Nenapravitelná kukačka

Děti milují pohádky. Milují ten kouzelný svět skřítků, princů, princezen, víl, čarodějek, vodníků a dalších pohádkových bytostí. Moje pohádka je zavede do Stříbrného lesa, kde mluví ptáci i zvířata a kde žije čarodějka Roxana.   

Nola seděla skrytá na větvi a pozorovala dva hnědé rákosníky, poletující kolem rákosin u nedalekého jezera. Téměř dostavěné hnízdo bylo dobře skryto před zraky predátorů, nikoli však před zrakem kukačky. Netrpělivě čekala, až rákosníci odletí a hnízdo zůstane na chvíli nestřežené. Stačí jen malá chvilička a místo jednoho vejce rákosníků bude v hnízdě jedno kukaččino vejce. „Kéž to tentokrát vyjde,“ povzdychla si. Vzpomněla si, jak se marně snažila snést vlastní vejce do hnízda jiných rákosníků. Dosud se zcela nevzpamatovala z ran, které jí uštědřily zobáky rozzuřeného páru, když jí chytil při činu.

Předtím nejprve zkusila vystrašit červenku. Nola věděla, že při letu vypadá stejně jako krahujec, obávaný dravec, a uměla toho využívat. Stačil jediný přelet a vyděšená červenka odletěla daleko od svého hnízda.  Avšak dříve než kukačka stihla doletět ke hnízdu, objevil se skutečný krahujec a začal jí pronásledovat. Unikla mu jen o vlásek.

Ze zamyšlení jí vyrušil přílet vrány. „Marně čekáš,“ zakrákala vrána. „Podívej se napravo a uvidíš další hnízdo rákosníků. Tyto dvě rodiny si vzájemně hlídají hnízda.“ „Zase z toho nic nebude“, vzdychla Nola a už se chystala odletět.

„Víš, kam poletíš?“ zeptala se vrána. „To nevím, ale tady nemohu zůstat.“ „Já to ale vím. Leť do Stříbrného lesa k Rákosovému jezírku. Tam bydlí rákosníci, kteří nikdy v životě neviděli kukačku. Jsou tak hloupí, že bych se nedivila, kdyby ti nechali pohlídat svá hnízda.“ „Kde najdu to jezírko?“ „Poleť za mnou.“ Kukačka letěla za vránou až k Rákosovému jezírku. Škodolibá vrána však Nole neřekla, proč se kukačky tomuto místu zdaleka vyhýbají. Blízko něho totiž stojí chaloupka Roxany, čarodějky, která nesnáší podvodníky a neváhá je pořádně vytrestat.

Vrána doprovodila Nolu až k jezírku. Kukačka se pozorně rozhlížela na všechny strany. Vrána nelhala. Je tady spousta rákosníků a žádná kukačka! Nolin přílet nezůstal bez povšimnutí. Spatřil jí pár rákosníků, byl velmi zvědavý na novou sousedku a pozval jí k sobě na návštěvu. Kukačka se nedala dvakrát pobízet. Rákosníci nikdy v životě neviděli kukačku a neměli proto ani tušení o jejích nekalých úmyslech. Nechali se oklamat jejím milým zevnějškem a dokonce se jí chlubili svými vejci.

Nola si je pečlivě prohlížela a chválila je. „To budete mít spoustu radosti, ale také spoustu práce. Myslím si, že byste si měli užít chvilku pro sebe, dokud je ještě čas. Až se maličcí vylíhnou, neodpočinete si ani na chvíli.“ „To máš pravdu, ale nemůžeme přece nechat hnízdo s vejci opuštěné.“ „Já vám ho pohlídám,“ nabídla se Nola. „To budeš hodná. Nebudeš mít ale čas sedět na svých vejcích.“ „Vrána měla pravdu, tito rákosníci se nikdy v životě s kukačkou nesetkali,“ pomyslela si Nola. „ Od kdy kukačky sedí na vejcích?“, v duchu se pobaveně ušklíbla.

Nahlas však řekla: „Máte pravdu, ale já mám ještě několik dní čas. Ráda vám zatím těch pár dní na chvíli pohlídám hnízdo. To svoje si mohu začít stavět, až se vám vylíhnou maličcí.“ Rákosníci měli radost, že si na chvíli odpočinou od povinností. Nemají jich málo. Sameček neustále shání materiál do hnízda a samička hlídá vejce a staví hnízdo. Samička se jen občas na chvilku proletí, aby si protáhla křídla. Přitom nemá klid ani na okamžik. Neustále myslí na hnízdo s vejci. Oba přijali Nolinu nabídku s nadšením.

Nola se usadila v hnízdě a pečlivě si prohlížela vejce rákosníků. Vrývala si do paměti každý detail. Jako šikovná padělatelka to bude potřebovat. Její vejce musí vypadat naprosto stejně jako vejce její oběti. Nesmí udělat chybu, jinak rákosníci odhalí podvod a její vejce vyhodí. Kukačka se tak soustředila na vejce rákosníků, že si nevšimla sojky, která jí delší dobu pozorovala z nedaleké větve. Seděla tam vedle vrány a obě se tiše škodolibě chichotaly, jak čarodějka Roxana překazí kukaččiny plány.

Sojka však na rozdíl od vrány nechtěla trpělivě čekat, až si čarodějka všimne kukačky. Okamžitě letěla k její chaloupce. Našla jí v kuchyni vařit lektvary a hned ji pověděla o Nole. Roxana poděkovala sojce a šla do své pracovny, kde měla kouzelné vodní zrcadlo. Ukázalo jí kukačku, jak sedí v hnízdě rákosníků a s velkým zaujetím si prohlíží jejich vejce.  „Počkej, ty podvodnice, však já tě vytrestám, že na to nezapomeneš!“, zasyčela vztekle.

Roxana se nepozorovaně přikradla až k rákosí s hnízdem rákosníků. Vyčarovala iluzi orla a nechala jí letět k němu. Nola si všimla velkého temného stínu orlích křídel nad hlavou. S hrůzou letěla, co jí síly stačily, až na konec lesa. Ohlédla se. Orel za ní neletěl. Oddychla si úlevou. Musí se co nejrychleji vrátit zpět do hnízda.

Tam už na ní čekala Roxana, kukačka jí však neviděla. Čarodějka vztáhla ruce, něco zamumlala a hnízdo s Nolou bylo náhle obklíčeno ohněm. Plameny se stále více přibližovaly, kukačka už cítila jejich žár. Musí okamžitě co nejrychleji zmizet. Rychlostí blesku odlétla na nedaleký strom. Když se ohlédla, s velkým úžasem zpozorovala, že oheň neublížil ani hnízdu ani stromu. Nedokázala to pochopit. V jednom však měla jasno. Nevzdá to. Musí snést do hnízda rákosníků svoje vejce a jedno z jejich vajec odnést pryč. Sotva usedla do hnízda, už viděla, jak se k němu blíží oba rákosníci. Poděkovali jí za její obětavost a Nola se nabídla, že jim příště opět pohlídá hnízdo s vejci.

Brzy měla opět možnost sedět v hnízdě rákosníků a prohlížet si jejich vejce. Roxanino strašení jí připravilo o cenný čas. Její vejce musí být stejné jako vejce rákosníků. Čarodějka však znala kukaččiny zlé úmysly i její neodbytnost. Nespustila jí proto z očí, denně jí celé hodiny sledovala ze své chaloupky pomocí kouzelného vodního zrcadla.

Nola o tom neměla ani tušení. Překvapila jí proto sprška klacků a kamenů, která prolétla kolem ní. Rozhlédla se kolem sebe a viděla kluka sedět na větvi a házet na ní kameny a klacky. Jakmile odlétla z hnízda, kluk i s kameny a klacky zmizel. Nerozuměla tomu, zato vrána se sojkou věděly, že v tom má prsty čarodějka. Náramně se tím bavily a čekaly, s čím přijde tentokrát.

Brzy se dočkaly. Neodbytná kukačka se opět vrátila na hnízdo. Sotva dosedla, s hrůzou zjistila, že se dívá do otevřené tlamy černého netvora se žlutě žhoucíma očima a tlamou plnou velkých bílých špičatých zubů, ostrých jako jehly. Nola si uvědomila, že nemůže déle čekat. Musí okamžitě snést vejce. Jinak jí ten netvor spolkne. Během okamžiku snesla do hnízda své vejce, vzala do zobáku jedno vejce rákosníků a letěla pryč.

Rychle snést své vejce do cizího hnízda jí jde výborně. Stačí jí k tomu pouhých deset vteřin. Roxanino strašení jí však připravilo o čas, potřebný k pečlivému prohlédnutí si vajec oběti. Nola si proto nevšimla některých detailů a díky nim byl rozdíl mezi jejím vejcem a vejcem rákosníků patrný. Rákosníci si všimli tohoto rozdílu a vejce podvodnice vyhodili z hnízda ven. Jen díky bdělé sojce a Roxaniným kouzlům přišli pouze o jedno mládě, nikoli o celou snůšku.

Kukačka slyšela za svými zády škodolibý smích. Patřil vráně a sojce. Ohlédla se a viděla, jak rákosníci vyhazují její vejce z hnízda ven. V zoufalství se pokusila snést své vejce do jednoho z vraních hnízd. Ani nestačila dosednout a už se na ní vrhlo celé hejno rozzuřených vran. Jejich ostré zobáky jí vyprovázely až za hranice Stříbrného lesa.

Skryla se na větvi a léčila si své četné rány. Když se trochu vzpamatovala, rozhlížela se po okolí a hledala hnízdo, do kterého by snesla své vejce. Bylo už pozdě. Z hnízd jejích obětí se ozývaly hlásky mláďat, žadonících o jídlo. Nola si uvědomila, že letos žádné mladé mít nebude. A jako by toho nebylo málo. Neustále slyšela sojčin a vránin škodolibý smích. Ten jí doprovázel až do podzimu, kdy odlétla do Afriky za sluncem, aby se na jaře opět vrátila a zkusila podstrčit svá vejce do hnízd některých malých zpěvných ptáků.

Autorka ilustrací Bc. Lenka Jeníková

                      COPYGROW                      copywriting a grafika