert probíhal. Jak dokonalá to byla hudebně světelná show, na jejímž začátku celá pětice Arashi přijela v jakési polokouli z výškové stavby. Jaké byly vybrány z jejich kariéry písničky, které stejně neznáte takže vám to nic neřekne, kolikrát měnili kostýmy... a tak dále. Mohl bych zmínit naprosto skvěle odvedené výkony, kdy už ale v přestávkách na převlečení je znát ten věk... (viz druhé Blue Ray, vše kolem  koncertu)...

Řeknu jen závěrem. Ten koncert je více než důstojná pocta dvacetileté kariéře opravdu talentovaných umělců, kteří se v tvrdé japonské konkurenci vypracovali na hvězdy. Kteří odevzdali kariéře každý kousek soukromí, své rodinné vztahy i plány... Kteří se na 20 let vzdali soukromí, kteří 20 let nesměli měnit styl oblečení ani chování a projevu, včetně udržování fyzičky, kteří 20 let spali maximálně 4-5 hodin denně... a mezitím tvrdě dřeli v podobě nácviků show, televizních interview, účinkování v reklamách, soutěžích, seriálech... nemluvě o jednotlivých vystoupeních jako skupiny, o každým rokem nové koncertní show... fotografování, filmování, komunikace médii, s tiskem, s fanoušky... Vše pod taktovkou nemilosrdně přísného managementu. Ano, takový je život v Japonsku těch, kteří jsou na špici show. Věřte mi, že jsem se o to nemálo zajímal.

A tak dodám úplně za závěr.

Ten poslední koncert před prázdnou vyprodanou halou stadionu byla pocta nesmírné profesionalitě, lidské snaze dosáhnout vrcholů, a pocta všemu, co s tím souvisí.