Katastrofa vodní - katastrofa vod ní III.

Vytopí-li vás pračka (ano byla to ona), pak je to vždycky zážitek. Někdy vás to hodí pomalu až do statusu bezdomovce a jediné co můžete proti tomu dělat: vysmát se tomu.

Když čekáte stěhování či nějaké jiné nakládání, případně kontejner - víte co musíte udělat jako první?
Zabezpečit na ulici místo pro příslušné auto!

V dnešní době je skoro zázrak najít volné místo a já se přiznám, že jsem číhal celý víkend, jakmile se aspoň jedno auto "pohne" z místa před domem. No a jak to místo zablokovat? Kdysi nebyl problém vystrčit dvě židle a mezi ně natáhnout provázek. V dnešní době by a místě dlouho nevydržely. Sběrači kovů by se o ně postarali.  Ohrazovací zábradlí nevlastním. Takže jsem využil další možnosti - popelnice. Ale pozor!

Popelnice dostatečně plné, aby je okolní obyvatelstvo nezaplnilo svým odpadem, a vy jste nedostali od ostatních nájemníků v domě vynadáno, že nemají kam vyhazovat "to svoje".

No pak se nastane kýžené ráno.

Nejprve hodíte nevraživým okem po chlápcích postávajících naproti ulice. V dnešní době jsou všichni podezřelí.

A už jsem taky takhle jednou "likvidoval" dva čímany, kteří si obcházeli naši ulici a sledovali počty nájemníků podle schránek a zvonků.
Na moji otázku: "Hledáte někoho?" ti dva na mne jen vrhli pohled a upalovali bez dalšího "hledání" z naší ulice pryč.

A konečně přijede náklaďák a s ním zbytek osádky. Na první pohled se vám to auto zdá malé, ale velké je dost. Na vámi vyhrazené místo se jen tak tak vejde. Jeho vnitřnosti opustí další čtyři maníci a "jde se na to".

Když je uvádíte do svého poloprázdného království, s hrůzou si uvědomíte, kolik krámů doma ještě máte! A v duchu se ptáte sami sebe, jak si s tím vším "harampádím" poradí?

Chlapi se očividně vyznají.
"Ty si vezmeš koupelnu, vy dva kuchyň a my tři obývák."

Napřed si řeknete, že jim nebudete překážet, ale posléze sklouznete do fáze tzv. "zachraňovacích prací".

Tohle ještě potřebuju sebou! - říkáte si v duchu a vrháte se chlapům div ne pod ruce, abyste jim vyrval ze spárů tu vařečku, tu budíka nebo dokonce košili (tuhle přeci potřebuji do práce) ... Jo a taky: kafe!

Pak si vzpomenete, že byste taky mohli vyklidit spíž: tedy aspoň tu cennější část obsahu.

Jako třeba víno, lihoviny, špagety nebo okurky. Naštěstí ve sklepě máte trochu místa. Minulý týden před tím jste totiž sklep jaksi "přeorganizovávali" a tak to jde. Napřed tam chlapi ale musí hodit šicí stroj. Moc sice na něm nešijete. Maximálně tak 1-2x za rok ustřižené nohavice od kalhot. Ale přeci nevyhodíte rodinnou relikvii! Tatínek byl krejčí a ten PFAFF profesionální šicí stroj si koupil někdy koncem 30. let.

A tak, utrmácený z minulého týdne, se pouštíte do další stěhovací kavalkády.

Jste na to úplně sám. Ruce vás už bolí a všechno začínáte nenávidět. Klasický stav, že?

Pak vám ještě tak tak zbydou síly na to se s chlapy domluvit, který nábytek se stěhuje do skladu a co zůstává. Značnou část nábytku totiž musíte zlikvidovat - vzhledem k prostupující plísni. A co je horšího: pojišťovna vám za něj nedá ani korunu. Nejnovější kus je totiž z roku 1990. Zbytek představuje nábytek poděděný po bratrovi. Protože je to "škoda vyhodit".

Jedním ze zážitků stěhování je, že zjistíte, že jste zapomněli "očesat" ledničku. Jako většině, od samého začátku vám vadí synteticky umělá bílá plocha dveří... a tak je začnete zdobit. V dětství obtisky, samolepkami a "tetováním" - nyní v dospělosti už civilizace pokročila a jsou tu magnetky. A jak už tak občas někam cestujete, dřív nebo později vás napadne, že byste mohli ledničku zdobit keramickými magnetkami symbolů navštívených míst a měst - čímž získáte po čase neuvěřitelnou sbírku kýčů. Takže: honem igelitku a očesávat ozdobné magnetky z ledničky.

No a navíc se už nezmůžete. Jste grogy. Jak fyzicky, tak psychicky.

Pohledem odhadnete, kolik bude celé to balení ještě dlouho trvat - a zbaběle utečete z místa bojiště!
Tím samozřejmě nejenže vzdáváte to stěhování, ale i jakékoli další pokusy cokoli zachránit.

A tak postupně zjistíte, že jste si měli zabalit, vzít sebou, ale nevzali:
- kartáček a zubní pastu
- střihací strojek na vousy
- sůl
- rezervní ponožky
- ibalgin a jiné drobné léky
- propisovačku (měsíce ji normálně nepotřebujete)
...těch chybějících velkých maličkostí najdete fakt celou řadu. Ale celou tu řadu musíte znovu koupit!

A konečně najdete odvahu se vrátit ke stěhovákům. Ti jsou zhruba hotovi - už odvážejí krabice a vy se jen odevzdaně díváte, jak vám stěhují vás i život. A dříve či později vám na mysl přijde nostalgická myšlenka, že jednou tak nějak podobně budou stěhovat vaše věci... až vy tu nebudete.

Raději se z těch chmur proberete a jdete nahlédnout dovnitř.

A ejhle! Na jednom, místě a  pak i na druhém se válejí dvě papírové 30 cm dlouhé trubičky. Pánům prostě upadly z ruky a nestály jim za přidání k věcem.

Ohnul jsem se pro ně: "Pánové, tohle, ačkoliv to tak nevypadá, jsou plakáty. Dokonce zahraniční," podáte je baličům a dodáte: "Ztráty nejsou povoleny."

No a pak už se jen vyfotíte u zaplněného náklaďáku a sledujete, jak vůz odjíždí, poté co jste v hotovosti zaplatili pár desítek tisíc.

A jste rád, že to máte s krku. Protože zítra přijdou řemeslníci.

Ale o tom zas příště.