Přesně tohle mi napsala moje známá - velmi osobitá, rázná Američanka; mimochodem moje bývalá šéfová... a to, čemu se říká: správná ženská. Tedy, ona to řekla ještě jinak a právem. Protože:
O tom, že jsem rozbil masážně/akupresurní tyčinku, jsem psal už minule v blogu "Já jsem ale šikovnej" a několik dobrých duší to opravdu potěšilo. Z jejich reakcí je znát, že mi to srdečně přáli. (To byste se divili, co všechno se dá o pisateli poznat i z pár řádků.)
Ve srovnání s tím, co všechno mne potrefilo za posledních pár týdnů, to ovšem byla kapka v moři.
- Každého potká v životě nějaké to nedorozumění. S menšími či většími následky. Ale aby se kvůli tomu naštval váš letitý kamarád, přičemž jde, jako vždy, o hloupost, to už je co říct. Naštval se. A naštval se tak, že se mnou prakticky nekomunikuje a prý mám počkat "až ho to přejde".
- Vzhledem k tomu, že to je kamarád zahraniční, který mi slíbil, že mi ukáže Istanbul, až tam přijedu, tak jsem si naplánoval během dovolené dvoudenní pauzu v letu. Teď ale vyvstala otázka: přejde ho to? Když jsem začal řešit, zda by šla změnit letenka, ukázalo se, že nikoli - je fixní. Ty dva dny v Istanbulu jsou mi souzeny, ať tak nebo tak.
- Snažím se dívat na věci optimisticky. Proto jsem jsem se rozhodl: když už tak už. A změnil jsem si původní rezervovaný hotel za hotel vyšší kategorie, s lázněmi, se saunou a vůbec hotel, který má "pravou" tureckou atmosféru. A do důvodu, proč ruším předchozí hotel, jsem "poctivě" napsal, že jsem se rozhodl pro lepší hotel. Asi jsem zrovna tohle neměl uvádět.
- Dva dny poté mi najednou volali z centra platebních karet, zda právě provádím se svou kreditní kartou nějaké operace. "Pro jistotu jsem ji zablokoval," prohlásil pracovník a já mu jenom poděkoval. Ukázalo se, že s největší pravděpodobností onen zrušený hotel data z mé karty prostě "předal dál". Z pomsty. Jiný zdroj úniku to být rozhodně nemohl. Při rezervaci na internetu totiž musíte uvádět plné údaje z karty a ty hotel vidí. Ukázalo se, že to bylo provedeno velmi šikovně. Karta byla použita rychle za sebou placením Uber taxi. Celková škoda činí 4.955,44 Kč - jak se můžete sami přesvědčit.K zablokované kartě tak lze připočítat vyřizování reklamace dané podvodné útraty a vyřizování nové kreditní karty. Jako bonus.
- Když se majitel domu rozhodne dělat opravy, jen se zaradujete, protože tento je naštěstí pečlivý a má zájem náš dům z roku 1937 skutečně zrekonstruovat. Jenže to samozřejmě znamená i bourat. I řemeslníci jsou zcela česká firma a své práce si hledí. Jenže vždycky je nějaké jenže. Hlavním pracovním nástrojem je totiž něco jako sbíjecí vrtačka. Odborník nejsem, přesný název vám neřeknu. Zato co vám řeknu, že zvukově je horší opravdu už jen vrtačka u zubaře. A práší se od ní tak, že hravě zvládne za den vyrobit milimetrovou vrstvu na chodbě domu. Už to samo o sobě je nepříjemné.
- K rekonstruovaným prostorám patří i spíž, kterou mám přes chodbu. A tak mi ve středu večer přišel email: "Prosím do pondělí vystěhovat". Naštěstí už v těchto věcech mám praxi z minula, kdy mne vytopila pračka... Takže to nebyl problém, logistiku podobných věcí mám v malíčku. Horší byla jiná věc. Od pátku do neděle jsem dělal doprovod poloslepému příteli na tzv. ezoterické akci. A jinak do práce na odpolední. Čili na vystěhování jsem měl pouze čtvrtek dopoledne! Nezbylo než zatnout zuby a stěhovat a stěhovat; zbytek pomohl po obědě dorazit kamarád, když už jsem byl v práci. A tak se tedy firma mohla o 3 dny později dát do bourání.
- No a následovaly 3 veselé dny na ezoterickém festivalu; pro mne dva ze tří. Také už jsem se zde o tom několikrát zmiňoval. Je to hlavně o mluvení s lidmi. A tak řadu věcí i drobných třenic bylo třeba vykomunikovat. Tentokrát to ale bylo zpestřeno i dalšími perličkami. Za prvé, jsme byli ve zcela novém prostředí a usadili nás za roh od vchodu. JENŽE tak zkrátka protahovalo. Po první dni se podařilo aspoň vykomunikovat, že patřiční lidé to trochu hlídali. Druhý den si náš nejbližší prodávající soused usmyslel, že bude pálit vonné tyčinky. Což by mi normálně nevadilo, jenže on pálil jednu za druhou - jako když Číňani slaví Nový rok. A kouř šel tím průvanem pochopitelně rovnou na mne. A komunikovat s prodavačem se moc nedalo. Nezbylo než trpět, inhalovat... ehm, nechci říkat "fetovat". A řeknu vám, že jsem byl rád, že třetí den zase musím do práce a zastoupí mne kamarád.
- Následující den začal zhasínat plamínek u karmy na ohřev vody. A nedal se zapálit. Malér. Následoval telefonát známému plynaři... ten ochotně slíbil přijít na druhý den, rychleji to nestíhal. Ale naštěstí Osud byl trochu nápomocen a přišel ještě téhož dne dopoledne. "No jo, práší se tedy od stavebních úprav," konstatoval, " to se pak zanese hned." Prášení mne samozřejmě stálo peníze. A jistě to nebude za daných okolností naposled, přestože revizní kontrola proběhla na začátku sezóny.
Nebojte se, pořád to není všechno.
- Opět o den později: v mikrovlnce se vytvořil klasický "svářečský oblouk". Dalo se to čekat, vzhledem k postupujícím drobným podobným "úrazům". Okamžitě jsem ji vypnul a odpojil. A protože to je jinak dobrá mikrovlnka, rozhodl jsem se, že ji musím nechat opravit. Oprava bude stát pětinovou cenu nové (samozřejmě pár měsíců po záruce, i když tohle by neuznali), ale pořád se to vyplatí. Navíc se už tento koncept nevyrábí. Jako vždy, když je něco dobré.
- Kdo jste klienty České spořitelny užívajícím i internet banking, jistě už si užíváte aplikace George. Ponechme stranou její vývoj, buďme optimisty. Jiná věc je, že se banka zřejmě rozhodla" zvýšit bezpečnost bezpečnosti. I to je vítáno, nebýt toho, že jsem měl před sebou urgentní platbu. Když jsem se pokusil přihlásit - vyplivlo to na mne různé nároky a nakonec mi to zablokovalo přihlašování s tím, že potřebuji Aktivační kód. To by jistě nebyl problém nebýt toho, že si pro něj musíte buď na pobočku, nebo do bankomatu. Což jsem hravě zjistil po telefonických konzultacích. A tak když venku bylo počasí, že psa bys nevyhnal... tak vyhnal a musel jsem se vypravit ven.
- Při telefonické konzultaci mi bylo řečeno, že se lze tomu vyhnout nahráním kontrolního hlasu. Což bylo fajn, jenže k tomu musíte mít další, nový aktivační kód - protože každý lze použít jen jednou. Co vám budu vyprávět. Psa jsem tentokrát nevyháněl, ale aspoň jsem to sfouknul cestou do práce. Pokud se týká samotné nahrávky, divím se, že pracovnice poslouchající moji nahrávku neřvala smíchy - zkuste mluvit jen tak minutu "pro nahrávku hlasu". Blábolit jsem musel příšerně. Ale podařilo se - tak uvidíme do budoucna.
Ať tak nebo tak, akce "Aktivační kód" mi zabrala dva dny telefonátů, běhání... i krize, neb se to celé semlelo v okamžiku, kdy nutně potřebujete něco zaplatit - nemluvě.
A hlavně, tváří v tvář akci "kreditní karta" mi celá ta bezpečnostní opatření přijdou jako špatný vtip. (I když objektivně vzato, v tom Spořitelna nejede a nevím, zda pracují na nějakém vylepšení na podobných platbách. Argumenty typu "nepoužívat kartu" považuji za jezuitské zpátečnictví.
- K drobnostem, které mne postihly, přidám i to, že - naštěstí ještě v záruce - jsem musel řešit dva výrobky stejné značky; konvici a sendvičovač. Z pod plastového víka konvice začala unikat při vaření pára... Tak jak se používáním na plastu teplo trošinku zapracovalo. Odesláno k posouzené a dobře to pak dopadlo. Sendvičovač začal ztrácet teflonový povrch. Což způsobilo menší rozpaky na prodejně neb se ukázalo, že mám zaplacenu okamžitou výměnu a prodavači se báli na to přistoupit. Kdyby jim to ve firmě neuznali, prý by to museli platit ze svého. Ujistil jsem je, že nikoli a posloužil jim historkou ze svého mládí.
Tehdy jsem známému v cizině dovezl jednu z prvních teflonových pánví u nás. Ze zdravotních důvodů nesměl nějaký čas smažené a tak teflonka "na sucho" byla pro něj učiněný zázrak. Do té doby, než mnou poučená matka, hlava rodiny, odjela do lázní a mužská část, mnou ani jí nepoučena, vyrobila na pánvi vidličkami v teflonovém povrchu kolejiště jak na hlavním nádraží.
Pod dojmem této historky personál na výměnu přistoupil, nehledě na to, že zde se vytrácející teflon svým charakterem rozhodně nepodobal používání kovových nástrojů.
Přiznám se bez mučení, že už jsem pod tíhou všech těch událostí začal být nejen otrlý, ale i naštvaný, kdy že už se to všechno začne měnit - kdy už nebudu muset řešit skoro každý den nějaký problém.
- Završil to všechno, bohužel, pátek. Volal jsem dávnému kamarádovi, se kterým jsme si víc jak měsíc nevolali, jak se má. Jeho odpověď mne uzemnila. "V pondělí nastupuji do nemocnice na vyšetření rakoviny."
Upřímně, už jsem ani neměl slov. A říkal jsem si, Osude, Osude - nepřeháníš to? Nestačilo to už za poslední dva týdny?
Podělil jsem se o to všechno s onou mou bývalou šéfovou v reakci na její postesknutí.
"Did you ever have one of those days, that was so bad, you just decided to say Fuck It, and get drunk. But you couldn't, because your stress level is so high, alcohol can't suppress it? Welcome to my world."
"Zažili jste někdy takový den, že všechno bylo špatné tak, že jste se rozhodli s se na vše vyprdnout a opít se? Ale nemůžete, protože váš stres je tak vysoký, že alkohol už to ani nepotlačí? Vítejte v mém světě."
Tak jsem jí popsal celou výše uvedenou "story". A tady máte závěr naší internetové konverzace:
Já: Není už toho dost? Omlouvám se, pokud jsem tím nudil a otravoval.
Ona: Nenudil jsi mne... ale /dokončení níže/
Vy, kdož umíte anglicky, jistě pochopíte, včetně našich blogových adminů, že jsem jaksi nemohl použít doslovný překlad toho, co mi dál bývalá šéfová napsala. Ten závěr by totiž správně česky zněl:
"Myslím, že jsi vyhrál Cenu: O nejposranější týden."
.
Foto: autor
