"Malej, ale šikovnej", jak praví citát z novodobé filmové pohádky, jsem vzrůstem taky... ale občas o tom s úspěchem pochybuji. Nikoli o mých 156cm výšky, ale o té šikovnosti. Jako zrovna včera...
Poctivě jsem si vystál na poště frontu a vyzvedl si před cestou do práce malý balíček. Konečně. Putoval ke mně docela dlouho, navíc s nesmyslným přestupem přes jinou poštu... ale tomuto tématu se věnují jiné články, rozhovory a blogy a není to pro mne hlavním tématem. A tak jsem si ten balíček s radostí vzal s sebou.
Věděl jsem totiž, co obsahuje: masážní tyčinku z kamene označovaného jako dolois, tontin apod. - černý kámen Si Bin, z čínské provincie Shadong.
Co je to za kámen ve skutečnosti, tedy česky, netuším. Mineralog nejsem (na gymplu jsme říkali "šutrolog") a internet mi kromě odkazu na komiksového Tintina nic víc nenabídl.
Podle dostupých informací od prodejců jde o mimořádný energetický kámen. Tedy mimořádný tím, že právě tento aktivuje energii kanálů v lidském těle lépe než jiné takové kameny. Je to prý účinkem vlastně něco obdobného jako jehličky akupunktury.
Dále bych to nerozebíral, nemám-li se pouštět na tenký led čínské medicíny jiných nauk, které evropské odborné kruhy už z principu prohlašují za nevědecké, neúčínné apod...
V práci jsem tedy krabičku rozbalil a začal se s tyčinkou seznamovat. Různě jsem s ní manipuloval, používal ji též masážně, zejména na obličeji; zkoušel jsem zda se dostaví nějaký efekt.
Nuže, nevím kdo měl v tu chvíli více energie, zda tyčinka nebo já. Nicméně, v okamžiku kdy jsem ji pravděpodobně nějak nešikovně položil na stůl, se tyčinka skutálela a spadla na koberec na podlaze.
A k mému úžasu se ozvalo křup! A tyčínka se rozpadla na tři kusy, dokonce ještě odlétla miniaturní střěpinka.
Zůstal jsem na to zírat ne nepodoben Jiřmu Kodetovi, když ve filmu Srdečný pozdrav ze Zeměkoule hrál amerického vědce. Nechal kolovat kámen z Marsu a ten náhodou spadl do skleničky s vodou, tam se rozpustil a stařičký profesor tu vodu vypil. "Sedm miliard v.... prdeli," prohlásila Kodetova postava v šoku. V mém případě bylo "v prdeli" pouhých 15€, ale zíral jsem na to přibližně stejně.
A pak jsem si ještě navíc povzdechl:
"Já jsem ale šikovnej."
Foto: autor a archiv autora.
