Opět trochu na cestách - 2 - Vždycky je něco poprvé, i na Krétě

Dovolená je ideální způsob zkoušet nové věci. Každopádně, Kréta, jako každé správné Řecko, má tendenci vás neustále překvapovat. Takže si nakonec řeknete, že je to spíš legrace. No, co jiného vám zbývá?

- Jděte doleva a tam najdete autobusovou zastávku. Nespleťte si směr. Doleva Mália, doprava Chersonissos. -

To nám říká asistentka majitelky, pomocná kuchyňská síla, cestovní informátorka a posléze i uklízečka, v jedné osobě.

Jsme z toho "doleva, doprava" notně zblblí. Nicméně: jet do městečka musíme. Sice ona Mália je blíže, ale já se rozhoduji pro Chersonissos /někdy též Hersonissos/ a sice ze dvou důvodů.

• Za prvé: díky internetové mapě zjišťuji, že jedině tam je řecká National Bank.
• Podvědomě mám k bankomatům nedůvěru a tak si vždy vybírám tu "nejprofláknutější", nejstátnější banku - v naději, že aspoň tahle bude spolehlivá a k mé debetní kartě laskavá.
• Za druhé: v paměti mám romantický večerní průjezd městem, kdy to tam bouřilo půlnočním večerním životem.
• A zaujal mne především jeden gril bar a pak také velká zmrzlinárna.

Nicméně, napřed jsme museli do Chersonissos dojet. V našem případě tedy linkovým autobusem.

Takto tedy začal náš druhý den ve Stalidě, kam jsme s mým jedním kamarádem vyrazili na pánskou jízdu na 7 denní dovolenou.

A tak jsme šli na autobus. Hravě jsme se vydali na autobusovou zastávku DOLEVA.

Místo neznaje, vydali jsme se hezky po okraji dálnice a ignorovali jsme pod ní probíhající příjezdovou silnici. Z ní je pořízeno následující foto. Nicméně jsme statečně přelezli kovové ohrazení a šlapali vzorně při levém dálničním kraji.

Projíždějící řidiči si zákonitě museli myslet něco o blbcích, nicméně jsme statečně pokračovali, až jsme na protější straně spatřili autobusovou zastávku.

Dostali jsme se k ní poněkud kuriózně a já do značné míry bolestivě. Zjistili jsme totiž, že namísto přejití dálnice (samo o sobě nebezpečná věc a nikdy to nedělejte!) je zde vybudovaný jakýsi podchod.

Později jsme zjistili, že byl vybudován velmi důmyslně, protože jím projede, asi 5 cm pod stropem tohoto tunýlku, a od své střechy, i osobní auto.

No jo, ale my jsme byli na okraji dálnice, Cožpak, zábradlí jsme přelezli. Dokonce jsme se prodrali i začínající zelení. Ale pořád jsme byli na zídce cca 80-90cm nad zemí! Kamarád, sportovně mladší i zdatnější dolů hravě skočil. Já jsem váhal a přemýšlel, jak svalit mé obézní tělo dolů. Nakonec jsem se odhodlal rovněž k opatrnému skoku.

No, dopadl jsem jakž takž... ale hlavně si namohl něco mezi patou a achilovkou, na pravé noze. Začal jsem se děsit... nicméně neustálá chůze se ukázala jako nejlepší lék a do večera jsem to pohmoždění rozchodil.

A tak jsme se jali čekat na autobus, který měl podle sdělení jezdit každou půl hodinu.

Seděli jsme, postávali, já jsem pobíhal po okolí a fotil. Nakonec nám došlo, že TADY asi žádný autobus nejezdí.

Nicméně jsem si z toho odnesl několik hezkých fotek a o dvě bych se s vámi rád podělil.

"Moudře" jsme usoudili, že když tady, DOLEVA žádný autobus není, musí být zastávka DOPRAVA.

Vydali jsme se tedy zpět. Napřed oním podchodem a pak k našemu hotelu a dál... O dva dny později jsme zjistili, že od oné zastávky DOLEVA jsme byli necelých 30 metrů - za zatáčkou!

Teď jsme tedy šli DOPRAVA a začínali jsme se stylem chůze i náladou podobat karavaně jdoucí pouští. Párkrát jsme se ptali, až nám trochu optimismu přinesla odpověď místní obyvatelky, že ano, o kus dál JE zastávka.

Takže celkem cca po půldruhém kilometru ( v což počítám i cestu DOLEVA) jsme našli zastávku DOPRAVA. Jasnou, přehlednou, očíslovanou a s přehledným jízdním řádem!

Mohli bychom bývali směle mohli zajásat: "Hurá!" Ovšem to bychom nesměli být v Řecku. Naše nadšení zchladila větička na jízdním řádu.

"Jakékoli pravděpodobné zpoždění o proti jízdnímu řádu je způsobeno dopravními problémy."

Pokud to nevíte, toto je, prosím, Řecko v kostce!

Autobus Mercedes, ne nepodobný zájezdnímu autobusu (pravděpodobně výsledek dotací EU), nakonec přijel. Nějak. Nám už to bylo jedno. Hlavně dovnitř, do klimatizace a sednout si.

Otevřely se nikoli dveře u řidiče, ale dveře prostřední. Z nich vystoupila dívčina s brašnou, nahnala nás dovnitř. Až teprve v autobusu se zeptala kam jedeme. Prozradil jsme jí, že hledám National bank a ona po pár vteřinách prohlásila: "Zastávka číslo 21". A zinkasovala nás o 4,15€, přičemž 0,15€ neboli 15 centů nám odpustila, neb jsme neměli drobné a ona také ne. Řecko.

Chersonissos je pro turisty jedna dlouhá obchodní ulice.

Hlavním cílem bylo splnit bod 1.

K mé radosti, National Bank byl se svým bankomatem přímo naproti přes silnici.

A tak jsem poprvé vyžil služeb této banky. Vyzvedl jsem si 200€. - Důvod jsem vám ještě neuvedl. Rozhodli jsme se, že ze všech nabízených zájezdů si dáme Santorini, ale stálo rovných 170€ za osobu. - Vyzvednutí dané částky bylo více než žádoucí.

Z bankomatu jsem vyzvedával tady poprvé, ale taky naposled!

To když jsem zjistil, že kurs byl nevýhodný snad o 1,50Kč za 1€ a ještě k tomu mi naúčtovali bankovní poplatek. Mohl jsem se jedině utěšovat, že jsem celkově přispěl ke splacení řeckého EU dluhu 400 korunami českými.

Od té doby je pro mne pojem "National Bank" něco jako zamávání červeným hadrem před rozzuřeným býkem.

Následovala ona romantická část - místní obchody a občerstvení.

A zahájili jsme to obědem, kdy kamarád poprvé okusil pravý řecký gyros.

V těchto věcech já příliš neexperimentuji. Zamířil jsem rovnou do nejbližší luxusnější restaurace, kde jsou sice o něco vyšší ceny, ale také zároveň záruka kvality.

A protože jsem osoba "závistivá," dal jsem si gyros rovněž. Abych kamarádovi nezáviděl.

Během hledání restaurace jsem udělal jednu zajímavou zkušenost. A sice, při hledání jsem omylem vrazil do polouzavřeného hotelového bloku CC - s podtitulem, který by se dal přeložit jednak jako "Nová generace hotelů", ale při troše dobré vůle a mé pokulhávající znalosti angličtiny i jako "Hotel pro novou generaci."

Osazenstvo připomínalo spíše ten druhý "překlad". Když jsem vešel dovnitř, zíral jsem na bazén a slunící se mládež. Vypotácel jsem se ven a tím průchodem mne míjeli fitkem vysportovaní studenti a sjeli mne pohledem stylem "Co se ten dědek tady motá?" Na chvilku to mým sebevědomím zamávalo... Nicméně tímto komplexem já netrpím a tak jsem se z tohoto pocitu lehce otřepal a trochu se jím i pobavil.

Pak jsme se rozhodli trochu věnovat nákupům.

Koupil jsem mimo jiné pár olivových mýdel s magnetkami. Nikoli ovšem standardně turistickými. Každý z mých známých dostal přesně magnetku odpovídající jeho "záběru".

Na příklad: Kamarád působící jako ostraha v soukromé střední škole, dostal magnetku se dvěma zápasícími mladíky. Jiný, který povýšil na úředníka, obdržel magnetku s řeckým bohem zvaným Zeus. Další kamarád má přezdívku "Dr. Vejr", tak dostal mýdlo s magnetkou sovy (není na foto). Poloslepý přítel dostal mýdla sice bez magnetky, ale zato čtyři a každé s jinou vůní. No a sobě jsem si nadělil mýdlo s magnetkou "oslíka". Jenom tak, pro legraci. Víc za tím nehledejte.

Já jsem pak ještě zakoupil jako dárek tričko s motivem, kterému jsem nedokázal odolat. A i když to stálo 24€, za tu radost obdarovaného mi to stálo.

Výlet jsme zvládli poměrně rychle a dojeli do hotelu v relativně pozdním odpoledni. Čehož jsme využili k prospání se, abychom pak vyrazili na "polopenzijní večeři". Nenechali jsme si kazit náladu relativně přívětivějším vynuceným zdvořilým chováním mladého restauratéra.

A nakonec jsme den zcela příjemně zakončili o 10m dál v místním baru, kde jsme si dali celkem každý 2 koktejly. Pokud se pamatuji, byly to (mé jsou vždy první):

• Golden Cadilac + Tequila Sunrise
• Sex on The Beach + Laguna Blue

Lepší zakončení dne jsme si snad ani nemohli přát. Tím spíše, že další den nás čekalo dalších pár "po prvé", ale nikoli poprvé jsme i narazili na dalšího kreténa.

Po koktejlech je však čas na odpočinek, s pohledem upřeným do světel městečka, za zvuku cikád a šumění moře.

Všechna foto: autor