Panelákstory

Bylo takové normální nedělní odpoledne. Otevřeným oknem dovnitř sem tam zavanula vůně řízků odněkud z dolních pater paneláku, na okně bzučela otravná moucha, po ulici projelo pár aut. Kája seděl na sluncem vyhřátých dlaždičkách na balkoně a klátil nohama, které měl prostrčené mezerami ve mřížoví. Den se prozatím vyvíjel nudně, leč celkem dobře. Máma vařila kuře na paprice a knedlíky, to měl rád, odpoledne ho snad pustí ven.

To bylo důležité, právě totiž s Tondou a Michalem pracovali na stavbě bunkru za starou prádelnou. Bylo to vlastně geniální místo, nechápal, že to nikoho dřív nenapadlo. Podél zadní strany betonové krychle vedla ve výšce zruba metru a půl římsa asi tak metr široká. To byla střecha bunkru. Vnější a zadní stěnu zhotovili ze starých dřevotřískových desek, kterých se někdo šikovně zbavil a hodil je do podrostu opodál, vchod obstarávala stará deka, zavěšená z římsy a připevněná izolepou a pořádnými šutráky.

Za prádelnou, tedy vlastně vojenským bunkrem, už byla jen nedozírná step (neboli zaplevelené rumiště zaneřáděné odpadky, který však vedlo vzhůru do mírného svahu, takže nebylo vidět starou zástavbu za ním a člověk, nebo spíš kluk, mohl snadno předstírat, že je uprostřed nekonečné divočiny). Měla jednu zásadní výhodu, speciálními otvory bylo možné z bunkru sledovat postup nepřátelského vojska a občas i dvě, tři smělejší obyvatelky nedalekých paneláků, které se sem chodily opalovat. To bylo neméně zajímavé, i když trochu znepokojivým způsobem. Kája vlastně sám nevěděl, co si počít s pocity, které v něm pohled na odhalená ženská těla v květovaných bikinách vyvolává, to se do něj vždycky dalo horko a cítil takové zvláštní pnutí. Jednou k nim přišel starší a mnohonásobně zkušenější propadlík Ruda pozorovat opalujícího se nepřítele a pravil, že „s tou blonckou by si to kliďánko rozdal“. Řekl to tak divně a ještě divněji se u toho šklebil, Kája nedokázal pochopit, proč by zrovna se ženskou v plavkách chtěl hrát karty, neodvažoval se však zeptat.

Zbývalo bunkr zařídit, a i když to nebude žádná prkotina, všichni tři do toho šli s plným nasazením. Natahali si dovnitř dřevěné bedýnky jako stůl a na sezení, které si vyprosili v zelenině, Tonda doma štípnul malé tranzistorové rádio, Michal sem přitáhl sbírku zbraní (jeho táta řídil kamión a vozil mu makety pistolí) a Kája z domova potají odnesl tři duritky na slavnostní přípitky a podobně.

Ze zamyšlení ho vytrhlo prásknutí dveří od bytu. Někdo přišel. Kája vytáhl nohy ze zábradlí a po čtyřech přilezl ke dveřím. Táta.

Z kuchyně už se ozýval křik. Škoda. Vždycky šlo o to, s jakou přijde domů. Tedy s jakou opicí. V zásadě se dělily do tří kategorií. Někdy měl veselou. To se sice nestávalo často, ale v takovém případě s ním pak bývala docela zábava, někdy dal Kájovi dokonce pár korun od cesty. I máma se nakonec většinou smála. To měl Kája rád. Jindy měl blábolivou, tak jí alespoň jeho syn říkal, protože otec se pak choval velmi nedůstojně, pletl se mu jazyk, pletly se mu nohy, často se někde svezl na podlahu a tam prostě usnul, jindy se jim ho s maminkou podařilo dostat do postele. To už taková legrace nebyla, ale pořád to bylo lepší než třetí možnost. Vzteklá. Jako ta dnešní.

Křik z kuchyně nabíral na hlasitosti. „Karle!!!“ zařval náhle otec. „Kde je ten fakan, když se jeho táta vrátí domů? To ho ani nepude pozdravit? Tos ho teda pěkně vychovala, hajzlíka!“ Kája s pozvdechem opustil svatyni prohřátého balkonu a ploužil se do kuchyně. Na kuře na paprice už vůbec neměl chuť, žaludek mu začal dělat nepříjemné kotrmelce.

Čekal ho známý obrázek: u stolu rozvalený otec s brunátnou tváří, rozuchaný a páchnoucí hospodou, maminka s mokrýma očima. Právě mu nesla talíř s omáčkou a knedlíky. „Uuva!“ zařval otec vzápětí a sousto vyplivl. „Dyť je to horký!“ Vzápětí už talíř putoval na podlahu. Po kuchyni se rozprskla omáčka a v oranžových stružkách stékala po dlaždičkách, skříňkách, sporáku, mamince a Kájovi. Maminka začala sbírat střepy.

„A co ty tak blbě čumíš?!“ obořil se otec, který se mezitím zvedl, na Káju. Mlask. A už ji držel. Otec provrávoral kuchyní a zakormidloval do obýváku. Na koberci za ním zůstávaly oranžové šlápoty. V obývacím pokoji pustil televizi, zesílil zvuk téměř na maximum a svalil se na pohovku. Dávali přenos z XVII. sjezdu KSČ. Chvíli bude tupě civět na obrazovku, pak usne a začne hlasitě chrápat.

Už. Kája, kterého chuť na oběd definitivně přešla, se proplazil zpátky na balkon. Posadil se na vyhřáté dlaždice a prostrčil nohy mezi mřížemi. Jednou rukou si tiskl na nos sáček s ledem, který mu dala maminka, přesto mu ještě na bradu a na tričko sem tam dopadla červená kapka. Hleděl z osmého patra dolů a představoval si, že mu rostou křídla, že může létat. Až to bude, vyleze na zábradlí a odletí odsud pryč, někam hodně daleko.

Bylo takové normální nedělní odpoledne.

Autor: Lenka Faltejsková | pondělí 25.6.2012 12:27 | karma článku: 16,32 | přečteno: 1356x
  • Další články autora

Lenka Faltejsková

Něco jako závislost

Závislost na městě existuje a vyskytuje se poměrně běžně. Postižený o ní často ani neví, přestože je váben jak můra lampou, o kterou si může spálit křídla - a přece neodolá (obdobné je to u žen a čokolády).

30.3.2014 v 9:05 | Karma: 24,03 | Přečteno: 1142x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Faltejsková

Pod čarou (fotomatiné)

V čárách je těžké se vyznat, jsou zvyklé dělat si, co je napadne. Některé leží, jiné běží nebo se táhnou, protínají a tak dále. Zatímco vynechání čárky znamená zhoršení známky z diktátu, z poznámky pod čarou nekouká výprask, člověk se z ní ovykle něco dozví, leckdy dokonce přínosného. Když vám něco udělá čáru přes rozpočet a nastává správný čas pro trénink v improvizaci, v těžších případech se může hodit zoufalé lomení rukama, často se dostaví také pocit naprostého rozčarování. Ale není třeba zoufat, příště můžete vyhrát na celé čáře (a když ne na celé, tak třeba aspoň na poloviční, ne?).

13.3.2014 v 9:11 | Karma: 25,11 | Přečteno: 789x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Faltejsková

Běž taky mezi lidi

Neseď pořád doma, běž taky někdy mezi lidi, řekl vám už možná někdo. Mně teda bohužel ne, tak jsem si to musela říct sama. A protože jsem poměrně přístupný a vstřícný člověk, nakonec jsem se poslechla a po delší době mezi ty lidi vyrazila. Samozřejmě jsem to udělala hlavně kvůli sobě, protože když se neposlechnu, není pak se mnou k vydržení, počkám na tu nejméně vhodnou chvíli a pak si to bezcitně vmetu do tváře. Vyčtu si to, vytrhnu nějaký ten vlas, někdy se na sebe dokonce urazím a nemluvím se sebou (ale to mi dlouho nevydrží, nakonec si vždycky domluvím a usmířím se). Tentokrát jsem ovšem byla moudřejší než já a šla jsem.

23.2.2014 v 8:45 | Karma: 34,71 | Přečteno: 5833x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Faltejsková

Když se stromy chodí koupat

...je nejlepší schovat se v osikách a pozorovat, jak odhodí stud a ochranné zbarvení obyčejnosti a zkrásní. Ještě když se po koupeli vzhlížejí v zrcadle, jsou pořád krásně jiné. Zachytí se v nás nenápadnou větvičkou, a už se nepustí. Takže pak my, co jsme byli takto lapeni, už je uctíváme navěky a za všech okolností, i kdyby stály zaprášené a nevykoupané u silnice nebo ve městě, nebo byly docela nahé jako v zimě, kdy připomínají mlčenlivé stráže, anebo zrovna celé urousané od posledního deště, který si tak rozkošnicky užívaly. No ale zpět k tomu koupání a k zrcadlům...

22.1.2014 v 8:45 | Karma: 27,61 | Přečteno: 1036x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Faltejsková

Otisky před námi a po nás

Pár zákoutí, věcí, míst a okamžiků ve městě ulovených a nasbíraných. A i když lidí je na nich jen pár, stejně jsou všechny o lidech. Něco jako sběrné suroviny.

20.1.2014 v 9:34 | Karma: 22,05 | Přečteno: 645x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit

Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...

  • Počet článků 162
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1480x
Autorka je žena. Ano, je to tak.