Blíží se 25. únor - hysterie zase dosahuje vrcholu

Komunisti měli osypky a byli "vždy ve střehu" kvůli 21. srpnu, dnešní "lepšolidi" si našli 25. únor. Hlavně: všichni vědí, nejen jak to bylo, ale především jak to mělo být!

Vzpomněl jsem si na toto štěpné datum jenom proto, že jsme se známým zavedli řeč nikoli na politiku, což běžně neděláme, ale na politiky. To taky neděláme běžně.

Navíc, "nesjíždíme" politiky a osobnosti současné, ale ty minulé.

Nejsme ovšem historici. Takže nemáme potřebu překrucovat dějiny. Ani se nakrucovat a odvolávat se na "zaručené" historické prameny, jako A. Jiráska, J. Š. Baara apod. (sic!) nebo tehdejší dobové dějopisce, typu Františka Palackého. V tomto směru má naše sympatie ponejvíce M. D. Rettigová.

Známý je navíc vybaven nikoli literaturou, ale vzpomínkami autorit nejvyšších: babiček a tetiček, i dědů a strýců. Já jsem pro změnu vybaven poměrně slušnou sečtělostí; obzvláště literatury, která nebyla v jisté době u nás popularizována anebo mi jen tak něco neuniklo v oněch závanech doby, kdy i komunistická cenzura polevila ve své bdělosti a "leccos se smělo".

Posměváčkům připomenu, že jsem studoval v 70. letech v Moskvě a zatímco tady všichni "úpěli" pod zákazy a příkazy a cenzurou, já jsem si v klidu v moskevské Knihovně zahraniční literatury četl v r. 1978 Kunderu, Vaculíka, Mňačka, Havla... o dobovém tisku roku 1968 nemluvě, a náramně jsem si to užíval. Přesně v duchu pořekadla: "Pod svícnem bývá největší tma."

A tak jsme dneska se známým propírali naše velikány; napřed jsme začali Karlem IV. - kdy známý, na rozdíl ode mne z literatury, donedávna nevěděl, že Židé patřili králi - a že svolením pogromů na ně Karel IV. platil svoje dluhy...

A pak dal k lepšímu rodinné vzpomínky na jinou významnou českou osobnost: konkrétně T. G. Masaryka.

"No, on měl vůbec rád služtičky v uniformách," prohlásil známý, "jak říkala moje babička. To se nedivím, že z toho paní Masarykovou neustále bolela hlava..." A babička to MUSELA vědět, protože tam tím směrem nějaké vazby byly.

A tak zase jsme v našich očích zlidštili jednoho velikána české historie.

Načež jsem přidal historku o jiném dobovém idolu, kterou jsem si v uvolněných dobách přečetl z jedné humoristické knížky:

"To takhle jeden pán vzpomínal na Julka Fučíka. Prý >>píše sice hezky, ale solidní to on nebude, protože jej každou chvíli vídám s jinou slečnou.<<" zacitoval jsem zpaměti.

Inu, pořád lepší čtení a vzpomínky než kdybyste museli povinně zasednout a začít studovat jiné historické texty. A to už by taková zlidšťující legrace nebyla...

(Záměrně ponechávám foto tohoto titlulu v malé velikosti, na hranici čitelnosti obsahu. Není nutno tato díla propagovat. Ale - nezapomínat!)

Všechna foto: archiv autora.