Na nové dálnice peníze nejsou a na šrotovné jsou?

Dnes jsme se dozvěděli od našeho slovenského ministra dopravy nemilou věc, že nemá dost peněz na dostavbu již rozestavěných silničních a dálničních staveb. "Zlý" premiér a ministr financí chtějí šetřit a udržet deficit rozpočtu do 150 mld. kč. Toto jejich snažení má moji plnou podporu. Ministerstvu dopravy ale údajně chybí 20 mld. kč. Co s tím? Zastavit a zakonzervovat rozestavěné stavby? Před několika dny jsme se ale dozvěděli, že "šrotovné bude". Takže bude se šetřit nebo nebude? A kde?

Byl jsem starostou města a již 18 let jsem zastupitelem. Podílel jsem se na projednávání už 19 rozpočtů a vím, co to znamená. Požadavky na výdaje jsou nebetyčné. Naopak příjmy velmi omezené. Každý rozumný hospodář přitom ví, že hospodařit se má s vyrovnaným nebo ještě lépe s přebytkovým rozpočtem. Rodina, město nebo stát jsou na tom úplně stejně. Musí hospodařit s omezenými zdroji a správně vybírat priority při utrácení.

Hlavní problém českých rozpočtů na všech úrovních spočívá v tom, že jsou z více než 80% již rozděleny na tzv. mandatorní neboli provozní výdaje. To jsou peníze, které vláda musí utratit, protože jí to přikazují zákony. U měst a obcí je to podobné. Omezit mandatorní výdaje je velmi složité, protože k tomu je nutná změna zákona a to představuje obtížný proces s nejistým výsledkem. Navíc je to zpravidla nepopulární, protože se jedná o výdaje ve prospěch velkých zájmových skupin, jako jsou například důchodci nebo učitelé nebo policisté. Každá vláda tedy v případě hospodářských problémů musí logicky šetřit tam, kde se setkává s nejmenším odporem a problémy a to je pouze v té části rozpočtu, která nemá mandatorní charakter. A tam žel patří všechny investice včetně výstavby dálnic a silnic.

Ekonomicky logické a správné by ale bylo šetřit průřezově v celém rozpočtu nebo dokonce více v mandatorních výdajích než ve výdajích investičních. To ale z politického hlediska není možné. Ostatně vidíme to právě nyní na očekávaném šetření na dopravních stavbách. Proč ale máme v situaci, kdy je na pořadu dne šetřit, zavádět úplně nový výdajový program v podobě šrotovného? To je záhada, které rozumí asi jen Jiří Paroubek a jeho věrný producent veřejných dluhů Bohuslav Sobotka.

Na šrotovné se uvažuje s částkou 2-5 miliard kč. Srovnejme jak tato částka pomůže českému hospodářství v případě, že půjde na šrotovné a v případě, že půjde na dokončení dálnic. V prvním případě skončí tato částka na účtech automobilek působících v ČR pouze v 50-60% celkového objemu, protože tolik činí jejich podíl na českém autotrhu. 40-50% částky odpluje okamžitě do ciziny. Ta část, která půjde na účet u nás působících automobilek ale z velké části také skončí v cizině na účtech akcionářů Škoda Auto, TPCA a Hyundai. Šrotovné pomůže koupit nové auto řádově několika tisícům lidí. Nové auto jim bude sloužit maximálně 10-15 let a potom půjde do šrotu. Možná, že šrotovné pomůže v nejlepším případě udržet po dobu několika měsíců několik set pracovních míst.

Pokud stejnou částku dáme na dokončení rozestavěných dálnic, tak se všechny peníze utratí na území ČR a bude z nich postaveno dílo, které bude sloužit nejméně několik desítek let milionům řidičů. Peníze dostanou stavební firmy, které zaměstnávají českou pracovní sílu a používají zpravidla české stavební materiály. Dopravní stavby navíc mají pozitivní dopad na kvalitu životního prostředí v širokém okolí. Celková bilance takového srovnání je myslím každému rozumnému člověku jasná. Proto správná volba priorit je rovněž jasná. Peníze mají jít na dokončení dálnic a nikoliv na zavádění šrotovného.