Pozor! Pokud víte, oč jde, není problém. Pokud netušíte, dávejte si pozor, abyste nezaměňovali s asociacemi. Někdy to totiž může být i nebezpečné.
Mnemotechnická pomůcka je zpravidla to, co si vytvoříme, abychom si následně připomněli tu či onu věc.
Takovou nejčastější obecnou mnemotechnickou pomůckou je legendární uzel na kapesníku. I když dnes už většinou nosíme spíše kapesníky papírové a tam se uzle špatně dělají. Nicméně, uzel si děláme v naději, že si pak při jeho spatření vzpomeneme na to či ono: zpravidla, něco zařídit nebo něco nakoupit.
Musím v tuto chvíli připomenout legedární film "Páni kluci", kdy Karel Augusta, coby výpravčí, zapomněl co že má za povinnost. Následně svoji zapomnětlivost komentuje slovy: "Ale uzel jsem si udělal."
Mezi ty obecné pomůcky pak osobně počítám dva překřížené prsty. To třeba v okamžiku když s někým o něčem hovořím a náhle se mi vybaví něco jiného, oč bych se rád podělil. Takže v praxi překřížím nejčastěji prostředníček přes prsteníček na jedné ruce a následně jejich rozpojením "aktivuji" mysl. Většinou to pomáhá, i když s přibývajícím věkem stále méně, že.
Konkrétní mnemotechnické pomůcky jsou takové, které se váží k bezprostřední záležitosti.
Na příklad?
Existuje známá pomůcka, jak si zapamatovat, respektive připomenout, který měsíc má 30 dní a který 31 (pochopitelně s nutností pamatovat na 28-29 dní v únoru).
Stačí přitisknout dvě ruce v pěst k sobě a začít "pojmenovávat" klouby a prohlubeniny. Kloub (první tedy "leden") představuje 31 dní. Prohlubenina = 30 dní. Tím pádem u dvou spojených pěstí vám vyjdou červenec + srpen na 31 dní... a ještě vám na druhé ruce místo zbyde, kdyby se naši astrologové rozhodli změnit časový chod tohoto světa.
Přiznám se, že další takové všeobecné mnemotechnické pomůcky si nevybavuji. Ale určitě budete vědět sami "ty svoje".
A ty asociace?
Těžko pokládat za mnemotechnickou pomůcku větu, díky které se mi vždycky vybaví náš profesor latiny. Když někdo něco výrazně neuměl (a tzv. plaval) nebo moc zlobil, pronášel: "Že vás zavřu do sklepa o chlebu a salámu?" A ta jeho hláška se mi vybaví, kdykoli jím chleba se salámem. V tomto případě se tedy jedná o jasnou asociaci.
S asociacemi, ale třeba vlastními vytvořenými mnemotechnickými pomůckami, bych byl rozhodně opatrnější. Známe případy, kdy šťastné maminky takto vytvořily robátku podprahovou asociaci (reflex) na čůrání tím, že jako spouštěcí mechanismus pouštějí čůrek vody. Upřímně, v dospívání taková asociace může docela nadělat problémy.
Závěr?
Jelikož člověk je, jak se říká, nádoba křehká, mohou pak podobné asociace vytvářet i závislosti... lidská psychika je v tomto směru nevypytatelná. Kuřáci, alkoholici, ale i třeba stresoví přejídači (mezi které se mohu počítat) by mohli vyprávět, co všechno dokáže spustit podobné zlozvyky.
Na konec, jednu, ani ne tak mnemotechnickou pomůcku, jako spíše praktickou radu nade vše:
"Nepamatujete si, pište si!"
