26. Český lev

Právě skončil tzv. svátek všech českých filmařů... Kdysi se říkalo "Český lev zařval". - Postupem let jsem se smířil s tím, že nezískám ani Oskara, ani Zlatou palmu, Stříbrného medvěda natož Českého lva.

Inu, těžko může současnou cenu získat někdo, kdo se rozhodl ukončit svoji režisérskou kariéru v r. 1991... Vědomě. Tolik tedy úvodem. Dnes se na celé to hemžení dívám stylem Adiny Mandlové: "Dneska už se tomu směju".

A vzpomenu dvorního kameramana režiséra Karla Kachyni, skvělého českého kameramana valašského původu, Josefa Pávka, který vždy říkal: "Já se na filmy dívám JAKO DIVÁK".

To jsou zlatá slova.

Neskromně se přiznám, že jej napodobuji. Dívám se na české filmy, zahraniční, televizní... a vůbec cokoli audiovuzuálního - jako divák.

Takže jsem jako divák sledoval přímý přenos 26. ročníku Český lev. Přenášela jej z Rudolfina samozřejmě Česká televze a tady jsou moje divácké dojmy.

NEZAČNU po vzoru většiny diskutujících kritikou oceněných filmů a tvůrců. NA ROZDÍL od řady diskutujích se přiznám, že jsem ani jedno z oceňovaných děl neviděl a nemám potřebu tato díla hodnotit.

Důvodů je několik:

• Nemám rád "kino osamělého diváka" - české filmy zapomněly na diváka
• Výjimku tvoří pohádky, občas komedie, které lidi baví a kritici je odsoudí - dneska už neztrácím čas ani tím
• V neposlední řadě: nerad se v kině nudím. A z těch současných filmů pobaví, rozuměj, ZAUJME, málokterý film. Abych kvůli tomu seděl na každé premiéře a zjišťoval, zda mne to pobavilo... ne děkuji. Odborná hodnocení přenechávám Fukovi, Filovi, Spáčilové a jiným aktuálním "on-line" kritikům
• A úplně nakonec: témata letošních filmů - vesměs "novým pohledem" zpracovávající, přesněji učesávající historii - to nejsou moje témata.

TAK CO BYCH DĚLAL V KINĚ nebo ztrácel čas jejich sledováním v televizi.

CO JSEM VIDĚL byl přímý přenos 26. Českého lva.

• Potěšilo mne, že  se o proti řadě předcházejících ročníků tvůrci vyhnuli akčním excesům. Žádné show, zjevování se falešných zahraničních umělců...jak jsme to v minulosti zažili.
• Jediný showman - Dan Nekonečný - to umí podstatně lépe a radostněji, že jo?
• Co mne nezaujalo, ba dokonce mi vadilo, byla ůvodní znělka - sledování moderátora Václava Kopty jak se snaží dostat do Rudolfina, to bylo opravdu celé ukoptěné a humoru, ale i zábavnosti v tom bylo pomálu.
• Naštěstí, Václav Kopta je lepší moderátor než showman. Řekl bych, že koukatelnost celého večera padá jednoznačně na jeho hlavu... i když v okamžiku, kdy sklouznul párkrát do "KoptaShow" jsem si říkal, že to si mohl odpustit, ale budiž. Celý večer měl díky němu švih a nemusel přitom zrovna přehrávat, že jde stisknout varovné tlačítko, že uplynul čas...
• Trochu mi vadily "osoby z filmů" předávající ceny, Jako nápad, proč ne, ale jestliže bylo snahou sáhnout po současných filmech, pak to bylo nevýrazné a zavánělo to snobskou nudou.
• Jak se říká, mládí vpřed a tak asi nejživějším elementem byl asi za celý večer mladý Jan František Uher, ze snímku Všechno bude.
• Co mne osobně potěšilo nejvíc, že Cenu za mimořádný umělecký přínos dostala režisérka Věra Plívová-Šimková. Na jejích skvělých dětských filmech vyrostly celé generace.

V rubrice Kultura iDnes najdete článek, kde vše podstatné, stejně jako na stránkách ČT.

A můj celkový názor na soudobé české filmy? Odpovím vám otřepanou větou, starou přes 380 let:

"A přece se točí!"

A že beze mne? Dneska už se tomu směju... ale o tom třeba někdy příště. A v diskusi si pište co chcete. Já tam reagovat nebudu, ani ji v poslední době příliš nečtu. Diskuse jsou vaše názorová a morální vizitka, nikoli moje. Já jsem "svoje" řekl v článku. Děkuji.