Dáme (po)vánoční blog? Dáme!

Když můžou jedni, mohou i druzí. A musím se připojit ke zdejším kolegyním a kolegům, že i pro mne byly letošní vánoce jedny z nejhezčích - ani jsem k tomu nemusel mít vánoční prezidentův, protože rozlučkový projev.

Letošní vánoce mi utekly, jako snad žádné jiné.

Bylo to zčásti dáno tím, že jsem se zapojil (resp. byl jsem zapojen) více než obvykle.

Samozřejmě, předvánoční nákup.

Tradičně jsme koupili dvě hlavy, dvě půlky a dvoje vnitřnosti. Pohled na prodej živých kaprů si rád odpustím, i když na druhou stranu - zavilé ignorantské aktivisty bych nejraději poslal hodně daleko. K tomu pochopitelně bramborový salát: mám svoji oblíbenou značku ve velkoprodejně a ani letos nezklamala. Jen mne tak trochu překvapilo, že jak jsem při čekání spěchal, hrábnul jsem po dvou různých boxech jiného data výroby a každý chutnal jinak, každý měl jinou konzistenci. ČSN normy jsou zkrátka dááávno zapomenuty.

Může se Malajec naučit vařit českou kuchyni? Může!

Můj přítel, se kterým jsme vzpomněli, že je to 21 let od doby, kdy přijel do Česka, je totiž z Malajsie. A za ta léta, ačkoli zčásti nevidomý, se naučil nejen česky, ale i vařit některá česká jídla.

Jeho první česká slova byla, v jeden den, kdy jsem přišel z práce - asi půl roku poté, co přijel. Uvítal mne slovy: "Jednu vodku!" Málem jsem si sednul na zadek. Nicméně, sledoval televizní seriál a v něm tato slova.

Recepty české kuchyně se ovšem naučil zčásti ode mne. A zčásti díky internetu, pochopitelně. I jedno z prvních našich jídel, které ochutnal, byla rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát - neb přijel 19. prosince. Slovo dalo slovo a od té doby se důsledně domáhá toho, že rybí polévku vaří on. Jak to se svým zrakem zvládá, se mne nepteje, ale polévku má vždycky skvělou. Skoro českou. Pozradím vám, že neuznává a nesnáší jíšku nebo zahušťování moukou, ale zato pro změnu vždy do rybí polévky přidá kurkumu a dvě-tři kolečka zázvoru. I jinak občas nenápadně experimentuje (letos prý osmahnul cibuli šalotku a přidal trochu červené mleté papriky). Nenápadně proto, že mu při tom vaření pod ruce nekoukám. Nestalo se, aby neuvařil polévku jinou, než chutnou.

Také kapra rád obaluje, ovšem smažení už je na mně. Mohlo by se totiž stát, že by jinak rybu připálil. Letos, navíc, zvolil poměrně zajímavou variantu: žádný trojobal se strouhankou, nýbrž obalení v těstíčku tempura. Před tím na chvilku rybu naložil do citronové šťávy a opět buhvíčeho. Výsledek byl ale i tak skvělý a pro mne bylo nejdůležitější, že se tím kapr zbavil svého aroma, které osobně nemusím. A díky tomu jsem po letech! snědl kapra dokonce s chutí.

Co mne letos vypeklo, byly františky.

V předvánočním čase jsem si mohl nohy uběhat, než jsem je sehnal. Nepropracoval jsem se na vánoční trhy na Staroměstském náměstí - v době vánoc a Silvestra tam raději nechodím - ale zklamaly mne trhy na náměstí Malostranském. Z vánočního tam měli, pokud se pamatuji, nějaký ten punč a svařák, pak vánoční cukroví 500gr za 500Kč, zásadně jednodruhové... a zbytek byl podivný mix cetek, cingrlátek a dál nevím jakých vyřezávaností, pak takových těch blbinek navlékaných nebo podivně štrikovaných - jakože dárků. V rohu v karavanu se pak činil jihoamerický prodejce nějakých národních placek čímsi plněných. Spíš to celé dělalo dojem, že se tam nacpali všichni, na které se jinde už nedostalo.

O františky jsem nezavadil. Nakonec jsem je objevil u řetězce (:manželka strejdy na čtyři písmena) a nadšeně nakoupil dvoje balení s tím, že máme aspoň na dva roky vystaráno. Jo, na dva roky - houby! Možná na dvacet! Františky totiž ne a ne hořet! Už už jsem Na Štěpána uvažoval, že je půjdu reklamovat... nějak mne ale napadlo zkusit zapálit františka ne zapalovačem, ale od svíčky. Chytil a rozhořel se báječně. Na samotné vánoce jsme si tedy jaksi neužili a tak doufám, že františky provoní nejen náš vánoční čas. Do Tří králů času dost.

Letošní vánoční svátky mi také utekly díky návštěvám a hostům. U štědrovečerní tabule byli dva - v podstatě něco jako rodina. Další den byl další, zasloužilý, něco jako rodinný člen... a včera dokonce dva kamarádi. Prostě to v tom shonu příjemně utíkalo a plynulo... popili jsme i něco málo alkoholu.

Do toho občas cinknul mobil se zprávou a vánočním přáním. Nejvíce mne tentokrát potěšil kamarád až z dalekého Kazachstánu, který mi natočil video přání se svými dvěma synky (toho staršího jsem před pár lety úspěšně obdarovával dárky z nabídky krtečka a jeho nadšení neznalo mezí). Odměnil jsem se tentokrát tím, že jsem jim nahrál video s jednou dávnou anekdotou na téma "Jen počkej!" S vámi se tady o ni ale nepodělím, z autorskoprávních důvodů. Nejen. Anekdotu v ruštině by totiž tady mnozí nevydejchali.

Při pohledu na tu baterii alkoholu nachystaného na Silvestra se můžete právem domnívat, že letošní oslavy pro změnu nevydejcháme my. A protože netuším, do jaké míry by původní foto mohlo být na překážku jako reklama (resp. Product Placement), tak tady máte jemně upravenou verzi.

Podstata této fotografie je ovšem někde jinde. Ten nekazící se alkohol je přinejmenším dva roky starý. Kupoval jsem jej předloni a po dva Silvestry na něj nedošlo. (Takovi jsme "alkoholici".) Nepočítaje sekty, ostatní dva druhy alkoholu jsou na Manhattan cocktail (koktejlové višně jsou v ledničce). To jeho množství berte tak, že já vyznávám jemnější verzi nikoli 1:2, ale 2:1 - neboli dvě dávky cinzana a jen jednu burbonu - takže výsledkem mé "mixologie" je takový trochu drsnější tlamolep.

Teď už jen pozdvihnout číš!

Závěrem se připojuji ke všem ostatním kolegyním a kolegům s foto přáním všeho nejlepšího v novém roce. Navíc, jste úplně první, kdo toto mé přání letos vidí.