Vytopí-li vás pračka (ano byla to ona), pak je to vždycky zážitek. Někdy vás to hodí pomalu až do statusu bezdomovce a jediné co můžete proti tomu dělat: vysmát se tomu.
Když vám zúčastněné instituce jako pojišťovna i dodavatelská firma sdělí, že úplné pořízení dokumentace i rekonstrukci je třeba provést s plným vyklizením bytu, tak v prvé řadě zešedivíte.
Otázka totiž nestojí Kam s ním?
Otázka stojí: kam se mnou a se všemi těmi krámy, které se mi za celý život nashromáždily?
Kdysi kdesi jsem četl něco o lodičce. Lodičce věcí, které máme, a kdy záleží jen na tom, že máme-li potřebných věcí mnoho, lodička se ovládá těžce a špatně pluje. Máme-li jich málo - joj! jde to lehce!
Čelíte-li něčemu podobnému jako já, zjistíte, že lodička, na které plujete, není lehká. Ona není ani těžká. On je to spíš Titanic!
Má to jednu výhodu: všichni vás začnou litovat a soucítí s vámi. Zejména ti, co jsou bezpečně nejdál, takže nemohou přiložit ruku k dílu! Naopak ti nejbližší, třeba jen 2 stanice metra od vás, nenápadně vyšumí a pakliže vás příbuzný bombardoval doteď telefonáty aspoň 2x týdne, je najednou podezřele ticho, jako by nebyl.
Z těch soucitných rád vybírám facebookovou diskusi:
Ale sebehezčí slova za vás ty krámy do krabic nezabalí.
Takže se rozhodnete, že se do toho dáte.
V prvé řadě si v tom uděláte systém.
Teoreticky.
V praxi pěkně ukládáte věci do krabic; občas nějakou popíšete fixkama, abyste měli přeci jasno, co kde je, že jo?
Praxe probíhá zprvu dle plánu, než se objeví drobné zádrhele.
V prvé řadě zabalíte něco, co za chvíli zrovna nutně potřebujete. Hm, a teď která krabice to je? Inu, někdy druhá, někdy pátá, skoro určitě ta poslední. To si spisovatelé humoristických povídek či románů nemusejí vymýšlet, to je prostý fakt.
Horší je, když zabalíte něco, co potřebujete za dva dni a už je to třeba odvezeno.
Pardon, tady musím udělat malou velkou vsuvku.
Ta stěhování jsou totiž dvě.
Ono, totiž, když byt úplně vystěhujete, tak také musíte někde bydlet. A pokud se vám nechce někam na ubytovnu (hotel vám nikdo nezaplatí), tak se prostě nastěhujete k nějakému kamarádovi.
Tím pak vytvoříte na příklad chlapskou komunitu typu Tři chlapi v chalupě nebo Tři muži ve člunu, o psu nemluvě. V našem případě pak Čtyři chlapi v bytě a kocour, o pátém chlapovi, který přijede za týden na návštěvu, nemluvě.
Jakmile se dohodnete, pak je nutné v tu chvíli sem přesunout sem pár nejdůležitějších věcí v krabicích - počtem od 10 do 20 kusů. Krabic. Nikoli věcí.
A tak to první stěhování zahájíte krabicováním a přesunem těch nejnutnějších osobních věcí. Vlastní systém vám sice umožní nezapomenout trenýrky (pochopitelně čisté - dámy prominou), dokonce i ponožky. A kupodivu i osobní léky. Ale s krátícím se časem v náhradním domově zjistíte, že jste třeba zapomněli zubní kartáček a pastu a co je horší - i holení! V mém případě střihací strojek na krácení vousů.
Takže nejdéle po třech dnech, s vonným dechem a rumcajsím vousiskem, se vydáte na drobný drogistický nákup. V mém případě činil 700 Kč, protože střihací strojek jsem nejlevnější našel za 599 Kč - tedy takový, aby to mělo smysl ho nadále používat, případně po těch čtyřech-pěti oholeních se, máte pro někoho hezký zbytečný vánoční dárek. ("Už jsem ti to rači vyzkoušel a nechal potvrdit záručák," tvrdíte pak farizejsky.)
A stěhujete a stěhujete.
Jelikož jste na to sám, práce vám nejde od ruky, jako za mlada... V 58 nečekejte žádné heroické výkony. Kondice nulová, bříško naopak statně vykrmené... A taky šlachy na rukou začnou brzy protestovat. Dřív byste to sfoukli za 2 dny, dneska jste fakt rádi, když to ufuníte za týden.
A jak končí týden a blíží se den D profesionálního stěhování, bere za své i systém a začnete házet "cenné" věci do krabic chaoticky... až předposlední večer zjistíte, že nemáte doma jedinou volnou krabici a tudíž musíte druhý den dojít koupit nové!
Má to jednu výhodu - po týdnu se zase jednou slušně najíte - v restauraci vhodného prodejce, kde mají i vlastní restauraci. Jinak ten týden stěhování začínáte zbytky z předchozího bohatého nedělního oběda, až přes párky s instantní kaší... načež poslední tři dny to jistí rohlík, šunka, sýr a kafe. Občas urvete i nějaký ten loupák.
Takže ty švédské kuličky s hranolky jsou pak vítaným zpestřením tohoto poměrně jednotvárného jídelníčku.
Samotné zpestření vám pak zpestří dramatická akce s názvem: stěhování kocoura.
Ten je pochopitelně celý týden vedle z toho, že se pořád něco děje. A kočky jsou citlivé na změny a rámus. Náš kocour to odnesl i psychicky a pořídil si katar žaludku, takže se to neobešlo bez návštěvy veterinářky "na doma" a několika injekcí včetně penicilínu, aby se předešlo zánětům... Onen poslední možný stěhovací den pak kocoura lovíte všemi možnými i nemožnými prostředky. Nakonec ho urvete za oknem za kožich a "jemně" šoupnete do přepravky.
Osobní stěhování pak končíte někdy v neděli 1. listopadu pozdě večer... zatímco vám jediný fungující příbuzný ze svých časových možností urve jednu jedinou jízdu autem, abyste převezli televizi a video plus zbylé krabice.
No a pak se naposledy vyspíte ve starém domově... již polo opuštěném, a zničený, stahaný se děsíte dalšího dne... kdy přijde na řadu stěhování druhé.
Ale to tom až zase příště, nejdříve ode dneška za 2 dny.
