Vražda spáchaná kosovským Albáncem ukazuje na systémový problém v justici

Lounský soudce Kamil Vacík podle Práva tvrdí, že neměl jinou možnost než Alberta Aliu po odpykání dvou třetin trestu  pustit na svobodu. Trestní právo však nic takového neříká. Je zarážející nekompetentnost soudce náhodná?

Albert Aliu byl propuštěn na svobodu o tři roky dříve, po odpykání dvou třetin trestu. Vzhledem k tomu, že nemohl být podmínečně propuštěn po polovině trestu, je zřejmé, že se dopustil zvlášť těžkých trestných činů, když byl zapojen do obchodu s drogami, celkem byl odsouzen na deset let. Věznice Nové Sedlo na Žatecku jeho podmínečné propuštění doporučila a soudce Vacík ho posvětil. Nic nenamítal ani žalobce Jaroslav Novák, který se práva na stížnost vzdal.

Aliu je momentálně opět ve vazbě, protože nelegálně drženou pistolí zastřelil ranou do hlavy svojí 37letou přítelkyni. Stalo se tak minulý měsíc v Rokycanech před zraky jejich pětiletého syna. Veřejnost se v takových případech zajímá, jestli se někde nestala nějaká systémová chyba, které se dalo zabránit. V minulosti to byl třeba případ předčasně propuštěného vraha Postla, který na svobodě po propuštění zabil několik nevinných lidí, a nakonec musel být zneškodněn policií.

Nebo případ psychicky narušené ženy, která před dvěma lety ubodala v obchodním centru na Smíchově náhodně kolemjdoucí ženu. V tomto případě se zjistilo, že vražedkyně byla několik dní před tím řešena policií, a tak opět vyvstaly otázky, jestli se tragédii nedalo zabránit. A v tomto případě padly skutečně tresty. Nyní se však zdá, že je nová doba, a že odpovědné osoby neváhají na svou obhajobu vytáhnout i falešné argumenty.

Podle Práva se lounský soudce Kamil Vacík hájil tím, že mu trestní zákoník nedává na výběr a musel na základě doporučujícího stanoviska věznice rozhodnout o propuštění na svobodu. Nejenže trestní právo nic takového nenařizuje, ale naopak říká, že se má zohlednit mimo jiné i fakt, jestli se dotyčný nevyhýbal výkonu trestu, což se v tomto případě evidentně stalo, protože Aliu se nástupu do vězení několik měsíců úspěšně vyhýbal a policie ho dopadla až po divoké honičce v únoru 2013, kdy místy ujížděl až 250 km/h. Teprve potom byl předán vězeňské službě.

Bude jistě zajímavé sledovat, co na tento exces řekne slovutná Soudcovská unie, jestli se za soudce postaví. A pokud ano, jaké argumenty použije. Já jsem v minulosti již mnohokrát kritizoval například vysoký počet soudců, který v přepočtu na počet obyvatel je u nás jeden z nejvyšších na světě. Prezident před měsícem jmenoval dalších asi čtyřicet, a když v minulosti prezident Klaus náhodou jednoho nejmenoval, tak mu bylo vyhrožováno nejrůznějšími kompetenčními žalobami, a podobně.

A ukazuje se, že v tom velkém počtu soudců je taky značná nekvalita. Že soudce pražského vrchního soudu Elischer falšoval listiny, bral úplatky, to je jenom špička ledovce. Vysoký počet soudců zkrátka může v nekvalitních soudcích vyvolávat pocit jisté síly, nadřazenosti, ale také menší kontroly a anonymity. Dle mého názoru platí rovnice, že čím vyšší počet soudců, tím větší možnost korupce, tím větší příležitost nějakého konkrétního soudce zkorumpovat. Mimochodem Elischer se  nyní obrátil se stížností k Ústavnímu soudu. Neuvěřitelné.

Další problém, který s vysokým počtem soudců roste, je jejich slabá erudice. Jinak si nedovedu vysvětlit nejen výroky soudce Vacíka, ale i různé kontroverzní rozsudky soudů z poslední doby, například rozhodnutí Nejvyššího soudu o vystěhování nájemníků z bytových domů postavených na pozemcích H-Systemu. V odůvodnění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se nižší instance mýlily, když rozhodly, že  by bylo proti dobrým mravům, aby nájemníci přišli o bydlení, které si sami za své postavili, nehledě na to, že družstvo Svatopluk je největším věřitelem H-Systemu.

Jinými slovy dlužník říká věřiteli, aby se zhruba do měsíce vystěhoval, každý přece ví, že něco takového je nemravné, ale podle Nejvyššího soudu to nemravné není. Korunu tomu potom nasadil předseda Nejvyššího soudu Šámal, když přišel na schůzku za prezidentem, který byl tímto rozsudkem znepokojen, s tím, že by se o osud nájemníků měl postarat stát, respektive že by poškozené klienty měl stát odškodnit. Opět to ukazuje na nízkou erudici předsedy Nejvyššího soudu, protože stát v tomto případě nesmí zvýhodňovat nebo znevýhodňovat žádného z věřitelů H-Systemu. Zdá se tedy, že kvůli nekvalitním soudům je nevyhnutelné, že nájemníci bytových domů budou muset zaplatit za své byty ještě jednou, do třetice všeho dobrého.

A za co by měl stát klienty H-Systemu odškodnit? Předseda Šámal si tak nějak odpověděl sám, když se omluvil za špatné fungování soudů v tomto vleklém případě. Nejvyšší soud, který má mimo jiné na starosti sjednocování judikatury, tímto způsobem vyslal dovnitř justice neblahý signál. Můžete si dělat v podstatě, co chcete, zákony se dají vykládat různě, soudce je od toho, aby zákony vykládal, a ne aby se řídil tím, co zákon říká. A už můžeme vidět první vlaštovky, a možná budou následovat další soudci, kteří si to vezmou k srdci, a budou vykládat zákony tak, jak zrovna potřebují. 

Kolik je ze tří tisíc soudců u nás kvalitních, a kolik tvoří nekvalitu, je těžko říci. Práce soudce je nepochybně náročná, na druhou stranu se mi ale zdá výhodnější mít, kupříkladu, poloviční počet kvalitních soudců, a platit jim dvojnásobek než udržovat tento stav. Což samozřejmě půjde dost těžko, protože od platů soudců jsou odvozeny platy dalších činitelů, kterým by se to ale podle toho, co nyní předvádějí někteří poslanci ohledně zvyšování platů, mohlo docela líbit…

Největší problém dnešní justice je v tom, že se každému měří jiným metrem. Že justice potřebuje nějakou zásadnější reformu je zřejmé už nějakou dobu, problém je v tom, že se žádné vládě do toho nechce, Soudcovská unie má silnou pozici, atd. Ani nápady na jmenování státních zástupců na omezenou dobu nepadají příliš na úrodnou půdu, a potom se nelze divit, že situace je taková, jaká je. Jeden zmařený život mladé ženy mluví za vše.