Ano, člověk si občas potřebuje popovídat při přátelském posezení. A nemá to nic společného s kavárenskými povaleči. Prostě jde o to si trochu probrat myšlenky, provětrat hlavu a změnit prostředí.
Bylo to typické kavárenské setkání. Takové v podstatě přátelské popovídání, ke kterému dnes došlo. Pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek dělal pro sebe tolik typická gesta. Z nich byla znát přemýšlivost i snaha vysvětlit či objasnit určitý problém.
Svým způsobem jsem měl před sebou obyčejného člověka, tak jak ho znám z televize.
Pan ministr neztratil nit ani když jej vyrušil naléhavý telefonický rozhovor; beze sporu si pak pochutnal na špenátové polévce a kuřecím s rýží - v kavárně Louvre vaří dobře.
Já jsem si dal naopak již před tím vedle v restaurační části cibulovou polévku a protože jsem neměl velký hlad, dal jsem si pouze paté z husích jater. V samotné kavárně, kam pak pan ministr také přišel, jsem si dal už jen latté a sněhový dost s jablky a ořechy - zatímco on tedy snědl svůj oběd.
Nechtějte po mně detaily rozhovoru. To se nesluší... a pak:
...na rovinu...
Pan ministr Zaorálek tam neseděl se mnou, ale s někým jiným!
Není podstatné s kým - nejsem drbna - ale tady máte malý příklad toho, jak lze úspěšně medálními triky, zejména bulvárního ražení, mást čtenáře.
Těm, které jsem opravdu zmátl - a věřím, že ji zas až tolik nebylo - se upřímně omlouvám.
Na rozdíl od médií, natožpak od bulváru.
Ale že to není zas až tak těžké, že?
