Já ve městě (město ve mně)

Ale jo, někdy město fotím i barevně. Samo si o to kolikrát řekne a já mu jdu na ruku, aby se mi dalo i příště  a neurazilo se třeba. Naštěstí má pro barvy cit, i když občas přece jen podlehne svému křiklavému kolotočářskému já. Dnes tedy nechám město vybarvit, než je zas příště černobíle svléknu.

Jako první model se představí kostky na pozadí kostek ve čtverci. Mně se prostě káro líbí. A je to zajímavé, dnes budou fotky převážně ze země žen.

 Klapot podpatků se rozléhá v průchodu a podtrhuje každý krok spěchající dlouhovlásky. Ta podpatková    řeč je hodně zajímavá a vsadím se, že má mnohé zapálené překladatele, kteří zvládají i její jemné nuance.

 Jak říkám, město si s barvami rádo hraje.

 Zlatovláskám propůjčuje zlatý šat, aby nechodily jako šedé myšky (když jsou jednou Zlatovlásky).

 A neskrblí, někdy zlato rozhodí i mezi lid.

 Dokonce i když je nevlídno, najdou se na ulici barvy oku libé. Zvlášť když zahlédnete Dorotčiny červené (a kouzelné) střevíčky,  to je pak možné skoro všechno.

 Tady už jsme trochu u těch kolotočů. A víte, že to taky není špatný?

 Nejvíc ale město rozmazluje své milence. Toho už jste si určitě taky všimli, ne?

 Tak si ty barvy užijte, protože příště už bude zase černobílo (ale ony z těch černobílých fotek taky vylézají barvy, jen trochu jinak, ale možná jsou dokonce intenzivnější a mají mnohem víc odstínů).