Je sobota, léto za dveřmi. V diskusi minulého blogu si přispěvatel povzdychl, že ho to nijak neobohatilo, krom toho, že zaznamenal, že jsem. Inu, zapomněl, že "Být nebo nebýt" je smysl lidského života. Takže?
Mimochodem, taky nepíšu proto, abyste se něco dozvěděli. Od toho jsou naučné encyklopedie. A odborníci veškerého druhu a pod druhu.
Spisovatelé dříve seděli před prázným listem zasunutým do psacího stroje.
I to bych vám mohl předvést - dodnes vlastním psací stroj Consul. Už na něm nepíšu, ale je to memorabilium, jeden z několika hodnotných dárků od rodičů a vlastně jediný, který mi z té doby zůstal. Jak říkám, nepíšu na něm - je umístěn na méně přístupném místě.
Ale pro vás jsem vylezl na židli, probral se výšinami. Takže díky tomu vzniklo toto foto.
Dnes už píšeme všichni více méně na prázdné stránce textového editoru.
Což byl pro mne začátek v r. 1993.
Nebudu vám tady teď vypisovat celou moji historii.
Tedy já už jsem ji vypsal, ale vinou chyby ve zdejším blogerském editoru jsem o všechno napsané přišel a nemám zájem ani náladu sedět další hodinu a znovu to všechno psát.
Snad někdy jindy.
A mám jiné povinnosti, které mají prioritu - viz můj předcházející blog.
Oběd voní na stole. A práce volá.
A dotyčným stěžovatelům mohu doporučit, aby příště vložili třeba číslo svého konta, možná je někdo jiný obohatí k jejich spokojenosti.
Hezký víkend.
