100 screenshotů ze života jednoho náměstíčka

Když jsem před rokem a půl strávil několikadenní dovolenou v Tokiu, netušil jsem na kolik mi přiroste k srdci. A tak jsem zapátral po webových kamerách a do oka mi doslova padlo jedno místo.

Kupodivu jsem se na ono místo během pobytu v Tokiu nedostal. Ale byl jsem kousek od něj. Leží totiž na jednom z nejslavnějích míst v Tokiu - křižovatka u metro/vlakového nádraží Shibuya. Tak ta je proslavená tím, že zde chodci přecházejí pomrně složitou křižovatku a to v všech směrech najednou. Okamžik,kdy na semaforech padne pro jednu chodce zelená je svým způsobem zážitkem. Jak se jednou někdo vyjádřil, Shibuya je synonymem pro organizovaný chaos.

Byl jsem na oné legendární křižovatce. Dostal jsem se na ni spíš náhodou a kvůli jedné cestě na okraj Tokia, ale nakonec jsem tady strávil dobrou hodinku. Věřte mi, že je to zážitek vidět ty davy jdoucí proti sobě. A nikdo do nikoho nevrazí, nikdo se s nikým nehandrkuje, všichni se minou tak nějak mimochodem. Sám jsem si to kvůli tomu pocitu prošel 2x za sebou tak a zpět. Trochu zvláštní pocit být ztracen uprostřed tam a zpět spěchajícího davu. A nakonec jsem zatoužil to hemžení vidět trochu s nadhledem. A tak jsem jsem kvůli tomu zašel do jedné z kaváren... Jelikož jsem tam hlavně filmoval (a z nejrůznějších technických důvodů video stále čeká na své zpracování) tak zrovna fotografie odtamtud nemám takové, které by zachycovaly ono lidské hemžení na Shibuyi. Tahle je "nejpovedenější" z nich.

Tudíž nejlepším bude odkaz na webovou kameru, která nepřetržitě 24 hodin denně přenáší obrázky. Takže toto je Shibuya na webové kameře, ve vší své parádě.

...tak jak? Už jste se vynadívali a vrátili se ke čtení tohoto blogu? Že je to paráda?

Pokud by se vám náhodou webkamera nespustila (což se někdy stane), tady máte aspoň jeden screenshot. Takové běžné japonské, tokijské odpoledne u nádraží, kdy se lidé vracejí z práce. Pohled je to vskutku impresivní.

Ona stojí za pohled i ta projíždějící auta, jenže ta pochopitelně nejezdí všemi směry najednou. A mimochodem, v Japonsku se jezdi a teoreticky i chodí vlevo; tak aby vás to nemátlo.

Webkamery se početně rozrostly, z původních čtyři až na osm. A každá z nich nabízí pohled třemi směry - pod každým zobrazení si můžete kliknout na šipku.

Odkazy nesou podle nejbližích ulic, pokud jsem to pochopil správně. Takže ona slavná křižovatka nese pojmenování Ekimae. Další webkamera nabízí pohled směrem na Udagawa, zbylé dvě webkamery nesou název East a Tower. Každá z nich stojí za to.

Mně osobně nejvíc zajala kamera na Udagawa. Proč? Je totiž nejblíže lidskému hemžení a každodennímu životu.  V určitém období ulici jsem téměř denně sledoval a odehrávaly se přede mnou malé i menší epoziody a někdy dokonce i příběhy. Pořizoval jsem si dokonce screenshoty. Nakonec jich byla celá stovka. O věčném chození, stěhování a zásobování, o tom, jak se po ránu uklízejí odpadky (nezapoměňte ale, že Tokio je od nás v 8 hodinovém časovém posunu vpřed). Našel jsem tu ale i zajímavější příběhy: partu lidí, kteří se společně fotili, mládence nosícího poctivě celý den transparent o otvírání nového klubu, nakonec i celý malý festival s pódiem a atrakcemi. Ale myslím, že když sami na ty webové stránky nahlídnete, uvidíte nejeden příběh, o kterém bych se tu nezmínil. Ráno, v poledne, večer, za slunce i v dešti... Když budete pečlivě pozorovat, uvidíte i zvláštnosti, jako třeba dívku oblečenou v "manga" kostýmu a stylingu; poměrně vzácně maminku s kočárkem (v lidnatých ulicích kočárek není zrovna nejlepší) a nebo se pěkně zblízka podíváte pod ruce myčům reklam. A dostaveníčko si přímo před vašimi zraky dávají i milenci...

Takže, tady je alespoň malý výběr. Snad vás zaujme, stejně jako mne, protože není nic zajímavějšího než okno do jiného světa.