Na každé pobytové dovolené se všichni rádi zpestří koupání nějakým tím výletem. Naše koupání se nedalo realizovat z důvodu vody. Výlety byly proto pro nás víc než vítaným zpestřením.
Celý text tohoto blogu je autentický.
Protože nerad dělám dvojí práci dvakrát, nabízím vám tentokrát výhradně původní poznámky. Jsou pořízeny hlasovým diktováním do mobilu. Ten automaticky vytvořil text. A tak jsou sice moje poznámky stručnější, ale zato bezprostřednější. V daném textu jsem udělal jen minimální, spíše gramatické úpravy a doplnil odkazy.
Den velkého výletu.
Autobus nás naloží v 8:40. Cestu k nám přistoupí dalších 6 spolucestujících.
Odvezou nás do turistického lodního přístavu. Tady jsou motorové dvanáctimístné čluny. Spíš takové kocábky.
Molo samotné, to je věc teda. V podstatě jsou tu jenom betonové schody, které vedou do vody. Loď k nim při razí a ze schodů se přestupuje přímo na loď. Každý schod je jiný a všechny jsou nepříjemně vysoké. Svým způsobem je to o zabití. A pro mého poloslepého přítele docela fuška po schodech sestoupit a hlavně nastoupit přes kyt lodi. (Nástupní můstek tady nevedou.)
Máme štěstí. Jsme přiřazeni s přítelem k jedné rodince a jedné dvojici a to je všechno. Naše loď je tedy relativně prázdná.
Však také náš lodivod žene rodinku, aby se příslušné posunula a rozprostřela na lodi, abychom byli vyváženi. Je vidět, že to má v oku.
Tentokrát mám s sebou GitUp kameru. Takové levnější Go Pro. Točím, výjimečně něco fotím. To jsem zvědav, co z toho ve finále bude.
Vyrážíme. Voda je celkem klidná, tak to jde. Pojednou se ozve brblání motoru a ten pomalu utichá a my se zastavíme. Co se děje ptám se. Dozvídám se, že před námi je hora odpovídající místní legendě Langkawi. Jde o Pulau Dayang Bunting, nebo také Ostrov těhotné panny.
Pro mě je to pochopitelně hora jako hora. Tím spíš že je to vlastně několik pahorků sopečného původu, porostlých stromy.
Jedeme dál. Dalším naším cílem má být místo ke koupání. Je to sladkovodní jezero, které je součástí oné legendy. Už předem vím, že k němu vede asi desetiminutová cesta. Celé to místo je jakási lesní rezervace. Však jsme také museli zaplatit vstupné. Přítel poloviční a já plnou turistickou zahraniční cenu.
Realita je ovšem slabé slovo. Jde se napřed lehce do kopce, ale potom hlavně opět po nejrůznějších betonových schodech. Nahoru a hlavně dolů, čím už se děsím cesty zpátky.
Místo na koupání je velké jezero. Pochopitelně sopečného původu. Neodvažuji se odhadnout jeho hloubku, ale bez plavací vesty je dovnitř do koupacího ohrazeného prostoru vstup zakázán. Na jiném místě asi lze vypůjčit loďku a zapádlovat si po jezeru.
Celé to koupaliště je na jakýchsi dřevěných konstrukcích a zčásti i plastových pontonech. Pro děti jsou tu vytvořená dvě ráchací koupaliště. Prakticky všichni se zde koupou v tričku a v kalhotách. Tak je to tady vyžadováno.
Tohle koupání s přítelem vypouštíme. Sedáme si trochu stranou na jakési kovové lavičky a dáváme si fastfoodové kuře. Sníme to teď, aspoň se s tím potom nemusíme tahat.
Čas nám úplně stejně rychle jako koupající a jde se zpátky. Volím raději cestu v protisměru, po schodech, kterými jsme přišli. Nikoli po schodech, které jsou určeny k odchodu. Ty jsou opět každý pes jiná ves, zatímco ty pro sestup jsou pravidelnější.
Když už máme ten největší výstup za sebou, přijdeme do místa, kde trochu ztuhnu. Na jakém jsi výstupku, tak na dva skoky, sedí opičák. Netroufám si jít kolem něj, jednak aby neskončil po tašce přes rameno jednak po přítelově slepecké holi. Předstírám, že stojím a pozoruji ho, zatímco a 3 m níže mladý tatík s dcerkou opičáka fotografují. Toho trochu pak rozptýlí další příchozí a my projdeme kolem něj. Teprve pak jej fotografuji z bezpečné vzdálenosti i já.
Máme lodivodem přesně určeno hodinu a minutu kdy bychom měli odjet. Přicházíme na čas a zjišťuji, že jsme prakticky poslední, kdo nastupuje. Ostatní přišli pár minut před námi. Zase je to po strmých schodech s přestupem na špici lodi.
Jedeme dál. Opět lodivod zastaví, v jakési zátoce sevřené sopečnými kopci. Vezme do ruky kýbl, cosi z něj chrstne do vody.
V tu chvíli kolem nás začnou létat orli. Jsou na to naučení, a je to hezká podívaná.
Posléze začneme couvat a naše loď dává místo a prostor dalším lodím, ze kterých opět putuje do vody krmivo pro orly.
Náš řidič, lodivod, za to vezme a najednou je naše jízda poněkud divočejší. Občas nás to pěkně hází přes vlny.
Blížíme se k poslední zastávce našeho výletu. Tím je pláž určená ke koupání. Jsou tu dokonce převlékací kabinky pro ty, kteří je chtějí využít. O kus dál od našeho mola je jakýsi stan. V něm jsou připraveni obchodníci, kteří nabízejí jízdu na nafukovacím banánu a podobně. Spíš smutně postávají, od nás mnoho zábavy nekouká.
Jinak se tu všichni opět koupou v oblečení. Je to prakticky jedno, protože to velmi rychle uschne.
Přítele tak trochu přemluvím, aby se šel vykoupat, i když je už jen 0,5 hod. do odjezdu. Jde mi hlavně o to, aby vůbec se v moři namočil a nelitoval pak toho, že u moře byl bez "koupání". Celá ta půda má pochopitelně kamenité dno zčásti, zčásti ze zbytků korálů, které jsou úplně bez života. A mezitím je spíš drobné bahno, takže celá ta voda je kalná. Ostatně, prý je tak všude na Langkawi.
Je mi jasné, že na hotelu budu přítele odbahňovat.
Je tu i zajímavá drobnost – mini farma. Jsou tu vysázeny nejrůznější rostlinky zdejšího podnebí. Fotím to a natáčím a uvidím, co z toho bude později.
Usedáme naposledy do loďky. Náš lodivod na to opět šlápne a letíme jako vítr, abychom byli u našeho domovského mola.
Na konci před výstupem dávám lodivodovi bakšiš, 20 ringgitů, protože se o nás, mne a poloslepého přítele, opravdu pečlivě staral při výstupech i nástupech.
A pak už jenom do autobusu a na hotel.
Tolik autentické poznámky.
Pokud máte zájem, nabízím vám ke shlédnutí ještě sestřihané osobní video, ve 4K rozlišení, pořízeném onou GitUp kamerou. Dvanáct minut záznamu bez komentáře, pouze s automatickým hudebním doprovodem (z editačního programu).
Poznámka: Video je na YouTube nastaveno jako neveřejné a uvidí jej pouze ti, kdo mají odkaz. Rovněž tak není povoleno toto video dále vkládat, remixovat nebo komentovat.
Všechna foto a video: autor
Další blog vyjde 2. června 2023
