Jestliže v té naší bláznivé dovolené, nyní tedy už v Malajsii, byly dny, kdy jsem padal únavou, pak tento den je všechny předčil. Dokonce z toho dne nemám v deníkových poznámkách ani čárku. Ještěže jsou tu fotografie.
"Dneska jedeme s Murtakim a jeho dětmi do Genting Highlands," oznámí mi přítel novinu našich cestovatelských úkolů. Máme ve zvyku vstávat brzy, takže jakýkoli výlet není problém.
Tento výlet byl improvizovaným výsledkem našeho hromadného setkání ve včerejší restauraci. Tady je běžné, že početné rodiny mají něco jako minibus, VAN, kde je rozšířený počet míst k sezení. Už včera, kdy jsme se naskládali na večeři, skoro jsem nevěřil, že se do něj všichni vejdeme.
Večeře byla rezervována v jakémsi poměrně kuriózním místě a jídlo bylo ještě kurióznější.
Zprvu jsem si myslel, že nás tedy čeká klasický bufet. Nicméně jsme byli usazeni a já se začal rozhlížet ještě dříve, než nám přinesli předkrm.
Pak ale nastalo to hlavní. Přišla servírka, máchla rukou a čině rozprostřela na stůl igelitový ubrus. A na něj druhý. Pak z misek vyklopila kopce rýže. Následně z různých misek vždycky něco "chrstla" na stůl a položila rybu. Výsledek vidíte na fotografii. - Prý je tento způsob stolování nyní velká móda. Podotýkám, že se jí rukama. Příbory, ale ani ubrousky tady nepěstují. Zato je v několika rozích restaurace umyvadlo.
Bez mučení se přiznám, že jsem tohle stolování vypustil. Spokojil jsem se pouze s uzobáváním zbytků předkrmu a bohatě mi to stačilo.
Myslel jsem, že tím je setkání s Murtakim a jeho rodinou odbyto.
Další den tedy následovalo překvápko! Murtaki s mládeží nás vezme na výlet.
Jede se do Genting Highlands. Pro vás, kteří nechcete studovat odkaz ve Wikipedii řeknu, že se jedná o turistický komplex srovnatelný s některým menším Disneylandem. Ovšem tady se jedná o městečko na jakési rozsáhlé pahorkatině, pochopitelně s hotely a oněmi turistickými atrakcemi.
Musím dodat, že tím bylo jaksi splněno mé přání se tam podívat. Byl jsem tam v roce 2004 při mé první cestě do Malajsie. Nuže, zjistil jsem, že si z té doby nepamatuji zhola nic!
Ovšem celý výlet byl tentokrát nabitý událostmi. A fotografiemi, pochopitelně.
Už samotná cesta byla dobrodružná a impozantní. Najednou zjistíte, že v tom 500 metrovém převýšení lanovky zhruba v půli je klášter. A posléze se ocitnete výš než, některé mraky, abyste nakonec vystoupali do oněch 1825m nad mořem a jste tam!
Poté, co vás ohromí velký vstupní komplex a hotelový resort, se konečně dostanete ke koupi vstupenek. A najednou máte před sebou celý zábavní park. No, pustili jsme se hned do prvních atrakcí. Takže jsme začali na karuselovém kolotoči. Což byla, upřímně, jediná atrakce, na které jsem se svezl. Zbytek "divočin" jsem raději vynechával. Protože hned následující byla horská jízda podle filmu "Doba ledová". A tedy pěkný sešup. Ovšem, muselo se na atrakci poněkud počkat - rezervační systém byl neúprosný.
Natáčel jsem fotoaparátem video sousední "jízdu na kládě", když mi kdosi poklepal na rameno a cosi mi říkal. NIKDY TO NEDĚLEJTE! Když vidíte někoho, jak natáčí, vyčkejte trpělivě, až skončí. Je totiž na 100% jisté, že dotyčný je plně soustředěn na natáčení a cokoli mu v tuto chvíli říkáte, nevnímá. Nehledě na to, že takové poklepání na rameno jej navíc rozhodí a někdy i naštve.
Takže nevím, co a kdo mi to říkal. Ale důsledek to mělo jediný.
Že jsem se ztratil!
Takže jsem dokončil natáčení klády a otočil se. Všichni byli pryč! Celé to náměstíčko bylo prosté mých přátel.
Inu, nejsem malé děcko, abych začal panikařit. A tak jsem začal místo obcházet v nějakém kruhu. Potom větším, pak jsem zabloudil do sousední atrakce, potom další... vrátil jsem se a stále nikdo... Co vám budu povídat: dostal jsem hlad! A tak jsem zcela nezávisle na všem a na všech zašel do jakési hamburgárny. Inu, bylo to lepší než drátem do oka, jak se říká.
Pak jsem začal hledat i v dalších místech, čímž jsem objevil řadu atrakcí. Samozřejmě jsem se snažil telefonovat, ale najednou nic nefungovalo! A tak jsem hledal dál. A mimo jiné jsem přitom pořídil ono "modré" selfie foto, které vidíte výše. Samozřejmě to byla legrace! Ten tunel byla jakási zkratka a chodba ke sci-fi atrakcím.
Našel jsem plánek zábavního parku. Tím jsem zjistil, že areál s atrakcemi je jednak logicky uspořádán a jednak se dá docela dobře projít celý. Dal jsem se do toho. A viděl jsem nejen atrakce, ale i doprovodný taneční mini program podle filmu Rio. Dostal jsem se do pohádkového světa víly Zvonilky, do zmiňovaného sci-fi, poté do nějak napůl do divokého západu a drsných motorek, nakonec přes Noc v muzeu jsem to otočil zpátky do líbivého centra a to už mi zazvonil telefon...
...a samozřejmě jsme se našli. Kde byli? Celou tu dobu čekali v čekárně, až na ně přijde řada na horskou dráhu Doby ledové! - Následně už to mládež od 14 do 25 let a můj téměř 50 letý přítel, rozjeli naplno a na divoko. Nebylo snad atrakce, kterou by si neužili. Občas se jim z toho zamotala hlava, občas pěkně vymrzli. Ale hlavně: hurá na další atrakce! Řádili by jistě ještě víc, kdyby do toho nezačalo pršet a celý vrcholek prostě nezakryl mrak.
Mládež je ovšem nezdolná a hustý déšť byl důvodem k pořízení atraktivních fotografií pro kamarády.
Jak říkám atrakcí si užili až až, až už tatínek - Murtaki - začal brblat, že to moc leze do peněz. Nedivím se mu. Však jsme mu s přítelem potom nabídli, že finančně přispějeme. Odmítl to s tím, že to je dárek, když už nás nemůže přijet navštivit v Evropě.
V nejlepším se má přestat, což za nás rozhodlo právě počasí. A tak na konci dne už honem zpátky do lanovkových kabin a pokochat se večerním pohledem na celý areál.
Jídlem jsem blog začal, končili jsme pochopitelně také jídlem, cestou zpátky, někde na dálnici. Někteří u toho usnuli, jak vidíte na následujícím foto. Já jsem dokonce poprvé ochutnal místní kofolový nápoj. No, chutnalo to spíše po pendreku.
A kam příště? - Inu, bylo by o čem povídat ještě z pobytu v Kuala Lumpur. Jsem rád, že jsem třeba mohl trochu promluvit do duše a do života, a tak dále... Je zvláštní, jak jsou si některé životní situace podobné, ať jste Evropan nebo Asiat. Ale od osobních věcí raději upustím. A s dalšími nákupy vás také nudit nebudu.
Takže příště... příště už rovnou na ostrov Langkawi!
Všechna foto: autor
