Po šesti dnech na vesnici jsem opět v hlavním městě! Co si budeme povídat, o proti vesnici je to velká změna i pohodlí. A před sebou mám úkoly, ale i další nečekané události.
V duchu si říkám: "Je potřeba být otevřený novým zážitkům!"
V Malajsii to pro Evropany platí dvojnásob.
Nicméně, hurá! Jsme opět v rodinném domku a mně se navíc konečně podařilo najít ten správný fotografický pohled, abyste si mohli porovnat, jak to tam vypadalo v r. 2004 a jak nyní.
Budete se smát, ale docela vážně si v žertu pohrávám s myšlenkou, že bych se tam přestěhoval. Pomalu to zrekonstruovat a začít dům využívat třeba jako Airbnb. Nikomu by to tady nevadilo. Chce to jen pár maličkostí, jako třeba peníze. A samozřejmě by to bylo co nejlevnější, dělat rekonstrukci co nejvíc svépomocí.
Třeba aktuálně náš pokoj. Vzhledem k tomu, že má samostatné WC a sprchu, dal by se z něho udělat tzv. "de luxe". I když teď na to pochopitelně nevypadá.
Ale je to fakt jen v oblasti dohadů a představ. Bylo by to nejen složité po právní stránce, ale pak i po finanční a realizační. Dva argumenty hovoří proti: přítel je pracovně odkázán pouze na Prahu a potřebuje coby nevidomý moji pomoc, pak: je mně už 65 let.
Jaký byl tedy náš návrat?
Někdy při psaní poznámek jsem až neuvěřitelně pilný. A tak mi stačí ten první den, s malými korekturami, sem zkopírovat, a mám "vystaráno".
Takto jsem v poznámkách "skoro deníku" zachytil náš návrat a vše kolem něho. Pochopitelně původně zestručněné pasáže upravuji a doplňuji, aby byly jasné zejména souvislosti.
Ráno po probuzení následuje tedy druhá pořádná hygiena po týdnu. A naplníme pochopitelně pračku. Pak děláme revizi dárků. Co kdy komu a jak... Trochu na to tlačím, aby v tom nebyl zmatek. V tu chvíli ještě netuším, že mi jeden dárek chybí, protože fyzicky organizaci dárků nechávám na příteli. A tak mi jeden dárek "vypadne" z paměti.
Máme před sebou pár důležitých úkolů.
V poledne jedeme do obřího obchodního centra Mid Valley. Když tam přijedeme a zaparkujeme, tak i na naše poměry jeho to něco neskutečně obřího. Však samo sebe označuje jako "mega mall". Když jsem byl naposledy v Malajsii v r. 2019, tak tenhle mega mall ještě ani neexistoval. V Malajsii se staví a rozvoj jde kupředu velmi rychle.
Do Mid Valley nás opět veze Rudi a je s ním jeho syn Doni.
Máme před sebou za úkol koupit nový kufr. Bohužel, původní žlutý kufr z Egypta, ačkoliv je nový a absolvoval pouze dvě cesty, se ukázal jako laciný výrobek. Povolila mu totiž "režná" niť, spojující zip s tělem kufru. Další cestu, plánovanou za několik dní, z Kuala Lumpur do Langkawi, by prostě nepřežil. A hledat opravu, na to nemáme v nabitém programu čas. Žlutý kufr necháme tady, s tím, že si to tady později nechají sami opravit a kufr jim prostě zůstane.
Další úkol: přítel si usmyslel, že chce koupit sportovní sluchátka.
Kufr v mallu nekoupíme, přítel odchází se „špuntovými“ sluchátky Sony a já si k tomu navíc kupuji „v akci“ malý přenosný reproduktor od stejné firmy. Ten nákup je ale svým způsobem nedorozumění.
Totiž, jestli si myslíte, že tím nákupem je vyhráno, tak nikoli. U těch zakoupených sluchátek se přítel jednak nechá slyšet, že chce ty Lenovo a sportovní. Tím tomu tady nechci dělat reklamu, ale tentokrát jmenovat tu značku je nutné. Neboli KONEČNĚ se vyslovil, co přesně chce nebo já jsem to konečně pochopil… to je jedno. Podvečer, už v domku u Sony sluchátek zjišťujeme, že u nich chybí sada náhradních špuntů do sluchátek. Tedy ono jde o různé velikosti. A přítel chce rozhodně menší velikost ze sady. Jenže sada není. – Nejsem si jistý, zda jsme ji nevytrousili při rozbalování v autě. Voláme ještě večer Rudymu. Ten auto prohledá a dušuje se, že v autě nic nezůstalo.
A tak druhý den opět ve stejné sestavě cestujeme do Mid Valley opět. Rudi a Doni jsou pochopitelně opět s námi autem. Bez nich bychom se tam špatně dostávali protože Mid Valley je poněkud stranou, jakkoli je to největší a zřejmě i aktuálně nejluxusnější obchodní centrum v Kuala Lumpur.
Sluchátka reklamujeme. Poněkud kuriózním způsobem.
- Prodavačka nám moc nevěří. Volá manažerovi. A ten tedy schválí reklamaci. Prodavačka se ještě ptá:
- „A jinak ta sluchátka hrají dobře?“
- Ujišťuji ji, že ano. Ona nám ale stejně moc nevěří. A tak místo aby vzala krabičku za krabičku, nechává kolegu přinést jen tu sadu náhradních špuntů.
- „Opravdu hrají dobře?“ ptá se před tím znova.
- Znovu říkám, že ano a tak dostávám jen tu náhradní sadu špuntů. Mně zůstávají původní sluchátka.
Od kamaráda z Prahy mezitím dostávám ještě jeden úkol. Nechal si čerstvě propíchnout uši a rád by měl do nich něco originálního. V jeho představě nějaký místní ornamentem typu draka, lva a podobně. A protože nikdy nic neodbývám, hledání kufru a sluchátek máme zpestřeno mým "obrážením" všech dostupných obchodů i kiosků s bižuterií. Hledám ovšem neúspěšně. Tady je prostě klasická mezinárodní nabídka a nic zajímavého. Myslím, že i kdybych prošel celý mega mall, že bych nic vhodného nenalezl.
Na chvíli se naše cesty rozcházejí. Rudi a Dony jsou obhlížet sportovní oblečení. Nás mezitím zaujmou srocení zájemci u jednoho obchodu - přímo s feng shui nabídkou. Vyjedeme ta dvě patra a naskytne se nám originální podívaná. Inu, je stále čínský nový rok.
Nastal čas se odměnit nějakým jídlem.
Trvá nám dobře čtvrt hodiny, než najdeme to správné místo. Nacházíme obdobu kuřecího fastfoodu, který má pro mne poněkud zvláštní kouzlo. Když jsem byl v Malajsii poprvé, přítel mne vzal právě tam. A nápoj, který vidíte, označovaný jako bezalkoholové "route beer" (v podstatě druh coly), byl podán s kopečkem vanilkové zmrzliny.
Pak jdeme ještě mlsat zmrzlinu.
Pro Doniho je to celé docela akce a plno dojmů, takže chvílemi i zapomíná chatovat na mobilu. Navíc dojde k drobné epizodě, která překvapí i mne samotného. Když mám na stole zmrzlinový pohár, Rudi najednou povídá:
"Ještě jsi nikdy nejedl jahodu. Ochutnej... "
A se svolením vezme si malý kousek z mého zmrzlinového poháru. A tak Doni, poprvé v životě, v 16 letech, ochutná kompotovanou jahodu. Upřímně, moc ho nenadchne, ale mne také ne. Využívám později, další den, příležitost nákupu ve speciálním čínském hypermarketu. Hledám normální kompot s jahodami. Nepodaří se. Ale koupím aspoň kvalitní jahodový džem a později předám Rudimu se slovy, že to je pro Doniho.
Jak dopadly naše nákupy?
Kufr nakonec kupujeme až další den. V místě, kde je japonský hypermarket. Rozhoduji se, že kufr koupíme právě tam. Bezezbytku sázím na japonskou kvalitu. Kufr dokonce dostáváme s 50% slevou, protože je zrovna výprodej (a bez chytáku). Jak by ne. Při příležitosti čínského nového roku lidé ochotněji otevírají peněženky a slevy jsou nasnadě.
Sluchátka?
Nechtějte, abych tady popisoval, jak jsme prochodili každé patro a od prodejce k prodejci v obchodním domě Plaza Low Yat. To je známé místo obchodníků s elektronikou. Kdykoli jsem byl v Kuala Lumpur, nikdy jsem je nevynechal. A koupil jsem si tady před lety u re-sellera svůj první iPhone 5S.
Bohužel jsem musel konstatovat, že od mé poslední návštěvy zdejší obchod trochu upadá. Velké značky, které si držely byznys formou svých firemních stánků, odešly. Zůstali v lepším případě autorizovaní prodejci. Všichni nás posílali od Lenova k Lenovu... bezvýsledně. V nabídce byla jen velká sluchátka, ale ne ta sportovní. Už jsme to vzdali a odcházeli, když moje oko ještě sklouzlo v přízemí stranou.
"Hele, támhle je ještě Lenovo, já se tam podívám."
"To nemá cenu," dostal jsem odpověď. Ale nebylo tomu tak. Moje neústupnost se vyplatila.
V té prodejně se mi líbí na první pohled. Na rozdíl od jiných míst, tady obchodník prodavač nepokřikuje, jakmile vstoupím. Nicméně tady reaguje na to, že jsem vstoupil do prostor prodejny a ptá se, jaké mám přání.
Říkám, že sluchátka na uši, ale kabelová a bluetooth. Jen tak se rozhlídnu a už mám tendenci odejít. Nicméně prodavač, ví svoje a rovnou sáhne po krabici, jediné, kterou tam mají. Skutečně jsou v nich sluchátka, přesně taková jaká by mohla příteli vyhovovat. To už přítel s naším doprovodem, druhým bratrancem Aiwanem, přicházejí dovnitř. Je to vlastně takový openspace ohraničený třemi stěnami, tak jak jsou různě tyto prodejní plochy postaveny.
Přítel si prohlíží sluchátka a hlavně ho zajímá, zda mají výměnné špunty do uší. Prodavač říká, že ano. Také přítel by si rád sluchátka vyzkoušel, ale to nejde, neboť krabici nelze otevřít. Naštěstí to slyší tzv. senior prodavač, který projde kolem nás. Ten otevře skříňku a vyndá sluchátka přesně taková, jaká jsou v krabici. Mají zpevněnou obruč kolem krku. Pro určitý druh sportu velmi ideální. A pro přítele taky, protože mu tím pádem nepřekážejí žádné kabely, a má ruce s mobilem volné.
Cena je velmi přijatelná, 180 ringgitů /800Kč/.
Zaplatím a senior prodavač pak ochotně rozbaluje krabici a předvádí, že zde skutečně špunty různých velikostí jsou.
Takže jsme nakonec všichni spokojeni.
A nakonec už chápu, proč nikde jinde ti to Lenovo sluchátka nemají. Je to takzvaně výběhový model, který má ještě starší USB konektor pro napájení. Dnes už se všichni snaží přijít na USB – C.
A nákup do třetice?
A pokud se týká kamarádova přání... počkejte si až budeme na ostrově Langawi.
Do této cesty je však ještě daleko.
Čekalo mne setkání s přáteli a kamarády. A to bych nerad ve svém blogu vynechal. Nebo si myslíte, že není zajímavé mít za přítele příbuzného, skoro jako "Sandokana", piráta moří?
Všechna foto i video: autor a 1x Zack Abib (se svolením autora)
