Tak se tuším jednu dobu jmenoval nějaký pořad, pojednávající o filmových novinkách. Možná odtud vzešel o Smoljakův a Svěrákův nápad o veselé historce z natáčení. Také já jsem před pár dny zavítal opět na Barrandov a vzpomínal a...
...a sledoval i novinky.
Samozřejmě, dnes jsou Filmové ateliéry Barrandov především komplexem nemovitostí a do jisté míry i know-how. To všechno si dnes může pronajmout k filmování za peníze každý. I vy!
Dříve byl výrobcem, producentem filmů tzv. Státní film. A měl na to monopol. Co dnes právě už není.
A logicky: jestliže si stát platil výrobu filmů, coby producent, tak chtěl mít kontrolu nad tím co se za státní peníze vyrábělo. No a stát - to byli komunisté. Proto si za státní peníze točili ideologické, propagandistické filmy (dokumenty, seriály a televize atd.) A do toho občas "upustili" nějaký ten peníz na filmy, které dnes obdivujeme, ať už jsou to filmy komedie a zábavné snímky, dramatické, či dokonce antisocialistické a antikomunisitcké... samozřejmě přinejmenším skrytě, podle toho, co se podařilo cenzorům a ideologům natočit přímo pod nosem.
Říkalo se třeba, že na to měl specialitu režisér Petr Schulhoff - jeho nejznámější komedii "Zítra to roztočíme, drahoušku" asi nemusím dvakrát představovat. Do každého svého scénáře vložil scénu, která bila cenzory do očí. Takže se na ni vrhli a řekli: "Tohle musí pryč!" A následně zbytek scénáře už příliš do hloubky nezkoumali, protože ukojili svoji cenzorskou bdělost.
Oč horší to měla taková Chytilová nebo Menzel... ti si své scénáře i výsledné filmy museli doslova vyhádat a vybojovat.
Ale abych se pomalu dostal k těm novinkám na Barrandově.
Původní barrandovské ateliréry postavené Milošem Havlem určitě znáte. Když ne jinak, tak určitě ze starých českých flmů 30. a 40. let. Ano, to jsou ty slavné ateliéry A - B. Dnes jsou označovány jako jednička a dvojka - tady máte na foto jejich zadní vchody.
V pozadí pak s barevnou "freskou" vidíte přirůstající ateliéry... zde byla trojka a čtyřka; tzv. "dřevák." Nevím, kdy byl postaven. V 50.letech zde bylo vybudováno jedno ze dvou zvukových studií na zvučení filmů. Díky "osazení" sovětskou technikou se mu posměšně přezdívalo "Moskva". Druhé studio pak dostalo název "Evropa". Zde byla technika západní. Nicméně většina českých filmů se zvučila, tedy namlouvaly se postsynchrony, v "Moskvě". Sám jsem tam strávil nejeden z 30 celovečerních hraných filmů, na kterých jsem se za své desetiletí kariéry na Barrandově v různých funkcích podílel.
Postsynchrony - to je vlastně dabing z češtiny do čestiny. Z různých důvodů se na natáčení nenatočil kvalitní zvuk, nebo se musí tu a tam pozměnit nějaké slovo... Tak to se v českých filmech dělalo hlavně ve studiu Moskva.
Pravý dabing je čeština do zahraničních filmů. Tyto filmy se ovšem dabovaly zcela jinde. Nikoli na Barrandově, protože vozit "nakopec" herce by bylo nákladnější i časově náročnější. Když Filipovský daboval Funese - tak ty záběry, jak dabuje Piti piti pa, jsou právě ze studia Sport na Smíchově.
Ale zpět k barrandovským ateliérům.
Tady máte poměrně málo známý pohled na "dřevák" vlevo... On je vlastně onou trojkou a ta světlá, zděná část vpavo je čtyřka, alias studio Moskva.
No a pak přibyla samozřejmě pětka. Tou byl trikový atelier. S vodním malým bazénem na příklad. Velmi často se tady jezdí autem, vlakem, letadlem... zatímco herci sedí v maketě, kterou třesou rekvizitáři a stavba, za herce se na filmové polopropustné plátno se ze zadu promítala ubíhající cesta. Tak třeba tu vesele cestují vlakem v S tebou mě baví svět a notují si písničku se známým textem ... "...hlavně v noci". Na foto pětku nehledejte, protože dnes je přestavěna na televizní studio. Poněkud nepřístupně.
A následovaly ateliéry 5-6-7, Vznikly, paradoxně, za fašistické okupace Československa. Stejně jako pro sovětské bolševiky, i pro nacisty byl podle Lenina "Film nejdůležitějším uměním". A protože Berlín začínal být ohrožován válkou, Němci postavili nové ateliéry v Praze na Barrandově.
I tady jsem pracoval na nejednom filmu. A nové ateliéry mají i své legendární místo "u smrku". To byl zadní východ na té části vlevo záběru. A odtamtud nejraději v mých barrandovských letech 1981-1991 odjížděla produkční Eliška Nejedlá, ale i jiní. Důvod jsem nikdy nepochopil... Ale smrk stojí dodnes.
Jestliže je něco nové, neznamená to, že nemůže přijít i něco "novější". Tím jsou dva ateliéry. Jeden byl megalomanským a léta nedostavěným projektem - dnes je zde část TV Nova. Kdy a kdo postavil druhý ateliér (viz foto), nevím, ale odsud Česká televize vysílá např. Stardance. Já jsem si zde kdysi zahrál v jedné reklamě - shodou okolností v den svých narozenin.
Dříve, když někdo něco hledat na rozsáhlých barrandovských pozemcích musel vědět. Anebo se musel umět zeptat. Dnes je to o něco jednodušší. Na několika místech se totiž objevila přímo mapa.
Takže se spolehlivě vyznáte...
Ale objevilo se ještě jedno novum. Pár větších cest dostalo interně hrdé názvy ulic. Na profesionálních internetových mapách je přinejmenším zatím nehledejte. Ale Filmové ateliéry Barrandov, chtějíce zřejmě pozvednut svoji prestiž, pojmenovaly některé ryto větší cesty jmény českých režisérů.
A tak se zde objevily "ulice" Miloše Formana, Martina Friče, Karla Kachyni, Jiřího Menzela, Otakara Vávry, Františka Vláčila. Pojmenovat odlehlejší cestu kolem Laboratoří, třeba jménem Věry Chytilové, to už nikoho nenapadlo. Ostatně, Věra by je asi chodila za trest strašit, když by ji takhle odšoupli.
A protože některé české nedovzdělance je třeba dovzdělat, umístili pod názvy ulic s rozcestníky i příslušné vysvětlení "kdo je kdo a proč".
Tak nevím. Možná někdo začne později ještě pojmenovávat cestičky a pěšinky jmény jiných význačných filmových režisérů... Třeba Jiřího Krejčíka, Věry Plívové-Šimkové, Juraje Herze nebo Lubomíra Lipského (pardon, jak správně řečeno v diskusi: míněn byl Oldřich Lipský). Po posledně jmenovaném by mohli pojmenovat aspoň kopec směrem k pozemku, kde byla kdysi postavena celá kovbojská vesnička Limonádového Joe. Zde do tohoto kopce šťastně odjíždí Limonádový Joe se svou Winnie. A také tudy prchají desperádi po přepadení banky. Můžete si to sami porovnat.
Ale to už je zcela jiná barrandovská historie.
Foto: Martin Faltýn.
Limonádový Joe: printscreen z interneru
