K nedožitým 90. narozeninám Česká televize připravila již 30. opakování televizní inscenace divadelní hry Miroslava Horníčka: Tři Alberti a slečna Matylda. Co může autora-režiséra potěšit víc?
Non multí sed multum praví známé latinské přísloví. Nemusíte udělat moho věcí, ale stačí jedna, aby mnoho znamenala.
Tak nějak si teď neskromně říkám, když vidím, že Česká televize již po třicáté opakuje inscenaci, kterou jsem režíroval v reoce 1994. Byl to můj televizní debut a také ale jediné, co jsem pro Českou televizi díky okolnostem režíroval.
O samotné televizní inscenaci jsem napsal v tomto blogu.
Nicméně existuje blog ještě starší... o tom, jak se tato inscenace natáčela. Tady ale musím dodat na vysvětlenou detail: před lety blogy iDnes přecházely na nový redakční systém a veškerá audio se do nové podoby blogů nepřeváděla. A tak jsem tam dodatečně popsal malou část přepisu toho telefonického rozhovoru s panem Miroslaverm Horníčkem a jeho ženou, paní Bělou.
Co může autor dodat po 25 letech od natočení?
Takové ty "bonusy" v podobě rozhovorů s herci říkajícími "byla to krásná práce" a pak vidíte usilovně sklerotické vzpomínání na odváté časy... - toho se ode mne nedočkáte. Nepatřím totiž mezi lidi, kteří dokáží zapomenout, obzvláště když dostávají takovou sodu, čočku či nakládačku, jako jsem dostával já v průběhu vytváření oné inscenace. O tom se ale dočtete v blogu o natáčení.
Po těch letech spíš je mi "líto" příležitostí, ke kterým v 90. letech už nedošlo. (Mimo jiné jste přišli o detektivní komedii s Helenou Růžičkovou v hlavní roli, podle E. S. Garndera - pod pseudonymem A. A. Fair.) Jednak proto, že tvůrčí skupina Petra Kolihy (nyní šéf ČT Déčko) se rozpadla a už nebylo za kým jít. A pokud jsem "šel" - s některými lidmi se prostě nedomluvíte. Obzvláště za praktik, které jsou dnes spíše společenskou povinnou normou, ale kvůli který jsem záměrně v r. 1991 přestal s režií a rozhodl se to tehdy brát "jak to přijde". A díky tomu jsem nikdy nelitoval, že jsem profesi opustil. Osud mi poskytl jinou, více než důstojnou mediální práci. V současné firmě jsem už 17 let - a to také o něčem vypovídá.
V rocek 1994 přišla tedy inscenace Tři Alberti a slečna Matylda. Jako jediná.
Přál bych si, ne aby se vám líbila, ale aby vás potěšila.
A k tomu jeden bonus.
Před pár týdny jsem shodou okolností objevil DVD, které jsem tehdy nechal vyvořit - s titulní skladbou, kterou napsal Milan Dvořák (dvorní skladatel komedií Petra Schulhoffa, jako Zítra to roztočíme, drahoušku aj.; také do r. 1990 vedoucí doprovodné skupiny Hany Hegerové, pak též dvorní klavírista Evy Pilarové). A protože to je "po domácku" vyrobené DVD, tak na přední i zadní straně jsou fotografie z inscenace. Foto z přední stránky najdete v archivu na stránkách ČT. A foto ze zadní?
Přikládám je, jako foto ze soukromého archivu. S paní Fialovou, se slečnou z produkce (jejíž souhlas k uveřejnění pochopitelně nemám, takže je foto upraveno), no a s mojí maličkostí a dárkem, který jsem tehdy od paní Květy Fialové dostal.
Perlička na závěr.
Kdyby se Česká televize někdy rozhodla vydat inscenaci na DVD, pak k tomu mohu poskytnout zajímavý bonus. Mám totiž velmi kvalitní VHS s tzv. hrubým materiálem celé inscenace. A tak by se daly případně nabídnout i tzv. vynechané scény. Ale k tomu, přepokládám, spíše nedojde. Stejně jako k tomu, že bych v České televizi ještě kdy něco natočil. A nijak mi to nechybí. Protože za inscenaci Tři Alberti a slečna Matylda se opravdu stydět nemusím. Kdyby nic jiného, tak která inscenace běžela v televizi už třicetkrát, řekněte mi. Kdo to má? Non multí sed multum.
