Prezidentská volba jako (ne)veselé Silvestrovské téma

Prezidentská volba je tu za dva týdny, Silvestr už zítra, spojit tato dvě témata je asi odvážné, ale za pokus to stojí. O přízeň voličů bude usilovat devět mužů, které jsem z praktických důvodů rozdělil do tří váhových kategorií.

Je pochopitelné, že začneme váhou těžkou. Do té je zařazen současný prezident Zeman, Mirek Topolánek a Jiří Drahoš. Pokud jde o faktickou váhu, má Mirek Topolánek v tomto triu nepochybně převahu, proto se sluší začít právě s ním. A to přesto, že se mezi kandidáty dostal až na poslední chvíli a jeho kandidaturu musel ještě ve finále posvětit soud, protože tři z deseti senátorů, kteří Mirkovi Topolánkovi nominaci podepsali, se podepsali ještě někomu jinému. Topolánek tak měl fakticky jenom sedm unikátních senátorských podpisů, Drahoš se Zemanem získali oba přes sto tisíc podpisů od občanů.

Nakonec však Topolánek mezi kandidáty proklouzl a stal se ihned kandidátem vážným. Na Mirka Topolánka by určitě nebyl problém najít nějaké peprné věci, ale proč se stále hrabat v minulosti, když prezidentská kampaň nabídla dost jiných peprných momentů. Nejpeprnější moment pro Mirka Topolánka byl asi ten, když odpovídal na otázku ohledně Ukrajiny, a jelikož byl již dosti nervózní, protože si potřeboval nutně odskočit na záchod, odpověděl na mikrofon pro všechny v sále nepochopitelnou věc: "Věřte, že o té Ukrajině vím hov*o.“ Tím se zřejmě zasadil o jeden z nejzábavnějších momentů prezidentské kampaně vůbec.

Jiří Drahoš jako další těžká váha v prezidentské volbě vystupuje spíše suše a distingovaně, takže v tomto směru najít něco vtipného nebo silvestrovského je opravdu těžké. Snad jenom některé jeho výroky na facebooku, které opsal doslova písmeno od písmene od Michala Horáčka, by si mohly zasloužit pozornost. Proč má bývalý předseda Akademie věd něco takového vlastně zapotřebí? Připomnělo mi to jistý spor z doby kolem roku 2013 mezi ním a Jiřím Rusnokem, když byl Rusnok předsedou vlády. Rusnok tehdy projevil svoje pochybnosti o tom, že Akademie věd a její výsledky jsou nějak hmatatelné. Drahoš se tehdy samozřejmě zastával vědců a jejich kreativity, ale svým opisováním nyní ukázal, že pravda tehdy byla spíše na Rusnokově straně. Bohužel.

Další těžkou vahou je Miloš Zeman, ačkoliv jeho váha během jeho funkčního období zaznamenala viditelný pokles. Do prezidentských debat se rozhodně nehrne a místo sebe nastrkuje spíše svého mluvčího, to však nic nemění na tom, že patří mezi hlavní favority této prezidentské volby, a to přes to, že žádnou prezidentskou kampaň údajně nevede. Snad by to chtělo ještě nějaký ten bonmot, ale jelikož mě nic vtipného nenapadá, tak se spíše asi hodí prezidentu republiky popřát hodně štěstí a zdraví do nového roku 2018, neboť pokud bude znovu zvolen, bude zřejmě potřebovat obojí, ale hlavně to zdraví. A nyní se již můžeme přesunout ke střední váze, kterou tvoří trio Michal Horáček, Pavel Fischer a Marek Hilšer.

Michal Horáček je určitě vážný kandidát, ale předvolební průzkumy ho spíše pasují do střední váhy. Kandidaturu na prezidenta oznámil jako první s velkým předstihem před ostatními, ale zdá se, že mu to nijak nepomohlo. Výzkumy jsou jedna věc, výsledná volba je věc druhá. Horáček na rozdíl od některých jiných sesbíral více než osmdesát tisíc podpisů a vsadil na osobní kampaň, objížděl regiony, kampaň si odpracoval, ale možná měl vsadit na větší tým, na širší zázemí, které by mu v závěru pomohlo. Řečeno sportovní terminologií, ke které Horáček jako bývalý majitel sázkové společnosti Fortuna nemá daleko, závod dobře rozběhl jako tzv. vodič pro ostatní, a nyní mu těsně před cílem dochází dech.

Pavel Fischer je diplomat, zastupoval Českou republiku ve Francii, v kampani se však nezachoval příliš diplomaticky, když řekl, že by ústavním soudcem nejmenoval homosexuála. Za tento výrok se později (všem bez rozdílu) omluvil. Uplatnil se však jako velmi dobrý zpěvák vánočních koled, když v jedné ze závěrečných debat zazpíval v čele s Petrem Hannigem koledu "Narodil se Kristus Pán.“ Přesněji řečeno její první sloku. Podobně by bylo velkým překvapením, kdyby Pavel Fischer v prezidentské volbě překonal první kolo. Svou kandidaturu podložil podpisy 17 senátorů.

Lékař Marek Hilšer si svou kandidaturu ulehčil tím, že sehnal podpisy jedenácti senátorů. Má 41 let a je tedy mezi prezidentskými kandidáty nejmladší. Proslul jako aktivista, který na své tělo neváhal nanést nejrůznější, nejčastěji protiruské a protiputinovské nápisy ve stylu skupiny Femen. Na prezidentskou kandidaturu to stačilo, na prezidenta podle předvolebních průzkumů to stačit asi nebude. Hilšer svou kandidaturu trochu uspěchal, v prezidentských debatách se chtěl nicméně blýsknout, a tak při jedné z nich, když se diskutovala kampaň #MeToo, prohlásil něco v tom smyslu, že je škoda, že sexuálně obtěžován nebyl, ale zároveň ujistil, že nikoho sexuálně neobtěžoval. Jestli se mu podařilo tímto výrokem utužit svůj manželský svazek není jisté.

Tím se dostáváme k ženám. Ženy mezi prezidentskými kandidáty pro rok 2018 vůbec nepronikly. V roce 2013 tam alespoň některé byly: Zuzana Roithová, Jana Bobošíková, Taťana Fischerová. Že letos žádná žena nenašla odvahu je poměrně tristní. Člověk má hned špatný pocit, že něco není v pořádku, že bude asi válka, nebudou se rodit děti, zdraží vejce nebo máslo, či dokonce chleba. Jenže co dělat, když Jana Bobošíková už nekandiduje, Lucii Borhyové je stále jenom 39 let a nesplňuje tak kvalifikační předpoklad a Lucie Bílá sbírá raději České slavíky než podpisy od občanů či zákonodárců pro prezidentskou volbu? Zavést povinné kvóty?

Poslední a závěrečné trio Vratislav Kulhánek, Jiří Hynek a Petr Hannig tvoří váhu lehkou. Všichni si svou kandidaturu ulehčili podpisy poslanců nebo senátorů. Petr Hannig sháněl podpisy na poslední chvíli kdesi v malostranských ulicích a uličkách, ale mezi kandidáty se rozhodně neztratí, i když v prezidentské volbě zaujme zřejmě poslední nebo předposlední místo. Prostě to zkusil a byl velmi dobrý, vtipný. Jestli na něco tato předvolební prezidentská kampaň upozornila, potom je to zřejmě to, že je velmi zrádné spoléhat se na podpisy zákonodárců, a obejít tak podpisy občanů.

Pouze tři z devíti kandidátů totiž opřeli svou kandidaturu o potřebné množství podpisů od občanů a dva z nich, kteří shromáždili nejvíc, oba přes sto tisíc, Zeman s Drahošem, patří mezi dva největší favority. Ti, co se spolehli na podpisy zákonodárců, do druhého kola nejspíše vůbec nenakouknou, skoro to vypadá, že přímá demokracie se v Česku začíná usidlovat. Na to, jak to ale všechno dopadne, si budeme muset ještě počkat, uvidíme. PF 2018.