Glosa k projednávání rozpočtu v parlamentu

Ne, nejsem ekonom. Nečekejte ode mne žádné analýzy i když signály vláda vypouští neustále a průběžně. Hlavně, co kdo dostane a nedostane. Adresně. Neboli - o sociálním "solidárním" státě to nebude.

Začnu úplně z jiného soudku a sice z vlastního rozpočtu.

Zlaté pravidlo platí, že půjčíte-li kamarádovi peníze, musíte se rozhodnout, zda chcete mít peníze nebo kamaráda.

Takto jsem druhdy neprozřetelně, pravidla neznalý, "něco málo" jednomu kamarádovi půjčil. Cožpak o to. Má snahu splácet. Jen měl zpočátku tendenci, že 2 tisíce splatí a tisícovku si později vypůjčí do další splátky. Pochopitelně jsem ho velmi rychle vyvedl z toho, že by si ode mne mohl ještě dále něco půjčovat. V duchu tomu říkám: ty nemáš nic, když ti půjčím nebudeme mít oba nic a (obrazně) ruku v ruce se propadneme do bídy. Což je  pochopitelně stav, který podporovat nehodlám.

Půjčky už jsem sám měl kdysi také - od tzv. bankovních institucí. Dokonce kontokorent, který jsem díky jedné šťastné roli v reklamě dorovnal a utnul. Věřte mi, že se mi mimořádně ulevilo.

STÁT si může v tomto směru hospodařit, jak chce.

A navrhovaný rozpočet, jak starý tak nový, o tom svědčí dokonale.

Ten nový, plánovaný, řeší problémy stylem adresné pomoci. Dostanou ji tedy pouze ti, kteří jsou v takové či makové nouzi. A k tomu se vláda tváří jako hrdina, jak jednak dokázala ušetřit a jednak dělá věci pro lidi.

Samozřejmě je to oblbování lidí.

I malé děcko, které ovládá logiku, vám namítne, že když paní/panu A přidáte proto, že má málo a paní/panu B nepřidáte, protože má dost - tak je vlastně na té přímce příjmů postupně přibližujete k sobě. Až -  v ideálním vizionářství vlády - budou mít zřejmě všichni stejnou částku. A její zvyšování se bude měřit dosavadním balíkem -  kdy pak tedy skutečně přidají všem ystejně např. 4,5%. Nebo taky nic. Ona totiž - a není to ani tak špatný vtip, jako reálná realita - nebude mít vláda ani na ty 4,5%.

A nejde tady jen o finance jako takové, ale i o - ehm  -  finanční morálku, pokud nějaká existuje. Neboli, že ten, kdo víc pracoval nebo byl na lépe placených pozicích (důvody ponechme stranou), je najednou vlastně degradován na roveň někomu, kdo takových pozic nedosáhl... a bude brát, dejme tomu, důchod jak z montovny. (A vím o čem mluvím, i tento typ práce mne kdysi potrefil, jakkoli manažersky - ale nikomu to nepřeji.)

Zcela jinak to vyřešili i v 21. století v zemích, kde důchod není. Tam se prostě o rodiče musejí starat děti. Jeden můj asijský známý téměř denně zveřejňuje na Facebooku foto svých rodičí, jak tito sedí v lidové restauraci a mají před sebou misky plné jídla, minimálně o dvou chodech. Stará se o ně opravdu pečlivě.

Ptáte-li se mne proto, co mi vyvstane na mysli tváří v tvář projednávání rozpočtu v parlamentu (nicméně v blogu předbíhám a program zasedání zatím není zdaleka jistý), pak jedině scéna ze seriálu "Jistě pane premiére".

"Finanční krize je horší, než jsme si mysleli. Celá vláda musí škrtat."

Ostatně, tady to máte v originále a titulky si, prosím zapněte, pro případný překlad.

Licence: FortunaNZ, YouTube

Foto:  Ho Chee Wai - souhlas zaslán adminům