Někdo fňuká, někdo maká

"Haló...," ozval se mi ve sluchátku unavený ženský has. /"A jéje," pomyslel jsem si a nahlas jsem dodal:/ "Dobrý den, tady...X.Y. ... a volám vás kvůli mé objednávce."

Celá ta akce začala vlastně už vloni. Zdraví švagrové se definitivně zhoršilo tak, že už nemohla dělat vánoční cukroví; což byla spíš její zábava než povinnost. Švagrová nám už od tohoto léta nikdy nic nenapeče. A chybí nám, ne kvůli tomu pečení, ale prostě jako chybí každý milý člen rodiny. 

Ale už vloni jsme tedy řešili co a jak s vánočním cukrovím.

Výsledkem bylo, že jsme se zahleděli do inzerátových nabídek.

Tedy, řeknu vám, nevím jak letos, ale někteří z těch prodavačů byli pěkní zlatokopové. 500 i víc korun za 1kg cukroví se nám zdálo naprosto nepřijatelných. Nakonec jsem objevil jednu prodávající, za slušných 350korun.

Zavolal jsem na nabídku, objednal, zaplatil 50% - a v domluvený den i čas s paní cukrářkou vyzvednutí proběhlo naprosto bez problémů. Tedy, samotnou cukrářku jsme neviděli. "Maminka je v nemocnici," řekla nám její dcera když nám předávala krabice s cukrovím. Pomyslel jsem si, že ne všichni mají vždy jen veselé vánoce. Snad neprozradím moc, když řeknu, že škole sotva odrostlá dcera měla aspoň k sobě mladého šviháka - "spolužáka"... a moc jsem jim to oběma přál, protože jsem věděl, že aspoň oni dva budou mít "šťastné a veselé". 

Cukroví bylo opravdu chutné a kvalitní a celkově srovnatelné i s tím, jaké dělávala švagrová.

Proto letos už jsem ani v jiných vodách "nelovil" a rovnou jsem zavolal paní cukrářku z loňska.

Tedy, ona mi napřed sama napsala email, zda budu chtít opět letos cukroví. Tak trochu mne překvapilo, že se ozvala - ale z nemocnice se vrátila a opět začíná pracovat na cukroví a objednávkách.

Z telefonického rozhovoru vyplynulo, že paní zase maká jak šroub a peče jak profi cukrárna. Odhaduji, že tak 16 hodin denně tomu věnuje, i víc - a pak padne do postele únavou.

A ještě dnes dopoledne jsem paní cukrářce volal kvůli předplatbě. Domluvili jsme se bez problémů, ale podle hlasu byla opravdu unavená.

A co víc:

"Přeji vám pěkné pečení, hezký advent a ať vám nevyhasne trouba."

Zasmála se.

Ale hned nato opět přešla do únavy: "Děkuji a mějte se hezky."

Pomyslel jsem si, že toho má opravdu dost a  peče a peče a peče.

A napadla mne ještě jedna věc.

Dneska spousta lidí jen fňuká, jak se nudí a jak nemá co dělat... A na druhé straně - jsou lidi, kteří nesedí se založenýma rukama, respektive s nataženou rukou. Nejsem zrovna příznivcem poměrně laciného demagogického hesla "Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody". Ale občas mi to přijde, že zatímco hollywoodské hvězdy se i rády pochlubí, jak v nouzi za mlada umývaly i nádobí v restauraci, u nás se tak nějak práce najednou nenosí.

Čímž nemám zrovna na mysli naše nebohé restaurace a kavárny, které zase nevědí jak na tom jsou a budou. Ale pořád bych si myslel, že hlavní je nefňukat a nesedět se založenýma rukama.

Češi byli vždycky vynalézavý národ, no ne?

Obě foto: autor.