125 let uplynulo od narození jedné z nejpozoruhodnějších osobnosti XX. století - umělce i člověka. Ve své tvorbě odmítal mluvit, až pocítil, že přišel čas, aby promluvil. Kdo? Stačí vyslovit jeho jméno: Chaplin.
Zdroj: Wikipedie
Je typické pro naše profesionální novinářské kulturní analfabety, že dokáží opominout výročí narození člověka, bez něhož by do jisté míry ani oni sami nebyli tím čím jsou.
Přitom, paradoxně, jestli někdo dlouho mlčel, aby bojoval za svobodu slova a projevu, byl to právě sir Charles Spencer Chaplin.
Říká se, že odříkaného chleba největší krajíc. Ale v Chaplinově případě tomu tak nebylo.
Když začínal filmovat, byl film ještě němý. Neměl zvuk. Musel tehdy hledat jiné cesty a výrazové prostředky, jak vyjádřit to co chtěl sdělit.
Aby se mohl vyjadřovat svobodněji, jakmile mu to finanční situace dovolila, vymanil se z otěží a diktátu producentských společností, hledajících zisk jen v plytkých komediích a spolu se svými kolegy založil produkční společnost, kde chtěl jít zcela jinou cestou. Cestou svobody.
Právě touha po svobodném vyjadřování se a myšlení jej pravděpodobně přivedla k vytvoření postavy nejsvobodnější ze svobodných - k postavě tuláka. Tuláka Charlieho, se kterým postupně od čiré komiky přešel k sociálnímu cítění jednotlivce a později i k sociálnímu cítění za celou společnost. I tehdy ale mluvit ve filmu odmítal.
Teprve když naplno propukla 2. světová válka - Chaplin cítil, že jeho hrdina se již nemůže omezit na gesta a mimiku. A promluvil. Sice ne mnoho. Ale z jeho slov jde dodnes mráz po zádech. Ano, mám na mysli film Diktátor.
Škoda, že si tento Chaplinův odkaz nepřipomínáme, snad až dnes a denně.
A pro své svobodomyslné názory se stal Chaplin nežádoucí osobou. Štvanici, kterou na něj uspořádala jeho druhá vlast - USA - bezpečně raději přečkal ve své třetí vlasti ve Švýcarsku. Aby se takzvané svobodě slova vysmál ve filmu Král v New Yorku. Ve filmu, který byl v zemi prezentující se jako země svobody paradoxně právě proto na indexu. Ačkoliv se McCarthyovské období čistek podařilo Americe šťastně překonat a vrátit se k tvůrčím demokratickým svobodám, Chaplin se rozhodl sem již nikdy nevrátit. Zemřel ve Švýcarsku v 88 letech.
Chaplin hrál, Chaplin psal, Chaplin produkoval, skládal hudbu, posléze i režíroval... Byl pracovitý, byl mnohostranný - ale o této jeho stránce se nemluví příliš často. Ano, dokázal vydělat velké množství peněz. Znal ale jejich cenu. A nikdy se nezpronevěřil svým ideálům: svobodě slova a projevu. Příznačně, věren této své zásadě, pak učinil všechna svá díla autorsky volná, pro všechny zdarma, ještě za svého života.
V Technickém muzeu v Praze, v expozici Interkamera (doufám, že dodnes) můžete spatřit buřinku, hůlku a sešmaťhané boty jeho tuláka. Až tam zase někdy zavítáte, vzpomeňte si na tohoto velkého muže a umělce, od jehož narození včera uplynulo 125 let.
A našim filmovým tvůrcům bych rád věnoval Chaplinova slova:
"Mysli na to, že ti při posledním soudu všechny tvoje filmy znovu promítnou."
Jak příznačná věta, kterou by se měli řídit i ti dnešní, někteří až naprosto nezodpovědní pseudoumělci, kteří si rozdávají lvy a jiná ocenění.
Dodatek. Jak mi bylo řečeno v diskusi, je to můj problém, že mne minulo připomenutí v ČT. Tak tady je odkaz na jejich opatrnou připomínku, aby to neminulo vás, jako mne... :)
