Prvně vlastně zakouším skutečný "Home Office". Tak napůl flákárna, kterou jsem vloni praktikoval jako zaměstnanec, s tím nemá nic společného. I tak: učím se jedině na vlastních chybách.
V podstatě se stejně řídím jediným pravidlem, na které jsem byl zvyklý jak u filmu, tak třeba na vojně nebo coby produkční ředitel česko-americké reklamní agentury:
Úkol musí být splněn!
Neboli včetně náplně, případně postupů, logistiky a pochopitelně také termínu. Všechny tyto "položky" musejí být v harmonii, protože zadavatele nezajímají vaše osobní starosti, problémy, jej zajímá pouze výsledek.
To bylo také jedno z filmařských pravidel:
"Neříkej mi, JAK jsi to zařídil, ale ŽE jsi to zařídil."
Ať už víte nebo ne, po letech tvrdé práce, zejména v posledních 20 letech, jsem v důchodu. Dělal jsem si z toho původně legraci, že důchodci mají méně času než zaměstnaní - a světe div se! - mohu to jen potvrdit. Stručně řečeno, domácí práce a zařizování - a kdo někdy zařizoval posílení elektřiny, jističů, nové elektrické rozvody kvůli novým spotřebičům nebo naopak rušil plyn - tak ví, o čem mluvím. A do toho všeho udržovat běžný chod domácnosti s poloslepým přítelem a dvěma kocoury a řekl bych někdy, že jsou domluveni a bordýlek vytvářejí na střídačku, jaksi kontinuálně. Tím si na ně nestěžuji, ale pouze konstatuji fakt, že pořád je co dělat.
Že mne Osud nenechá se doma povalovat i z "pracovního hlediska", je více než nasnadě. (V tomto směru by provokatéři z Fialovy vlády mohli být spokojeni, že mám dvě zaměstnání - což je z mých úst pustá demagogie, protože mám důchod = zaměstnání č. 1, a pak tedy zakázku = zaměstnání č. 2).
A tak, jak tvrdím, mi shora Helena Růžičková prostřednictvím své pozemské pravé ruky novinářky a spisovatelky Marie Formáčkové, přivedla mi do cesty a mne do područí novináře a moderátora Luboše Xavera Veselého.
Všechny naše cesty řídí Osud, i když my si ve své pýše občas myslíme něco jiného.
A tak již v okamžiku, kdy jsem končil v Rádiu Svobodná Evropa, bylo jasné, že moje další pracovní kariéra bude pokračovat právě tímto způsobem. To jsem ještě netušil, že to bude vlastně práce pro nově vznikající internetové rádio.
A práce sice z domu, zato časově víc než náročná. A některé práce, jako třeba psaní, spisovatelování, nebo editování videa, audia či remastering se zkrátka a dobře musejí vysedět.
A zase si odbočím do filmařské hantýrky. Běžně se říká, že
"Scénář se píše prdelí."
Slabší a decentní povahy prominou. Filmaři jsou někdy stejně sprostí jako dlaždiči. A takový drsnější výraz od plic zachrání při filmování před nejedním infarktem.
No a tak již od půli dubna sedím a sedím a stahuji a poslouchám jednotlivá internetová (nejen) Xaverova talk show a interview... A zpracovávám zvuk nekonečné řady těch interview, za 5 let existence se toho nahledá. "Tykám" si tak nejen s Xaverem samotným, ale třeba s prezidentem Václavem Klausem, F. R. Čechem, režisérem Jiřím Adamcem, Petrem či Daliborem Jandou, Janem Krausem, Janem Saudkem, Robertem Vano, Evou Urbanovou, z politiků dále třeba se zvetšelým Jaroslavem Kuberou, s Vladimírem Tlustým, Davidem Smoljakem... mezi "extra třídu" patří bezesporu zvetšelý Radim Uzel, neúnavný (a tedy pochopitelně žijící) investigativní novinář Jan Klíma, dále Michael Kocáb, Jan Hutka, Lucie či Věra Bílá, Robert Rosenberg, Zbigniew Czendlik... a tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
A také do nekonečna pokračuji. Tady máte příklad, jak zpracovávám hodinové interview s módním návrhářem Osmanem Laffita a sestřihat-zkrátit hodinu do 2x10 minut, to už opravdu potřebuje umět naslouchat obsahu a vybrat to nejzajímavější a mít přitom na paměti posluchače budoucího rádia, tedy jde především o obsahovou srozumitelnost.
A tak tedy "Home Office" - práce z domu.
Především mi bylo od samého začátku jasné, že si musím udržet systém, pravidelnost řád.
Nu, někdy to jde, jindy hůře.
O nabourání tohoto řádu se občas postará někdo z domácích, jindy zapracuje třeba Česká pošta, pojišťovna, rodina, kamarádi a známí a jiné externí rušivé elementy.
Udržet si pak pracovní pořádek a soustředění, dá někdy docela fušku. A je to hodně o komunikaci stylem třeba: "potřebuji ještě 10 minut" (ve skutečnosti 20) a tak.
Za druhé - pochopil jsem, že si musím stanovit určitý pracovní cíl, tedy určitý objem, penzum práce, kterou musím vykonat. Jinak by se to zkrátka nepohnulo.
Takže za ten měsíc a půl jsem zpracoval přes tisíc souborů. Z toho odhadem 700 z nich jsou audio, a zbytek jsou textové soubory - neméně důležité, protože s nezbytným popisem obsahu. Pro přesnost dodám, že v daném případě pro případné "ohlášení" typu "za chvíli uslyšíte", jsou tzv. tagy audií zcela nedostačující.
A tím zpracováním myslím: počínaje stažením souboru do PC, jeho editaci (detaily vynechám) a konečně jeho odeslání přes FTP zadavateli.
Důležité! Nesmíte také zapomínat na komunikaci se zadavatelem, případně "vytáhnout paty z domu" a sejít se naživo. Velmi to věci pomáhá.
A konečně - duševní hygiena práce, odpočinek, ale i zdravý pohyb (ano, znovu jsem aktivoval běhací pás). Prostě potřebujete relaxovat mysl i tělo. A doporučuje se, pokud vás extrémně netlačí čas (a OSVČ vědí zač je toho loket), dodržovat i víkendy - nebo se prostě aspoň jeden den v týdnu na všechno vykašlat.
Home Office má zcela jistě řadu jiných úskalí. Ale to přenechám odborníkům - teoretikům.
Mně naopak stačí, že úkoly plním, duch Home office naplňuji a že pracuji i pro dobro věci, protože dohodou "gentlemans agreement" přispívám svým způsobem i na vznik daného projektu.
Takže jak říkám, dělám na projektu a řídím sám sebe.
