Vídeň jsem navštívil jako turista již několikrát. To ale byly takové ty jednodenní, většinou vánoční výjezdy. Nyní to byly celé dva dny a cesta k tomu navíc. A navíc zase byla i pěkná hrstka zážitků a postřehů.
K Vídni mám zprostředkovaně citový vztah, neb se tady v r. 1912 narodil českému krejčímu můj tatínek. Psal jsem on něm již několikrát - naposledy k výročí 100 let jeho narození. Dokonce jsem měl to štěstí navštívit ulici kde se narodil a šťastně žil do 7 let než... než První světová válka zabila oba rodiče a děti v počtu 5 byly zachráněny před sirotčincem rozdělením po příbuzenstvu zpět do Čech.
Nu a teď jsem byl tedy já ve Vídni, o nějakých 106 let a několik měsíců později - poslední červencové dny. Možná zrovna v té době tehdy sedmiletý tatínek z Vídně odcházel... to už se nikdy nedozvím.
Hlavní cíl?
Konečně navštívit Schönbrunn.
Ale samozřejmě se také podívat i trochu víc po Vídni; včetně pár oblíbených míst.
Nečekejte ode mne žádnou chronologii - to by bylo jak proti mé povaze, tak proti zajímavým momentům mého pobytu...
1. Ale začneme tentokrát opravdu od začátku - dopravou.
V dnešní dobře nepotřebujete kupovat průvodce... tedy pokud dostatečně vládnete chytrými telefony, tablety, PC apod. O Vídni existuje řada internetových stránek a já si našel tu (z prvních na ráně), která mne dokázala propojit - což bylo nejdůležitější - s informacemi o dopravě. A tak jsem si nainstaloval do mobilu aplikaci na koupi jízdenky.
Volba byla jednoduchá: ve Vídni jsem byl necelé 4 dny a 72 hodinová jízdenka stála stejně jako 7 denní; tak dlouho jsem se mohl po Vídni projíždět a měl jsem to stále předplaceno.
S čím jsem nepočítal byla sveřepost registrace v aplikaci v případě, že uděláte chybu.
Nemám rád předvyplněné informace v internetových formulářích.
Už se mi to podařilo jednou, když jsem kupoval pro známé letenku a u dámy jsem přehlédl a ponechal předvyplněné Mr. - tedy ""pán". V dnešní době absolutní předposranosti (to se jinak nedá nazvat) je pak prakticky nemožné cokoli takového na letence změnit. Po korespondenci s prodejcem, kdy jsem se chytal za hlavu "co je to za kravinu" (a nevykládejte mi voloviny typu, že to je pro moji bezpečnost!), jsem musel letenku zrušit a provést novou rezervaci.
Také tentokrát mne předvyplněná informace přelstila - prozměnu pro změnu v datu mého narození. Nabízela prostě aktuální datum dne registrace. A já jsem to prostě odkliknul.
A změnu tohoto údaje systém nedovoluje!
Následovaly emaily, dokonce jsem zkoušel volat... ale chtějte něco o víkendu; I když vám slibují non-stop infromace. Odjižděl jsem v pondělí brzy ráno a chtěl jsem mít MHD předplacenou.
No, skončilo to tím, že jsem si udělal nový účet; mou chatrnou internetovou němčinou jsem požádal o zušení účtu a vše dobře dopadlo. Mimo jiné díky tomu že jsem se nespolehl na mobilmí aplikaci, jejímž prostřednictvím zatím platit platební kartou nelze, přestože to slibuje. Původní účet ovšem nezrušili a opravili pouze datum. To ovšem až po mém návratu z Vídně.
Samozřejmě, že mne za celou dobu nikdo nekontroloval, žádný revizor... Ale jak znám svoji "kliku", tak nemít jízdenku se v mém případě rozhodně nevyplácí; dokonce ani kamarádům, kteří jedou se mnou třeba tady v Praze a rozhodnou se jet na černo. Je to lepší jistota než výhra v Sazce nebo Fortuně.
2. Vídní existuje několik.
Historická - moderní - císařská i chudinská - měšťácká...
To poslední vám bude připomínat pražské Vinohrady. Jak by ne. Oboje vznikalo ve stejné době a Praha tehdy vzhlížela k Vídni. A každý se jí chtěl vyrovnat. Ve společenském životě, v kultuře, ve vědě, v samotném sebeuvědomění národa... I architektonicky.
Pro mne, krom jiného, existuje Vídeň kulinářská.
Za prvé, tentokrát jsem byl pevně rozhodnut ochutnat vídeňský řízek. Mé dosavadní jednodenní pobyty mi nedávaly příliš času na to usednout v restauraci či jídelně a ochutnat. A tak jsem se ubíral i tímto směrem.
Dopadlo to ovšem poněkud a zcela jinak než jsem očekával. Tristně.
První den při příjezdu nebyl čas na nic. A tak jsem vyhověl přání mého známého, průvodce, ochutnat Burger King. Neb tuto fástfoodovou "specialitu" ještě nejedl. Inu, po ochutnání zkonstatoval, že se to příliš neliší od konkurenčního Mc Donald´s a já mu to nevymlouval.
V jedné knížce je jídlo přirovnáno k rozčvaňhanému papundeklu a tyto fastfoodové burgery jsou podle mne dokonalým podobenstvím tohoto pojmu.
Onen burger byl v danéim případě ještě zpestřen malou epizodou.
"Deset €, 38 centů," řekl mi prodavač u pokladny. Podal jsem mu připravenou 20 €urovku.
"Neměl byste těch 38 centů?"
Rád vyhovím pokud můžu a tak jsem zalovil v peněžence. Prodavač vzal drobné i dvacítku a zavřel je do pokladny a odvrátil se do ní.
"No moment, dostanu 10€ zpět, ne?"
Jedním skokem byl zpět u pokladny, otevřel ji a podával mi bankovku.
Inu, neverbální komunikaci mne nemusí nikdo učit. Dotyčný mne chtěl prostě okrást. Navíc se ukázalo, že mi i dal tzv. zkrácenou účtenku. Když jsem chtěl později na WC s kódem, na mojí účtence chyběl. Na účtenkách jiných nikoli.
Tu účtenku jsem si vyfotil na památku... Víc to komentovat nebudu a ani nemusím.
Druhý den si to vynahradíme!
"Zavedu tě do malého pěkného bufetu, kde dělají ty vídeňské řízky a za levno," prohlásil kamarád.
A vyrazili jsme.
Dojeli jsme k vídeňskému hlavnímu nádraží. A pak se pustili boční ulicí směrem dolů. Bohužel, počasí do nás pražilo. Nebyl to dobrý nápad se táhnut po prohlídce celého zámku Schonbrunn odpoledním rozpařeným městem.
I ten slabý kilometr se jevil nekonečným.
"Teda, snad tam ten bufet bude ještě, já už tu pár let nebyl," couval kamarád postupně ze svého nadšení. Ale pak: "Jo, tady!" ukázal na rohový buffet. "Je to tady!"
A zahnuli jsme k rohovému vstupu.
Ano, bylo to tam. Ale ani jsme nemuslei vystoupat ty tři schody.
Ručně napsaný papír hlásal:
"Od... do 4. 8. DOLOVENÁ"
Nevěděl jsem koho se mi chce zaškrtit dřív: zda kamaráda nebo toho prodavače na dovolené.
Následovala cesta zpět úmorným vedrem. Zamítnul jsem návštěvu kebabu, protože tohle jídlo já nejím. Kuřecí maso nafrézované na jakési podivné masové lupínky, navíc skoro bez chuti... To si jezte sami! Jiný malý buffet připomínal socialistický snědený krám. A pár přesmažených kusů čehosi ve mně nevzbuzovalo důvěru.
Přešli jsme křižovatku zpátky k hlavnímu nádraží. A hádejte, kde jsme skončili.
Mc Donald´s !
Do třetice se to musí zlomit!
A já konečně ochutnám vídeňský řízek. To jsem si říkal, když jsme kráčeli obchodní třídou Kärtnerstraße. A znovu jsme hledali kde si dát tohle vyhlášené jídlo.
"Hele, ale pozor, tady jsme v centru, tady bude všechno drahý," varoval jsem.
Kamarád mi moc nevěřil.
Nicméně Kärtnerstraße připomíná tak trochu Václavák, Příkopy nebo některé velké nákupní centrum. Trochu je to snad i Pařížská třída, i když ty opravdu super luxusní značkové obchody jsou tady evidentně na ústupu. A nových je opravdu pomálu, i když jsou.
"Prozíravě" jsme zabrousili do sousedních uliček v naději, že by tam mohlo být o trochu levněji. Samozřejmě nesmysl.
Při pohledu na tu cenu kamarádovi vyskočily oči z důlků a my jsme šli o dveře dál... hádejte kam?
Pro změnu do Burger Kingu! Tady bylo aspoň zajímavé prostředí a mne by zajímalo co tam bylo prapůvodně - tak někdy začátkem století. Netušíte?
A to je dnes vše. Nemusíte mi v diskusi předhazovat,jak je hnusný a pod. ten či onen burger, co jíst a nejíst... zkrátka: takhle se to semlelo. Aspoň byla nějaká legrace, ne? A vy jste za hvězdy a já za pitomce ...
Tím to moje "toulání po Vídni" pro dnešek zakončím. A o dalším zase příště.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
P.S.: Společným úsilím účastníků v diskusi a mým usazením se za domácí počítač se podařilo eliminovat mé chyby v názvech jako "Stephan Platz" (Stephansplatz), "Kamtner StraSe" (Kärtnerstraße) aj. Je to daň za moji nepozornost, potřeba silnějších dioptrií a psaní na ne svém počítači. Děkuji všem diskutujícím.
