O nesmělém zahradníkovi a paní Maškové
Usměvavá paní Milena se mu zkrátka náramně zamlouvala. Už si mnohokrát představoval, jak ji osloví. Když v zahradnictví procházel mezi záhony květin, v duchu vybíral, které by se k ní nejvíc hodily. Po zralé úvaze, která dozrávala celý jeden kalendářní rok, jak rozkvétaly další a další květiny, se nakonec rozhodl pro listopadky. Vždycky je měl rád. Jsou tak trochu jako ona, zralé, teplé, nijak okázalé, a přece nádherné takovým tím každodenním způsobem. Na jaře měl konečně jasno. Zbývalo už jen počkat do podzimu, natrhat pugét, vzít si sváteční oblek a zazvonit na zvonek o patro výš. A zeptat se jí.
Pan Kalenda byl velmi nesmělý, mluvil jen málo a konal ještě méně, přinejmenším pokud šlo o ženy. Jinak to byl člověk pracovitý a dobrý, se "zelenými prsty", které dokázaly vypiplat i tu nejkřehčí rostlinku do krásy. Všemu zelenému rozuměl jako málokdo, řídil se zvláštním citem, s nímž se snad už narodil. Zato ohledně žen podobný instinkt zcela postrádal a většinu života se jich prostě stranil. Přece jen měl ale matnou představu, že pokud se do správného substrátu zasadí správné semínko, může z něj vyrůst hezká květina. Byl pevně přesvědčen, že z drtivé většiny ženského osiva vyklíčí leda bodláčí a svízel, po měsících důkladného pozorování, červenání se a sebezpytování však usoudil, že s paní Maškovou by to přece jen mohlo být jiné.
Paní Milena Mašková byla osamělá vdova po elektrikáři Maškovi a nebylo by jí proti mysli zaplnit prázdné místo ve svém stárnoucím srdci, stejně jako židli u jídelního stolu, papuče v předsíni a druhou polovinu manželské potele. Potíž byla v tom, kde takovou vhodnou výplň najít. Své požadavky shrnula do jedné věty: "Hlavně aby byl slušnej, hodnej a měl mě rád." Samozřejmě jí neunikl nesmělý pan Kalenda z bytu v přízemí, který pracoval v nedalekém zahradnictví, staral se o společnou předzahrádku jejich činžovního domu a za oknem měl ty nejkrásnější muškáty široko daleko. Pravda, v drtivé většině případů z něj nevymámila ani jediné slůvko, ale přece jen měl jistý potenciál. Když vytírala chodbu, kolikrát to vzala i u něj v přízemí, při každém setkání se pokusila zapříst s panem Kalendou hovor (byť se nevalnými úspěchy). Kéž by mě chtěl opečovávat jako ty svoje kytky, myslela si často. Ale když se další jaro změnilo v léto, pomalu rezignovala. Kolikrát už měla pocit, že se ostýchavý zahradník pokusí něco jí říct, třeba ji pozvat na vídeňskou kávu do cukrárny, jenže na to nikdy nedošlo. Smířila se s tím, že jeho zájem prostě neupoutá, leda by jí vyrašily listy.
Přišel podzim. Pan Kalenda byl toho říjnového rána velmi rozrušený. Všechno si připravil, oblek měl vyčištěný a vyžehlený, v zahradnictví už si vyhlédl ty nejkrásnější listopadky v teplých odstínech. Ráno se ještě oholil a vyleštil si polobotky. Pak se ve svátečním odebral do zahradnictví, přestože si na ten den vzal dovolenou, se slavnostní náladou nastříhal ty nejkrásnější květy a uvil z nich kytici. S ní vyrazil nazpátek. S každým krokem jeho nervozita sílila, člověk přece jen nežádá o ruku každý den. A zvlášť ne paní Milenu Maškovou. Zhluboka se nadechl a vyšel po schodech do prvního patra. Stiskl zvonek.
Nic.
Zkusil zazvonit znovu, ale nikdo neotvíral. Pan Kalenda byl pevně odhodlaný splnit právě dnes, co si předsevzal, nehodlal se nechat tak snadno odradit. Proto přemohl ostych a rázně zabušil na dveře (přinejmenším jemu to jako rázné zabušení připadalo). Dveře se otevřely, jenomže od Růžičků. "Sháníte paní Maškovou?" zeptala se sousedka. "Před malou chvílí tu byla sanitka. Našla ji doma její dcera z Prahy, co přijela na návštěvu. Mrtvice. Prej tam ležela už od včerejška. Sice ji vodvezli s houkačkou, ale podle mě to má nejspíš za sebou, chuděra."
Měla. Pohřeb byl v úterý.
Všichni, kdo přijdou na místní hřbitov, se shodují, že nejkrásnější ze všech je krajní hrob ve druhé řadě zprava. Vypadá hezky celý rok, ale nejlíp na podzim, když na něm vykvetou listopadky.
Lenka Faltejsková
To je mně sto. Vlastně ne. To je město.
Nejspíš vás to nepřekvapí, že jsou zase černobílé a zase z ulic a náměstí. Ale jo, já to zas někdy obarvím. Možná už příště... možná.
Lenka Faltejsková
Jak tak koukám
Je to takový můj koníček, chodit a dívat se, tak trochu adrenalinová zábava. Lov. Hon na okamžik, který si budu moct doma připíchnout do sbírky okamžiků. Tak třeba:
Lenka Faltejsková
Zvířecí říše (fotomatiné)
Někdo chodí zvířata fotit do zoo, někdo vyráží napříč kontinenty, aby je zachytil v přírodě, někdo chodí s makroobjektivem na louku lovit hmyzí krasavc a někomu by jako materiál postačila i vlastní domácnost. No a (nejen) já je fotím na zdech. Má to velkou výhodu, taková zvířata se totiž ani nehnou, zatímco se k nim plížím ze všech možných stran a úhlů (leckdy za nezměrného údivu všech kolemjdoucích, kteří zvíře nevidí, zato vidí mě). Nekoušou. Není třeba odměňovat je pamlskem. A ještě ke všemu nenajdete dvě stejná.
Lenka Faltejsková
Já ve městě (město ve mně)
Ale jo, někdy město fotím i barevně. Samo si o to kolikrát řekne a já mu jdu na ruku, aby se mi dalo i příště a neurazilo se třeba. Naštěstí má pro barvy cit, i když občas přece jen podlehne svému křiklavému kolotočářskému já. Dnes tedy nechám město vybarvit, než je zas příště černobíle svléknu.
Lenka Faltejsková
Celá zmáčená
...byla ta Praha, když jsem v ní naposledy brouzdala. Na dláždění a na chodnících se odrážela světla neonů, šedivou pelerínou, kterou si oblékla, prosívtaly barevné deštníky jako ztřeštěné knoflíky. "Teda to je dneska počasí," ozývalo se každou chvíli odněkud. Po oknech stékaly potůčky vody a chodci, kterých bylo všude i tak víc než dost, se pokoušeli vyhýbat kalužím (sobě ne, to už se v Praze dávno nedělá). Ale stejně jí to slušelo.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky
Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Prodej bytu 2kk o výměře 61m2 v Hořovicích
U Školky, Hořovice, okres Beroun
3 750 000 Kč
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x