Bože můj, česká média se zvrhla v jeden jediný bulvár. J. P. Bemondo zemřel a všichni mediální supi se snaží na něm přiživit. Napsal bych to jinak, ale nechme na hlavě. Tolik humoru ode mne zase nečekejte.
Je až tristní, jakým způsobem se všichni a hlavně na jedno brdo snaží opěvovat smrt milovaného herce.
Velká ztráta pro kinematografii...
Bohužel, nikoli hercovou fyzickou smrtí, ale okamžikem, kdy mu zdravotní stav nedovolil již dále pracovat.
O Františku Filipovském se kdysi tradoval vtip, jak se potkají dva herci:
- Žije ještě František? - ptal se jeden.
- Žije. -
- A ví o tom? -
Tento vtip, prosím vykládal jiný herec Národního divadla, Bohumil Bezouška ve svých Tajnostech zákulisí. Dnes by tyto jeho skvělé knížky nevyšly, padly by za oběť korektnosti.
Ano, zemřel velký francouzský herec.
Zůstala po něm naštěstí osmdesátka hraných filmů.
Desítky divadelních rolí.
Desítky boxerských vystoupení.
Davy obdivovatelek, hrstka manželek a potomků...
A hlavně umění.
Je pochopitelné, že většina herců má ráda divadlo. Ten bezprostřední kontakt s živým divákem, s živým obdivovatelem. Ale to je stejný motýl, jako celý život. Když odejde, nezůstane po motýlu nic.
To je úděl všech herců.
Zůstanou po nich vzpomínky na divadelní role a na sportovní vystoupení - prostě na vše, co kromě výstřižků z novin a archivů tiskových agentur, není zachyceno na audiovizuálně. Neboli, žije jen ve vzpomínkách pamětníků, historiků a pro nás ostatní žije jen na filmovém pásu a digitálním médiu.
Stejně tak Jean Paul Belmondo.
Francie a část Evropy smutní a samozřejmě právem.
Francie uspořádala rozloučení víc než důstojné.
Nevím, kolik televizních stanic kromě ČT, ještě přenášelo včerejší událost přímým přenosem (za koktavého synchronního překladu z francouštiny - jako tomu bylo u nás).
Pokud jsem měl možnost se přesvědčit, Euronews stejně jako CNN a podobná zahraniční média, celou událost v přímém přenosu ignorovala. V jejich zprávách naleznete nanejvýš krátký medailon.
Česká televize se naopak této události věnuje soustavně.
Informace, jejich neustálé opakování a zoufalé pokusy ždímání hostů, s cílem, dostat z nich něco nového.
Leč nedaří se.
Věci nepomáhají ani "renomované" autority v osobě filmových teoretiků, ani bývalých velvyslanců ve Francii... s trochou do mlýna přispěl Jiří Krampol na téma "jak daboval", s tím, že o tom, jak namluvil audioknihu Belmondův životopis, se cudně zmínil jen jednou. Udělal dobře. Jistě, nikdo nemládneme, ale to co v tomto případě Krampol předvedl, je tristní.
A tak dále, marnost nad marnost. Marně na ČT redaktorská "rovněž-odbornice" Zuzana Tvarůžková předvádí naivní holčinu - "ptám se za diváky" - nikdo z přítomných sklerotiků neumí přidat nic nového.
Belmondovu biografii nečetli, aby z ní něco vytáhli, ani neviděli dokument Belmondo o Belmondovi, odkud by také mohli přidat nějakou tu perličku.
Nestalo se tak.
Leč všichni jsou "odborníci".
A tak neustále bude divák veřejnoprávních zpráv poslouchat, jak se Belmondo nenechával zaskakovat kaskadéry, jak byl v mládí boxer, jak hrál komedie i vážné role, a další - jak na obehraném kolovrátku opakované "objevy" jeho kariéry.
Víc než důstojné rozloučení, to celé na ČT připomíná bulvární pouťový cirkus.
Děkuji, ne.
Raději si pustím některý z oblíbených filmů s Belmondem.
A vy, namísto vtipných komentářů k tomuto blogu, mi raději v diskusi napište, jaký je váš Belmondův oblíbený film.
Foto: LIcence Wikipedie Autor: Georges Biard, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8944283
