Největší a ostře sledovaná vládní „Ekozakázka“ možná spěje k cenovému rozuzlení. Ministr životního prostředí má údajně do 14 dnů donést do vlády cenový odhad, na kolik by mohla přijít sanace ekologických škod, zbylých ještě z dob socialismu.
Je pozoruhodné, kolik úsilí muselo být ve vládní koalici vynaloženo k dosažení tohoto výsledku. Z ministerstva financí, jehož úředníci tendr druhým rokem pod pokličkou řeší, však stejně nevyrazil nikdo nic, kromě prohlášení o transparentnosti. Na veřejnosti kolovaly pouze dohady – nejvyšší činil až 115 miliard. Číslo není úplně nesmyslné, jedná se o součet garancí, které by stát musel zaplatit, kdyby se sanace ekologických škod u podniků zastavily a došlo například k sérii arbitráží. S cenou však nic společného nemá. Zde se odhady pohybují spíše mezi 40 až 50 miliardami.
Je potěšující, že si média začala všímat i jiné tristní skutečnosti - v tendru zůstali zřejmě jen dva vážní zájemci, což je na dosažení dobré ceny málo. Přesněji řečeno jsou tři, ale u dvou lze předpokládat jednání ve shodě. Výsledek to podivně nastavených kvalifikačních kritérií i selektivního vylučování kandidátů.
Vinou těchto excesů Úřad pro hospodářskou soutěž tendr zmrazil a nabere i několikaměsíční zpoždění. Když je „Ekozakázka“ pozastavena, nastala vhodná chvíle, aby meziresortní komise, ustanovená pro závěrečné vyhodnocení nabídek kandidátů, začala konečně něco dělat. Aby společně s ÚOHS vnesla světlo do tohoto temného Ekotunelu. Byla jmenován vládou již v roce 2009 a o její činnosti doposud není známo nic.
Bez ohledu na další osud „Ekotendru“ je nutno i pro rok 2011 vyčlenit na sanaci starých ekologických zátěží peníze. Z ministerstva financí sdělili, že sanace budou hrazeny z prostředků, získaných prodejem privatizovaného majetku a ze zisku z účasti státu v obchodních společnostech, které jsou vedeny na zvláštním účtu. Pro příští rok se předběžně navrhuje použít na tyto účely cca 8 mld. Kč. To není malá suma, avšak vzhledem k požadovanému rozsahu sanačních akcí ani nijak omračující.
Nezbývá než doufat, že se peníze přes nepříznivou ekonomickou situaci podaří shromáždit. Nebo že je nevyžerou jako hejno kobylek různí lobbyisté, ještě než dorazí na účet. Podobně bylo v minulosti naloženo s mnoha miliardami, získanými z privatizací. Možná právě na to by se mohla zaměřit i média se svou kontrolní rolí. 115 miliard arbitráží, stále visících ve vzduchu, by nás snadno mohlo přiblížit „řeckému zázraku“, se kterým si neví rady ani celá Evropská unie.
Evžen Staněk
P. S.
(Sdružení Pozor! připravilo otevřený dopis členům meziresortní komise, ve kterém je vyzývá k větší aktivitě. Apelovalo i na větší aktivitu poslanců. Texty dopisů zde, včetně seznamu členů komise.)
