Když střílí konzument kolalokovy limonády, netřeba hledat lékaře

Asi nemusím říkat, kde tato věta zní. Stejně jako: "Padouch nebo hrdina - my jsme jedna rodina"… a není to o našich politicích. Stejně jako: "Alkohol podávaný v malých dávkách..." (Dokončení v tajence; pardon - v blogu.)

No tak touto ukázkou bych rovnou začal.

Rovnou upozorňuji, že všechny zde "citované" zobrazené ukázky z filmu Limonádový Joe aneb koňská opera, pocházejí z oficiálního kanálu Filmexporthomevideo, na YouTube.

Jistě si řeknete, jaké to má spojení s velikonocemi, najmě velikonočním pondělím. Na rovinu říkám - žádné. Ale právě včera mi napsal  můj kamarád z Ruska, kameraman:

"Dnes na filmovém kanálu "Kultura" Rossija dávali "Limonádový Joe". Je to blbina, samozřejmě, ale podíval jsem se na to s radostí. Nostalgické promítání. Film jsem viděl prvně v dětství, v kině, kdy mi bylo nějakých 10-12 let.... Citáty z filmu vešly do lidových úsloví..." a tak dál.

I mne to přeneslo do minulosti. Kdy jsme v Moskvě, jako studenti, usilovně hledali cokoli, co by nám připomnělo domov. Ať to byla večere na velvyslanectví (zpravidla jednou do měsíce, pokud jste nevekslovali s džínama), náhodou prodávané pivo na Výstavišti VDNCH, knihkupectví se zahraniční - tedy i českou - literaturou, kde jsme pravidelně nechávali část stipendia. Za českým filmem v kině jsme byli ochotni jet i přes celou Moskvu, přes oněch 2500 km2. 

Tak jsem se jednou také nadšeně vrhnul do kina, kde dávali film Limonádový Joe. 

Ale abychom si rozuměli: film Limonadnyij Joe v Rusku nehledejte. Pochopit českou parodii bylo i v 60. letech těžké (nejen pro Rusy), a tak film dostal distribuční název se "správnou výslovností" - tedy Limonadnyj Džo.

Tehdy, v tom roce cca 1978 jsem měl dojem, že se dívám na poněkud jiný film. Jelikož se ale v těch letech ani u nás příliš nehrál, nebyl jsem si jist, zda je film černobílý. Zde byla navíc dost špatrná kopie i na černobílou verzi. A nejen to. Pár písniček (Kopeckého Horácovo pohřební blues, Matuškova písnička Balada Mexiko Kida) bylo vystřižených; u jiných po první sloce následoval střih a následoval vlepený překlad textu písničky. Nápadité bylo aspoň to, že třeba Když v báru houstne dým bylo napsáno na neumělé kresbě barového zábradlí jakoby z filmu. Celkově ale: v porovnání s českou verzí - šok!

No, po pravdě, byl jsem z toho tehdy spíš vykulený a vyděšený, než zklamaný.

A proto jsem se tentokrát, tedy včera, na chatu zeptal:

"A to byla černobílá verze? Bez těchto písniček ….?"

Po chvilce přišla odpověď:

"Ne. Bylo to barevně a písničky byly všechny."

Potěšilo mne to. Nevím, proč tehdy cenzura 70. let udělala tak zmršenou a možná i pirátskou kopii, jak naznačil včera můj kamarád po mém dotazu. (To tehdy byla běžná praxe. Na Moskevský filmový festival přišel nějaký film a okamžitě jej přes noc pirátsky zkopírovali ve státním archivu "Bílé sloupy". V podstatě černobíle. - Barevný film byl vyhrazen jen pro socialistické státní zakázky. - Pak se provedly střihové úpravy a třeba se i film dal do kin. - Dodnes se pamatuji jak se tehdy režisér Bertolucci poděkoval, že mu střihovými úpravami z Konformisty udělali film Komunista.) 

No, pokud vás to zajímá, tak se na Limonádového Joe v ruské verzi můžete podívat zde. Jen tak. Nevím, nakolik je to původní dabing 60 let, ale i v oněch dobách býval v Rusku dabing kvalitní, jak jsem si posléze ověřil na ruské verzi filmu Až přijde kocour (kdysi byla i na YouTube, dnes již nedostupná - na internetu je pouze verze s rychlodabingem). 

No a ta tajenka? Znalcům napovídat nemusím, pro ostatní zde. Ale jinak si na závěr dáme "tu moji"...

A která, že je ta moje? Vyberte si!