Jak jsem tančil se Zdenou Studenkovou

Kdo někdy zažil natáčení, může potvrdit, že se pořád čeká. Na postavení kamer, na úpravu jednotlivých scén, na úpravu herců, na převlečení kostýmů.

Zdena StudenkováTV Nova

Ve středu jsem viděl výsledek skoro patnáctihodinového natáčení, které se smrsklo do pár minut záběrů z tanečních pro dospělé, kde se děj Soukromých pastí odehrával. Na tom není nic neobvyklého, že filmaři stráví celý den natáčením dvou tří minut filmu.

Štáb natočil dobrou hodinu záběrů, které ale zůstaly nepoužity. A nešlo jen o záběry z jednotlivých tanců, ale i o některé scény. Odměnou ale bylo, že jsem si mohl asi půlhodinku zatančit se Zdenou Studenkovou. Paní Zdena se ukázala být dobrou tanečnicí. Však si také střihla v Andělovi s ďáblem v těle taneční scénu s Jiřím Kornem.

Štáb oznámil sraz v devět hodin dopoledne jednoho červencového dne. Taneční komparsisti si nafasovali oblečení, pokud neměli své vlastní, a šlo se točit. Měli jsme předvést několik tanců, waltz, čaču, blues, rumbu a mazurku.

Začali jsme mazurkou. Jednoduchý a nenáročný tanec, který patří v tanečních k těm snadnějším. Když jsem před více než čtvrtstoletím chodil do tanečních, říkával tehdy partner naší mistrové, že rock'n'roll a mazurka jsou dvě fífoviny.

Poté, co jsme natáčeli mazurku už pět hodin, jsem mohl s naprostou jistotou svědomitě prohlásit, že měl neskonalou pravdu. Natáčení se protahovalo a teprve okolo páté večer jsme dostali pauzu na oběd. V rychlosti jsme prolétli zbytek tanců a v půl jedenácté večer jsme měli začít tančit nejživější ze stanovených tanců, čaču.

Naprostá většina aktérů ztvárňujících žáky tanečních už byla vyčerpaná a naladit na tváři hravý výraz bylo čím dál obtížnější. Padla půlnoc a my stále ještě skotačili. Teprve v půl druhé ráno skončila úmorná dřina a my mohli odevzdat kostýmy a jít do hajan.

Výsledek našeho snažení tedy byl k vidění ve středu. Musím přiznat, že mě výsledek zklamal. Dodaná hudba nekorespondovala s našimi pohyby, takže všichni tanečníci šli úplně z rytmu. Natáčení probíhalo v budově pražského Hlaholu s vynikající akustikou, ale prostředí naprosto nedůstojném pro tak honosné taneční, jakými měly ty filmové být.

Omlácené obložení stěn, několik řad na sobě naskládaných židlí, hrůzný parket plný prachu. Vypadalo to, že Nova chce šetřit a nepronajala si odpovídající sál. Přesto si myslím, že výsledný efekt nakonec nebyl tak špatný a nápad umístit děj do tanečních byl zdařilý.

V poslední době je v republice taneční boom, spousta lidí se hlásí do tanečních pro dospělé, takže příběh odehrávající se v tanečních není nereálný. Z hlediska své "profesionální deformace" jsem za každou propagaci tance rád. Hlavně jsem rád, že jsem si mohl zatančit s další hereckou osobností, paní Studenkovou, která má ohromné charisma a přesto, že je jedna z nejvýraznějších slovenských hereček, není povýšená.