Ne, ten název v titulu nedopíšu. Opravdu ne. Nezlobte se. Budete se muset prostě začíst do článku. Proč? Jednak jsem slušnej, jednak...
To mám fakt nejradši!
Včera jsme měli malou rodinnou sešlost, včetně bratra, který to má k nám ty dvě stanice metra neskutečně daleko... a známého, který to má ještě dál: 100 m stromovou alejí.
Jedli pili hodovali a semleli jsme páté přes deváté.
Vy, kdož tato občasná, příležitostná rodinná setkání pořádáte, víte o čem mluvím. Mají mimo drbů, nadávání na současnou politiku a "jedli, pili, hodovali", jeden důležitý cíl: rodinu stmelují.
Odmyslím se od současné hysterie kolem manželství gayů, ale ani my nejsme vzorem rodiny. Známý je rozvedený, bratrovi manželka úspěšně klempíruje po operaci rakoviny jazyka, takže vzorné manželství představujeme jedině tak já s přítelem v 17 letém vztahu. Ale to se vám určitě jako vzor líbit nebude.
Co rodinu stmeluje ještě?
(Odmysleme se teď od dětí, půjček a hypoték...)
Budete se divit - hry. Nikoli počítačové, pochopitelně.
Kdo jste na to ještě nepřišel - doporučuji. Pokud jste neprošli herním obdobím typu Člověče nezlob se nebo Prší, doporučuji začít Pexesem.
Překvapil mne totiž onehdy kamarád v Moskvě. Začínal Nový rok. A tak mi v rámci mého blahopřání celé jeho rodině, tedy manželce, 20 leté dceři a 10 letemu synovi, přistrčil k telefonu pěkně hezky jednoho člena rodiny po druhém. A nastal trapas. Jakkoli mám perfektní vizuelní paměť, tak naopak si nepamatuji jména a čísla, s matematikou si rozhodně netykám...
"Vše nejlepší k novému roku Denisi, " popřál jsem. "Ale já jsem SEMJON," ozval se uražený dětský hlásek a pak už jsem jenom slyšel: "Tati, na, vem si ten telefon..." No, prostě, HORŠÍ urážka se mi povést nemohla.''
Jak to napravit? Přemýšlel jsem intenzivně. A vymyslel jsem to asi až za měsíc později. Obecně jsme si zvykli na Českou poštu nadávat, trnem v oku jsou nám mimochodem i její doplňkové služby. Mne tentokrát zachránily - konkrétně prodej pohlednic a jiných drobností. V nabídce byly tzv. 3D pohlednice se zvířaty. Zavzpomínal jsem si na svá dětská léta, jak jsme takové pohlednice obdivovali - tenkrát dovezené z Ruska. Nastal čas mu to vrátit. Zakoupil jsem 3D pohlednici tygra a napsal: "S omlouvou SEMJONOVI, Martin." A pak mi do oka padlo ještě nabízené pexeso se zvířaty. Tak jsem je zakoupil taky a spolu s pohlednicí poslal v obálce...
"To jsi měl výborný nápad," prozradil mi kamarád v následujícím telefonátu. "Nejenže to pexeso mělo úspěch, ale má to ještě jeden výborný element: stmeluje to rodinu. Hrajeme všichni společně a baví nás to."
Tak vidíte. Pokud jste už tímto obdobím jednoduchých deskových her prošli, doporučuji pak složitější... ať už vědomostní nebo budovatelské, nebo též strategické. Hlavně: krabicové provedení, kdy se musejí na hraní sejít minimáně dva a nejlépe celá rodina.
No a jiný způsob rodinného setkání jsou samozřejmě hostiny. Svatby, křtiny, narozeniny, výročí, ano i pohřby... Někdy se můžete dokonce sejít jako rodina třeba jen u snídaně, představte si to.
Tak jak jsme se na dnešek domluvili, že posnídáme.
Začal to bratr, který při odchodu ze včerejší náhodné snídaně prohodil: "A zítra ráno přijdu na klobásu." Tak jsem k tomu pochopitelně přizval i přítomného známého.
Organizační talent mi rozhodně nechybí a tak jsem, ačkoliv následně v práci, začal organizovat nákup klobás, přes přítele a m. j. přes jiného známého; dále jsem vydal "instrukce" jaký chleba je třeba k tomu pořídit... no zkrátka podařilo se.
Včera.
Jenže proti Osudu nic nezmůžete.
Známý ráno poslal SMS, že dostal v noci zimnici a že leží. Z klobás se omlouvá.
A když jsem se stanovenou domluvenou hodinu volal bratrovi, kdeže je, odpověděl, že rychle, ale rychle musí na chatu... a že se taky omlouvá.
A tak mi zůstalo doma 8 klobás, které buď budeme postupně "dojídat" ve dvou nebo budeme doufat, že se bratr a známý přeci jen třeba další den dostaví.
Jen mi přitom doufání blesklo hlavou, co jsem nechtěl napsat do titulku: Příště nasrat!
(Ale berte tu drsnost s humorem, prosím, přeci jen je 1. apríl.)
