Jak tak koukám

Je to takový můj koníček, chodit a dívat se, tak trochu adrenalinová zábava. Lov. Hon na okamžik, který si budu moct doma připíchnout do sbírky okamžiků. Tak třeba:

 Eva a její hlavy (víc hlav víc ví, slyšela někde).

Pražákům, těm je tu hej.

 Mládí a stáří. Někdy je dost těžké rozhodnout se, na kterou lavičku člověk patří. Například já bych si          nejspíš lehla na zem.

 Černobílé zátiší s pánem (který byl tak laskav, vzal si kvůli mně bílou bundu a černé kalhoty a světlý/tmavý bicykl.

Dávejte si bacha, když jdete po ulici.

Zejména na schody si dávejte bacha. Jsou dost zákeřné.

 A někdy spolu nemluvíme.

Marie, nechápu, o co ti zase jde?!

 Obdiv, který se slečně na koloběžce podařilo probudit v horních vrstvách.

Čekání na Godota s plnou parádnou (někdo pokuřuje, slečna pláče, už tu měl dávno být a pořád nic).      Dnes to vypadá opravdu na dlouho.

Nebo že by? Hele, tam vzadu, už jede!

Tak já pádím, abych tu slávu nepromeškala. Zatím čau!

www.lfotografie.webnode.cz (kdyby se vám zachtělo ještě)