A divili byste se, jak ta jedna věta funguje. Pochopitelně vám ji prozradím až uvnitř, na konci blogu, jinak byste dál nečetli.
Znáte to sami:
objednáte si nějakou službu, servis... a pak už se jen nestačíte divit, kdo všecho se dokáže takovými službami živit.
Zpravidla totiž za řemeslníky nastoupí patlalové. Umějí domršit co se ještě nepokazilo (a je jedno, jestli jsou to "naši" nebo cizinci). Jim v patách abyste si najmuli snad úklidovou četu... i to závěrečné "házení omítkou" jim jde od ruky tak, že zaprasí i sousední zdi, o čerstvě nainstalovaných oknech nemluvě.
Po návštěvě opraváře plynu karmy nevíte, jeslti jste si spíš nezavolali kominíka. Hrdě roznese saze ze spalin po celé koupelně, pro jistotu vám sedře dekor a udělá šrám "čímsi" na sedacím prkénku; povrch pračky, abyste snad dali raději přelakovat...
Že by někdo z nich projevil snahu zout se?
Objednali jste si servis, tak si to ukliďte!
Stavební řemeslníci všeho druhu v tomto směru obzvláště vynikají. A ono je jedno, jestli je to oprava vašeho zařízení nebo zrovna majítel nájemního domu dělá rekonstrukci.
Ono totiž nejen v rekonstruovaných prostorách, ale i po celé užitkové chodbě a nenápadně i ve vašem bytě se rozmáhá neuklízený prach.
A nikdy nevíte, kde se najednou kde objeví nějaká díra, kabely a nebo dokonce prostě materiál či nějaký ten nástroj.
Vy si ale určitě říkáte: tohle známe sami, to nepotřebujeme ani popisovat, ani ukazovat. Tak honem, sem s tou "kouzelnou" větou!
I na ni dojde.
Používám ji ovšem s citem, se smyslem pro dávkování... asi jako když podáváte lék, který má zabrat.
Také se při použití této věty musíte obrnit notnou dávkou drzosti, respektive naštvanosti. Což je to poslední, co mne "baví". (A proto s díky vzpomínám na ty světlé výjimky, které podobné problémy nezpůsobují - podivte se, i takové řemelsníky a jiné pracovníky jsem zažil!)
Onu větu tedy použvám zpravidla v případě, že pověstný pohár trpělivosti přeteče poslední kapkou.
Jako třeba dnes. Šel jsem jen vynést tříděný odpad. A než jsem se vrátil, vchodové dveře předsíně jsem měl zastavěny stavebními "stroji" - jakýmsi pojízdým stojanem, barelem na kolečkách, hadícemi vysavače, sadou kýblů apod. - docela slušný bordel.
A tak jsem začal na řemelsníky: "Jak se asi mám dostat do bytu?"
"No my jsme to tady jen postavili na chvíli..." (Ta chvíle trvala asi 5 minut...)
"A já vám to mám odnosit nebo jak se mám dostat dovnitř?"
"No je to jen na chvíli...," začal znovu řemeslník svůj kolovrátek a to už ve mně vzkypěla krev, nehledě na to, že jsem docela pospíchal. I použil jsem onu kouzelnou větu:
"A co by vám na to řekla vaše manželka?"
Věřte mi, ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by na tuhle větu našel odpověď!
A také tady. Dotyčný jen semknul rty, chopil se překážejícího nářadí a já mohl domů.
---------------------
Foto: Martin Faltýn
