"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Když se mne známá, na jejíž pozvání jsem zde byl, zeptala:
"Co bys řekl víkendu na Floridě?"
byl jsem trochu v šoku. Z Washingtonu až na Floridu? Nicméně, stalo se a proběhlo to trochu kuriózně, i když tradičně. Zašli jsme do cestovní agentury.
Pracovnice, která nás přijala, byla na první pohled hispánsko-mexického původu. To byla "voda na mlýn" mé známé, která hovořila španělsky rovněž dokonale. A dámy se pustily vesele do brebentění, notovaly si, až ta pracovnice prohlásila:
"Pojďme se vrátit k angličtině. Ony ty obchodní výrazy a pojmy jsou trochu jiné."
Osobně jsem si spíše myslel, aby nedostala vynadáno, že nepoužívá při obchodním jednání angličtinu a plete do toho soukromí.
Výsledkem byly 3-4 dny na Floridě, v hotelu "Inn" a pochopitelně letecky.
Letěli jsme vnitrostátní linkou.
Pořídil jsem několik fotek - a pak se věnoval leteckým pocitům. Ty u mne nikdy nejdou nijak moc zvláštní - nauseou naštěstí netrpím. Jediné, na co jsem citlivý, je druh občerstvení.
Tentokrát to bylo pro mne faux pas. Dostali jsme tzv. americkou snídani. Nevěřícně jsem zíral na lívanečky s medem a k tomu natěsno přiložený masový párek. - Podvědomí a žaludek začaly protestovat. Nějak jsem se přemohl... a snažil se to oddělit. Nakonec mi zvídavost nedala a zkombinoval jsem to. No, člověk zvykne všemu - při posledním soustu jsem si "namlouval", že to jde dohromady.
Při příletu na Floridu jsem měl stejně osvěžující, uvolněné pocity. Atmosféra podobná asi jako když přijela dívčí kapela z filmu Někdo to rád horké (zvuk je zde z hudebního soundtracku, nikoli originál). Každopádně z -12.C ve Washingtonu do průměrných plus 23.C na Floridě, to byla příjemná změna.
Přistáli jsme v nejjižnějším městě USA, v Key Westu.
I když česká verze Wikipedie je na informace poněkud stručná, řekl bych, že městečko skutečně nabízí veškeré vyžití. Bohatě těží ze své historie i přírodních darů.
Ubytovali jsme se v hotelu typu hotel Inn. Výhled z balkónu jsme měli na kousek jakéhosi lodního parkingu. Hotel nabízel tzv. kontinentální snídani - což spočívalo hlavně v toastovém chlebu, margarínu a džemu. Náš hotel ovšem patřil tak mezi 3-4 hvězdičková zařízení. Zdaleka nedosahoval luxusu velkých hotelů, se soukromými plážemi.
Těžko říci, jaké byly naše první kroky. Vše mám spojeno v jeden velký zážitek, se stávající se z mnoha příběhů.
Asi nejobjevnějším byla jízda turistickým autobusem, imitujícím tramvaje, které zde kdysi jezdily. Vlastně to byla vyhlídková jízda po ostrově. Fotil jsem jako zuřivý, pochopitelně.
Co se mi velmi líbilo, byl hodně kubánský, či spíše provzdušněný, latinskoamerický ráz místních staveb.
Dokonce tady byl i slum, kde žili nemajetní kubánští uprchlíci, kterým se podařilo z komunistické Kuby šťastně překonat 150 km oceánu do amerického kapitalismu. Asi všechno bylo přijatelnější, než tehdejší Fidelův režim.
Ale byly zde i šťastnější okamžiky - jako třeba Muzeum spisovatele Ernesta Hemingwaye. Snad tady napsal román Stařec a moře. Jednou ze zvláštností, která připomínala jeho časy, byly šestiprsté kočky.
Nasnadě byl na Floridě další výlet. Lodí po moři.
Byla to ovšem speciální loď, pro nás tedy unikátní - s proskleným dnem. A my jsme mohli obdivovat.
Mezi kuriózní zážitky počítám třeba návštěvu tzv. nejjižnějšího bodu USA. Fotil jsem během jízdní exkurze, tak se mi to nepodařilo vyfotografovat celé, ale jak to vypadá, se můžete podívat zde.
Když Florida, tak Atlantický oceán a tedy koupání.
Tady jsem na vlastní oči viděl sportovce, typu Arnolda Schwarzeneggera v nejlepších letech. Onen sportovec se vrhl do vod oceánu asi 2 m od brehu. kde už začínal klesat reliéf... a zaplaval si kraulem zhruba 15 metrů. Pak se postavil a bylo na něm vidět vyčerpání. Mohutně dýchal, jako by těch metrů uplaval desetkrát víc. - Atlantický oceán si u mne okamžitě získal hluboký respekt. A sotva jsem v něm smočil chodidla, natož abych se pouštěl dál.
Naším dalším výletem bylo přírodopisné mořské akvárium. Tady jsem si dokonce mohl pohladit malého žraloka. Jakou má kůži? Inu jemně šupinatou - zkuste si přejet prstem po jazyku, ten vjem je obdobný. Jinak to samozřejmě byla jako že dobrodružná show, včetně krmení rejnoků.
Celkem vzato, bylo to několik nádherných dní.
Pamatuji se, že kromě procházek, jsme měli ještě jakousi jinou exkurzi. Vyhnuli jsme se sice nočnímu životu; na druhé straně jsem tam prvně ochutnal KFC - kde ovšem prodávali kuře na medu; dodnes u nás nedostižné.
A tady vám nabízím komentovanou galerii, s výběrem dalších fotografií.
Návrat?
Samozřejmě letadlem. Vše probíhalo v pohodě, včetně odbavení zavazadel.
Až na jednu maličkost.
Když jsem po návratu chtěl otevřít cestovní tašku, zjistil jsem, že mohu vyhodit zámeček, kterým jsem ji zamykal. Byl tak umně seříznutý, že to nebylo poznat. Ale "stavítka" se dala bez problémů vysypat a zámek odemknout. Naštěstí tam kromě oblečení nic nebylo a tak letištní zlodějíčci utřeli nos. Fotoaparát jsem totiž důsledně nosil vždy s sebou, na těle, stejně jako pas. A tak to dobře dopadlo.
A kam jsem se vydal příště?
Oslavili jsme Nový rok a mne čekal - NEW YORK!
Všechna foto a reprofoto: autor
Fotografie z USA jsou scany 35mm diapozitivů z r. 1992 a daná kvalita je optimální.
