- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Odpoledne jsem se vracel stejnou cestou. Opět táž scéna, cedule si tam stály, všude klid a mír. A tu mne zasáhl - silný pocit, že něco není v pořádku. Dokonce tak silný, že jsem pár metrů za měřeným úsekem zastavil. Zastavil a pozoroval. Občas projelo kolem auto, přešel chodec. Jinak nic. Vystoupil jsem a vydal se zpět po silnici. Najednou jsem ji zahlédl, skrytou za jedním domkem, povědomou tmavou bedničku na nožkách. Přišel jsem blíž a…byla tam! Avšak nikoli „mikrovlnka“ policejní, tedy radar, kterým se měří rychlost pohybu těles na základě principu, objeveného panem Dopplerem. Ale skutečná mikrovlnka, tedy trouba, určená k ohřevu potravin, popř. koček. Trůnila na hromadě ostatního šrotu, rezavé skvrny prorážely zpod černého laku… Místní asi chystali železnou neděli.
Koukal jsem na ten vrak a najednou mi to došlo. Vždyť jsem u cedulí nikdy neviděl nikoho v uniformě! Dlouho jsem ani neslyšel v žádném médiu nějakého dopravního policistu na zákon o cedulích nadávat. Proč také? Stačí jen postavit ráno výstražné cedule na místo a večer je zase posbírat. Řidič, jedoucí kolem, nemůže koneckonců vědět, zda se někde ve křoví přece jen neskrývá obávaná „mikrovlnka“, rozumnější pro jistotu zpomalí.
Zákon sice přikazuje, že pokud se v úseku měří dodržování předepsané rychlosti, musí tam stát výstražné cedule, ale určitě nepřikazuje, že když někde cedule stojí, musí se tam nutně i měřit. Páni poslanci, milí zákonodárci – když jste ten zákon schvalovali, diskutovali a prosazovali, asi jste netušili, jak s ním v praxi zacvičí ty naše policejní lišky podšité.
Evžen Staněk
Další články autora |
Už jste slyšeli o nové pokračovací mléčné výživě BEBA SUPREMEpro 2 určené dětem od ukončeného 6. měsíce? Nyní můžete tuto nejdokonalejší recepturu...