Teda ani ne tak prémiová, jako premiérová. On totiž důvod této prémiové premiéry je jediný: nový spotřebič.
Nepatřím mezi fanatiky typu "Vajíčka jsou smrt!” Zachovávám spíše principy vyvážené stravy a to včetně toho, že tam z hlediska obsahu prospěšných živin patří i vajíčka. Tedy v míře rozumné.
Proto můžete občas na mém talíři spatřit nejčastěji takzvaná volská oka, někdy typu šunka s vejci… Vzácněji míchaná nebo natvrdo.
Dnešní volská oka byla ale přeci jen trochu jiná.
Napřed tady musím trochu odbočit.
Tak jak přítel špatně vidí, rozhodl se, že nahradíme plynový sporák. Nejde tedy o zdražující se ceny plynu, ale o ryze bezpečnostní opatření. Plynový sporák totiž představuje otevřený oheň a ten může být pro nevidomé nebezpečnější než pro nás ostatní.
Sezení v Pražské plynárenské proběhlo bez problémů, dokonce to netrvalo ani tak dlouho. Jediné, co jim trochu trvá, je demontáž plynoměru. Příslušný pracovník má na to čas až 27. června.
Nedivím se. Podle (v prostorách PP) probíhající reklamy na nejrůznější varianty využití plynu a případně nahrazení kolektory, jsem došel k překvapující mu závěru. Matematickým odhadem z prezentovaných statistik jsem zjistil, že v České republice odhlašuje nebo mění plyn průměrně 100 lidí denně. Čas z nich přechází na jiné zdroje. To se týká hlavně vytápění. Ať už jde o přechod na zmiňované solární panely nebo třeba na klasické topení, na příklad peletami. A část z klientů – jako můj přítel – ukončuje plynovou spolupráci definitivně.
A co dál?
My jsme samozřejmě museli plynový sporák nahradit jiným. Ne v žádném případě nebudeme vařit na uhlí nebo na dřevě, ale rozhodli jsme se pro indukční sporák.
Což je nejen vaření na elektrice, ale má to řadu specifik.
Nečekejte ode mne jejich výčet. Stále to všechno ještě objevujeme. Mimo jiné takzvanou zbytkovou energii. Tzn. že spotřebič už jste vypnuli, ale indukční zahřívací proces ještě nějak dobíhá.
Takže je to vlastně, jako by se člověk znovu učil péct, vařit, smažit a dusit. O tom, že občas najde nějaký spotřebič, který na indukci nereaguje, nemluvě.
Byl jsem proto zvědav, jak se mi povedou volská oka. Trochu jsem měl u toho pocit, jako bych byl prvně v kuchyni.
A volská oka?
Zkrátka a dobře: povedly se.
Uvidím jakými dalšími kuchařskými procesy a experimenty budu muset v rámci vaření vajíček projít, naštěstí nehodlám dojít tak daleko jako Jaroslav Hašek v povídce Vařím si vejce naměkko.
A tak mi dovolte závěrem citát z mé oblíbeného autora P. G. Woodehouse…
- Ta míchaná vejce jsou vynikající.
- Ano. Bezpochyby je snášely spokojené slepice.
