Panelákstory
To bylo důležité, právě totiž s Tondou a Michalem pracovali na stavbě bunkru za starou prádelnou. Bylo to vlastně geniální místo, nechápal, že to nikoho dřív nenapadlo. Podél zadní strany betonové krychle vedla ve výšce zruba metru a půl římsa asi tak metr široká. To byla střecha bunkru. Vnější a zadní stěnu zhotovili ze starých dřevotřískových desek, kterých se někdo šikovně zbavil a hodil je do podrostu opodál, vchod obstarávala stará deka, zavěšená z římsy a připevněná izolepou a pořádnými šutráky.
Za prádelnou, tedy vlastně vojenským bunkrem, už byla jen nedozírná step (neboli zaplevelené rumiště zaneřáděné odpadky, který však vedlo vzhůru do mírného svahu, takže nebylo vidět starou zástavbu za ním a člověk, nebo spíš kluk, mohl snadno předstírat, že je uprostřed nekonečné divočiny). Měla jednu zásadní výhodu, speciálními otvory bylo možné z bunkru sledovat postup nepřátelského vojska a občas i dvě, tři smělejší obyvatelky nedalekých paneláků, které se sem chodily opalovat. To bylo neméně zajímavé, i když trochu znepokojivým způsobem. Kája vlastně sám nevěděl, co si počít s pocity, které v něm pohled na odhalená ženská těla v květovaných bikinách vyvolává, to se do něj vždycky dalo horko a cítil takové zvláštní pnutí. Jednou k nim přišel starší a mnohonásobně zkušenější propadlík Ruda pozorovat opalujícího se nepřítele a pravil, že „s tou blonckou by si to kliďánko rozdal“. Řekl to tak divně a ještě divněji se u toho šklebil, Kája nedokázal pochopit, proč by zrovna se ženskou v plavkách chtěl hrát karty, neodvažoval se však zeptat.
Zbývalo bunkr zařídit, a i když to nebude žádná prkotina, všichni tři do toho šli s plným nasazením. Natahali si dovnitř dřevěné bedýnky jako stůl a na sezení, které si vyprosili v zelenině, Tonda doma štípnul malé tranzistorové rádio, Michal sem přitáhl sbírku zbraní (jeho táta řídil kamión a vozil mu makety pistolí) a Kája z domova potají odnesl tři duritky na slavnostní přípitky a podobně.
Ze zamyšlení ho vytrhlo prásknutí dveří od bytu. Někdo přišel. Kája vytáhl nohy ze zábradlí a po čtyřech přilezl ke dveřím. Táta.
Z kuchyně už se ozýval křik. Škoda. Vždycky šlo o to, s jakou přijde domů. Tedy s jakou opicí. V zásadě se dělily do tří kategorií. Někdy měl veselou. To se sice nestávalo často, ale v takovém případě s ním pak bývala docela zábava, někdy dal Kájovi dokonce pár korun od cesty. I máma se nakonec většinou smála. To měl Kája rád. Jindy měl blábolivou, tak jí alespoň jeho syn říkal, protože otec se pak choval velmi nedůstojně, pletl se mu jazyk, pletly se mu nohy, často se někde svezl na podlahu a tam prostě usnul, jindy se jim ho s maminkou podařilo dostat do postele. To už taková legrace nebyla, ale pořád to bylo lepší než třetí možnost. Vzteklá. Jako ta dnešní.
Křik z kuchyně nabíral na hlasitosti. „Karle!!!“ zařval náhle otec. „Kde je ten fakan, když se jeho táta vrátí domů? To ho ani nepude pozdravit? Tos ho teda pěkně vychovala, hajzlíka!“ Kája s pozvdechem opustil svatyni prohřátého balkonu a ploužil se do kuchyně. Na kuře na paprice už vůbec neměl chuť, žaludek mu začal dělat nepříjemné kotrmelce.
Čekal ho známý obrázek: u stolu rozvalený otec s brunátnou tváří, rozuchaný a páchnoucí hospodou, maminka s mokrýma očima. Právě mu nesla talíř s omáčkou a knedlíky. „Uuva!“ zařval otec vzápětí a sousto vyplivl. „Dyť je to horký!“ Vzápětí už talíř putoval na podlahu. Po kuchyni se rozprskla omáčka a v oranžových stružkách stékala po dlaždičkách, skříňkách, sporáku, mamince a Kájovi. Maminka začala sbírat střepy.
„A co ty tak blbě čumíš?!“ obořil se otec, který se mezitím zvedl, na Káju. Mlask. A už ji držel. Otec provrávoral kuchyní a zakormidloval do obýváku. Na koberci za ním zůstávaly oranžové šlápoty. V obývacím pokoji pustil televizi, zesílil zvuk téměř na maximum a svalil se na pohovku. Dávali přenos z XVII. sjezdu KSČ. Chvíli bude tupě civět na obrazovku, pak usne a začne hlasitě chrápat.
Už. Kája, kterého chuť na oběd definitivně přešla, se proplazil zpátky na balkon. Posadil se na vyhřáté dlaždice a prostrčil nohy mezi mřížemi. Jednou rukou si tiskl na nos sáček s ledem, který mu dala maminka, přesto mu ještě na bradu a na tričko sem tam dopadla červená kapka. Hleděl z osmého patra dolů a představoval si, že mu rostou křídla, že může létat. Až to bude, vyleze na zábradlí a odletí odsud pryč, někam hodně daleko.
Bylo takové normální nedělní odpoledne.
Lenka Faltejsková
To je mně sto. Vlastně ne. To je město.
Nejspíš vás to nepřekvapí, že jsou zase černobílé a zase z ulic a náměstí. Ale jo, já to zas někdy obarvím. Možná už příště... možná.
Lenka Faltejsková
Jak tak koukám
Je to takový můj koníček, chodit a dívat se, tak trochu adrenalinová zábava. Lov. Hon na okamžik, který si budu moct doma připíchnout do sbírky okamžiků. Tak třeba:
Lenka Faltejsková
Zvířecí říše (fotomatiné)
Někdo chodí zvířata fotit do zoo, někdo vyráží napříč kontinenty, aby je zachytil v přírodě, někdo chodí s makroobjektivem na louku lovit hmyzí krasavc a někomu by jako materiál postačila i vlastní domácnost. No a (nejen) já je fotím na zdech. Má to velkou výhodu, taková zvířata se totiž ani nehnou, zatímco se k nim plížím ze všech možných stran a úhlů (leckdy za nezměrného údivu všech kolemjdoucích, kteří zvíře nevidí, zato vidí mě). Nekoušou. Není třeba odměňovat je pamlskem. A ještě ke všemu nenajdete dvě stejná.
Lenka Faltejsková
Já ve městě (město ve mně)
Ale jo, někdy město fotím i barevně. Samo si o to kolikrát řekne a já mu jdu na ruku, aby se mi dalo i příště a neurazilo se třeba. Naštěstí má pro barvy cit, i když občas přece jen podlehne svému křiklavému kolotočářskému já. Dnes tedy nechám město vybarvit, než je zas příště černobíle svléknu.
Lenka Faltejsková
Celá zmáčená
...byla ta Praha, když jsem v ní naposledy brouzdala. Na dláždění a na chodnících se odrážela světla neonů, šedivou pelerínou, kterou si oblékla, prosívtaly barevné deštníky jako ztřeštěné knoflíky. "Teda to je dneska počasí," ozývalo se každou chvíli odněkud. Po oknech stékaly potůčky vody a chodci, kterých bylo všude i tak víc než dost, se pokoušeli vyhýbat kalužím (sobě ne, to už se v Praze dávno nedělá). Ale stejně jí to slušelo.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o vládou navrženou změnu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Omyl i zneužití. Poznat predátorské časopisy není vždy lehké, říká akademik
Publikování v časopisech, které se tváří jako vědecké, může být jen omyl nebo i dlouhodobá snaha...
Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí eura v Česku udělá příští vláda, říká Fiala
Dvacet let od vstupu do Evropské unie Česká republika stále nepřijala společnou evropskou měnu...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x