Ne, nebojte se... nejedná se o pohřešování některého z reálných prezidentů. Jde o čistou literární fikci. Je zajímavá tím, že je spoluautorem bývalý prezident USA, Bill Clinton. Což mne zaujalo na plakátě v metru.
Já nevím jak na vás, ale na mne občas reklama zabírá. V daném případě, pokud mne něco praští do očí při cestování metrem. Na jezdících schodech jsem tak nějak ten plakát nemohl přehlédnout.
Tak to pak dlouho ve mně hlodalo, až jsem se druhý den dopoledne rozhodl si pro knihu dojet. Do knihkupectví jednoho obchodního centra nedaleko mne. A pak už tedy zbývalo vyčkat příhodný moment a začíst se do knihy.
Co jsem očekával?
Především, že překlad bude na dobré, profesionální úrovni. Což mé očekávání splnilo. Samozřejmě jsem nečekal překladatelskou perlu; tou ostatně nebývají ani "překlady roku". Překladatel Ondřej Duha nic nenechal náhodě, je to opravdu profesionál a evidentně se na specifické téma, žánr i oblast dobře připravil.
A nyní tedy ke knize samotné.
Samozřejmě, že Bill Clinton je to jméno, které knihu prodává. I když James Patterson - spoluautor - platí za současnou literární celebritu krimi žánru a ani u nás není neznámý.
A tak si podle mého názoru pánové rozdělili autorské úlohy.
- Bill Clinton - coby bývalý prezident - dodává detaily a atmosféru;
- James Petterson - řídí dramatickou linku
Výsledkem je něco jako akční thriller. Veze se po módní vlně terorismu, internetových útoků...
Román je v "ich formě", tedy aspoň jeho části. Víc nevím a brzy pochopíte proč.
- Kapitola - Zvláštní výbor sněmovny reprezentantů vyslýchá prezidenta, který to vypráví čtenářům. Vzhledem k spoluautorství Billa Clintona v prvním okamžiku není jasné, jestli nejde o Impeachment ohledně Moniky. Pak se vysvětlí, že nikoli. Jde o téma terorismu a je tu snaha obvinit prezidenta ze "spolupráce z teroristy".
- Kapitola - Zjišťujeme, že to celé bylo vlastně jenom trénink. Tzv. koučink. Kongresmany nahradili prezidentovi spolupracovníci... (pro Clintona to muselo být něco jako déja vu) ačkoliv se nám v předchozí kapitole dostalo velmi přesného, niterného popisu a vztahu prezidenta k jednotlivým vyslýchajícím členům výboru. Prezident nás nechává proniknout do tajů svých pocitů náladu a myšlenek. Takže to vzbuzuje dojem opravdového duelu na ostro. Ovšem omyl, byl to tedy "jen" trénink.
- Takže... promiňte, dál nevím. Proč?
DÁL JSEM TO TOTIŽ NEĆETL. Nemám rád tento druh podrazu na čtenáře, tím spíš že je to celé vyprávěno v ich formě. Nepřijde mi to jako férová hra se čtenářem, záměrné uvádění v omyl - i když chápu, že je to určitý, zřejmě zaběhlý literární styl. Jak ale říkám: pro mne je to podraz. První, ale zřejmě ne od autorů poslední.
V 70-80. letech, a pamětníci mi to potvrdí, byl u nás oblíbený americký spisovatel Arthur Hailey. Byl svým způsobem průkopníkem podobného stylu psaní. Dokázal mistrně načrtnout detaily vhodné situace, dát vám poznat prostředí, charaktery i jejich pocity... a pak to vše neomylně řítil k dramatu, katastrofě a rozuzlení. Asi jeho nejslavnější román je Let do nebezpečí. Byl zfilmovaný jako film, ale i jako filmová parodie - téma, kdy jsou otráveni piloti večeří - rybou a hledá se někdo, kdo by s letadlem mohl přistát. U nás pak vznikla dokonce vynikající dramatizace s Eduardem Cupákem v hlavní roli, pod režijní taktovkou mistra rozhlasových her Jiřího Horčičky. Z dalších Haileyho románů vyšly u nás třeba Hotel, Letiště, Penězoměnci, Večerní zprávy... Jeho vypravěčský styl byl sice přímočařejší, ale i když si nechával dramatický vývoj pro sebe, nikdy čtenář neměl pocit, že s ním autor hraje nefér hru.
První dvě kapitoly "Pohřešuje se prezident" mne o tom nepřesvědčily. A nechat sebou vláčet autory sem a tam na více než 430 stránkách... promiňte. Nejen můj čas, ale i mé city a pocity jsou mi příliš drahé na takovýto - možná dnes jinak běžný - styl psaní, nebo dokonce jednání a chování.
Knihu jsem nabídl známému jako vánoční dárek pro jeho dospělé, vysokoškolské ratolesti. Pokud je podobný styl zaujme - proč ne.
A nepochybuji o tom, že kniha má dobrý konec. To by jinak bylo proti samotnému žánru, kdyby se prezident nakonec nenašel, že?
Vydalo Euromedia v edici Kalibr, 2018
ISBN 978-80-7617-038-4
Všechna foto: Martin Faltýn
