Tak takto odpověděl ženich na dotaz, zda si bere přítomnou nevěstu. Byla to orginální tečka za originálním seznámením. A vlastně to začalo mnohem dřív.
Když jednoho dne roku 1988 zazvonil u mých dveří zvonek, netušil jsem, co všechno to způsobí. Za dveřmi stál nový soused.
"Prosím vás, nemáte šroubovák?"
"No mám..."
"Můžete mi ho půjčit, já jsem si zabouchl dveře od bytu."
A po nějaké chvíli znovu zvonek: "Hotovo, vracím. A vůbec, pojďte na panáka."
Tak takhle začalo mé mnohaleté kamarádství s Michalem, které trvá dodnes. Jeho synovi Martinovi byl v té době rok, dcera Veronika byla výhledově "na cestě".
Nemá cenu tady popisovat všechny kamarádské peripetie. Mezi mílníky mohu samozřejmě počítat rok 1989, kdy Michal přišel o práci a hledal, jak dál, aby zajistil budoucnost svých dětí... Dnes je majitelem autolakovny a syn Martin kráčí v jeho stopách.
Mezi významné události našeho kamarádství s Michalem patří samozřejmě narození dcery Veroniky a noc plná písničky v podání Karla Štědrého "Ó Vero - Veroniko..." Následně pak školní léta, vánoce a silvestry - během kterých mi obě děti začaly nejprve říkat strejdo a později prostě Martine. Nemá cenu tady mluvit o spoustě osobních věcí, při kterých jsem při Michalovi stál jako opora, včetně volání pohotvosti,když se malé děti dusily ze "skvělého" pražského vzduchu. A nebo včetně klasické manželské krize - no, naštěstí vše dobře dopadlo. Dobře dopadla i láhev koňaku, kterou Michal koupil s tím, že se vypije, až synovi bude 18... vypili jsme ji ovšem o nějaký ten rok dříve.
A je jen logickým vyústěním, že Martin, Michalův syn, jen převzal tátovo žezlo "kamarádství", když se rodiče a sestra odstěhovali blíže k místu podnikání a on zůstal v pražském bytě sám... později s přítelkyní - samozřejmě jsem si nevedl jejich přehled, i když mnoho jich nebylo. V paměti mi opravdu utkvěla jen ta poslední, se kterou se Martin seznámil poněkud originálně. Na inzerát, poněkud nevšední.
"Hledám dívku za účelem sexu. Zn.:..."
Prosím, nepohoršujte se hned. Dnešní mládež je opravdu svobodomyslná, což neznamená nutně, že by byla lehkomyslná. I když právě tenhle inzerát na "seznámení" tomu nenapovídá. Martin nám totiž dívku jménem Veronika představil na jedné malé gril párty, kterou jsme pořádali na dvorku. A protože není zrovna lehkomyslný, přiznal se mi, že jsou spolu už dva roky. A s kamarádskou upřímností se humorně svěřil o jejich originálním způsobu seznámení.
Inu, neuvěřitelné jsou cesty života - mohl bych sám vykládat!
Takže z obyčejného, ehm, pudového inzerátu nakonec vznikl vztah. A všechny mravokárné odpůrce lehkomyslností mohu ujistit, že nehledě na originání text inzerátu, vlastně o žádnou lehkomyslnost nešlo. Minulý pátek se totiž, celkově po tříleté známosti konala svatba Martina a Veroniky, na kterou jsem byl také pozván.
A ženich, Martin, aby to měl pojištěno, skutečně prohlásil: "Jo, ano, beru!"
Možná se bál, aby mu Veroniku někdo inzerátově nepřebral. Tak si to chtěl pojistit. Nikdy totiž nevíte, co se může vyklubat z takového inzerátu. Takže to dopadlo všechno více než dobře.
Ode mne pak ženich s nevěstou dostali jako doplňující dárek do vínku jeden šroubovák (viz hlavní foto). Pro štěstí. Jedním malým šrobouvákem totiž mohou někdy začít i docela velké věci.
