Dva roky po Sametové revoluci, má první cesta na "západ" vůbec, byla přesně ve stylu: když na západ, tak rovnou do USA! Občas mi ji něco připomene: jako včera znovu nalezený dopis jedné dámy.
V rámci jiných souvislostí jsem trochu uklízel a našel jsem dopis, který jsem tak trochu ztratil, ale přesto jej chovám jako malý klenot.
Zažít první měsíce po Sametové revoluci 1989, to bylo něco fantastického. V podstatě každý den se dělo něco převratného...
A přejdu rovnou k tomu, že jednoho dne byla do tehdejšího Československa jmenována velvyslankyní USA slavná osobnost Shirley Temple-Blacková - jak její jméno skloňuje Wikipedie.
Pro, zajímavost, diplomaticky recipročně pak byla za Československo jmenována rovněž žena, rovněž vyniklající osobnost - ekonomka a překladatelka, disidentka Rita Klímová.
Měl jsem možnost se s touto dámou krátce setkat osobně - právě během své cesty do USA. Vznikl z toho příjemný rozhovor pro časopis a proto mám její fotografii.
Fotografii Shirley Temple-Blackové nemám. Ve Wikipedii však najdete její foto z doby, kdy byla velvyslankyní v tehdejším Československu. Tato dětská herecká hvězda se dala na charitativní a politickou dráhu. Nicméně její herecká sláva ji stále doprovázela jako stín. Nikoli v tom negativním slova smyslu, jak je u nás obvykle toto slovní spojení chápáno. Naopak, její bývalá herecká kariéra bylo něco oč se mohla vždy opřít. I když u nás byla v tomto směru většině lidí neznámá.
Nikoli pro mne. Nejen proto, že jsem jako vystudovaný filmový režisér měl poměrně slušný historický přehled ze studií. Filmovou historii jsem takřka sál s mateřským mlékem. Má maminka totiž dělala v kině uvaděčku i během těhotenství. A dodnes si pamatuji, jak vzpomínala na kino Cíl, které bylo doslova přes ulici, a na filmy... včetně filmů s Šerlejkou, jak se této dětské hvězdě u nás tehdy přezdívalo.
A najednou, tato hvězda byla u nás jako velvyslankyně!
Tak jsem sedl a z náhlého popudu napsal paní velvyslankyni dopis. Tak trochu i malé vyznání na její poctu. Už ani nevím, co jsem přesně napsal, ale jednoho dne mne čekalo překvapení v podobě odpovědi.
No úplně se mi rozklepala kolena a nedočkavě, jak můžete vidět, jsem obálku roztrhl a četl.
Nejsem zas tak dobrý v angličtině, abych si troufl přeložit adekvátně diplomatickou mluvu. A jistě chápete, že to není podstatné. Aby tehdy nějaké běžné osobě napsala osoba tak vysoce postavená, jako velvyslankyně USA, to už byl malý zázrak.
Od té doby ten dopis přechovávám, i když zub času se na něm podepisuje. Je navíc takovou malou předehrou k mé velké (a dosud jediné) cestě do USA.
A tak vrátím-li se ještě do oněch euforických 90. let, nabídnu vám v následující galerii pár speciálně historizujících fotografií - vlastně nascanovaných diapozitivů; tehdy to bylo na focení na barvu nejlepší a také materiál Kodak dodnes "drží". A vy si můžete podobu z roku 1991 porovnat s tou dnešní, kterou nabízejí Google mapy (pokud si je chcete tam najít).
A v oné historické souvislosti bych rád připomněl slavnou washingtonskou čtvrť Georgetown. Jednak s Washingtnovým kruhovým náměstím a sochou velkého George. A jednak se slavnou M Street NW&Wisconsin ulicí, kde se zachovaly historické domky. Včetně domu, kde údajně bývalo od počátku kino, americky pro nás netradičně "biograph", a kde se tedy nutně musely promítat i filmy s "Šerlejkou". A tím se kruh uzavírá.
P.S.: Dodatečně upraveny odkazy na jednotlivá místa na foto.
