Můj blog je dnešní v pořadí sedmnáctý

Možná že už osmnáctý, devatenáctý... atd. To záleží čistě na tom, jestli se zrovna někdo - stejně jako já - v neděli odpoledne nerozepsal. O čem?

Psát víkendové blogy je "práce" trochu nevděčná. Politici v tyto dny většinou neškodí. Občasné tragédie tématicky vyfouknou média a tak je čas psát maximálně nějakou tu úvahu, povídku, pár osobních zážitků... A tak nikdo příliš nepíše.

Známé firmy tráví čas u vody, na chatě, ve stínu domova, možná i v hospodě - abych se nikoho nedotknul - nebo, možná, dokonce a snad i v přírodě.

Je prostě úmorné vedro. A slunce už pálí od časného rána.

Pochybuji, že by si v tuto chvíli někdo dělal starosti s tím, zda psát "slunce" nebo "Slunce".

Vybavuje se mi v souvislosti s tím film Klaun Fedinand a raketa. Tu ovládá robot. A když hledá domov Klauna Ferdinanda a jeho dětských kamarádů, pronáší: "Slunec". A žene raketu přímo do ohnivého jádra hvězdy, než se podaří mu to vysvětlit a rozmluvit.

Byla to nádherná léta 60. kdy jsme takové filmy měli a uměli je. A tehdy nebyly žádné počítačové triky jako dnes. Tehdejší počítač se vešel do několika místností a uměl méně než to, co se vám dnes v tomto směru vejde do kapsy. Ale žádný vám neřekne "Slunec" nebo dokonce "Vrztu-vrztu y-y-y", jak ten robot z Klauna Ferdinanda a rakety.

Slunci s velkým "S" věnoval úžasný dokument režisér Václav Hapl. Přes jeho jinak docela svázanou, přísně zakázkovou vojenskou filmografii, je tento film naopak důkazem úžasné tvůrčí svobody, nesvázané a nespoutané.

Slunce rovněž opěvuje jistý song skupiny Olympic. Představuje dobový hit, doprovázený neumělým  poskakováním členů skupiny a je to spíš z dnešního pohledu sranda, jak se ani Petr Janda nemohl odvázat.

A kde vy si zrovna užíváte dnešní vedro?

Já v práci. V chládku klimatizace. A nejvíc si to asi užívají naši kocouři. Ti pochopitelně také ne slunce ani Slunce nebo to vedro, nýbrž rovněž chládek, přirozeně proudící chodbou.

Tak si to taky užívejte.

Ilustrační foto: autor