Macron nebo Le Penová? Francie rozhodne, kdo bude jejím novým prezidentem

Pokud Macron v neděli uspěje, stane se po dlouhé době francouzským prezidentem, který obhájil druhé pětileté období. Marine Le Penová kandiduje zřejmě naposledy, i v tom je tato prezidentská volba speciální.

Do druhého kola prezidentských voleb ve Francii se dostali stejní dva kandidáti jako v roce 2017: Emmanuel Macron a Marine Le Penová. Le Penová se po pěti letech obhajujícímu Macronovi výrazně přiblížila, některé průzkumy před prvním kolem, které se konalo 10. dubna, předpovídaly rozdíl pouhého jednoho procentního bodu. Macron ale nakonec získal 27,8 procent a Le Pennová byla za ním o více než čtyři procentní body s 23,1 procenty. Třetí se umístil levicový kandidát Jean-Luc Mélanchon s 22 procenty.

První kolo se obešlo bez velkého voličského zájmu, jedná se o jednu z nejmenších účastí od roku 2002. Le Penová si je nicméně dobře vědoma toho, že nízká volební účast nahrává spíše Macronovi. Proto se snaží burcovat svoje voliče, jak to jenom jde. Jenže v tom bude zřejmě kámen jejího úrazu v těchto prezidentských volbách, nacionalistické kandidátce se zřejmě nepovede svoje voliče aktivizovat, i když by jí jinak hlas dali. Dokonce se možná objeví zajímavý fenomén, že někteří voliči odevzdají prázdnou obálku. Jaké jsou ve Francii k takové nerozhodnosti důvody?

Například sedmdesátiletý levicový kandidát, který skončil na třetím místě Jean-Luc Mélanchon, se sice pro Macrona přímo nevyslovil, ale vyslovil se proti Le Penové, což je pro ní možná ještě horší. Le Penová si totiž vybrala jako stěžejní téma narůstající rozdíl mezi bohatou “oligarchií“ a “obyčejným“ lidem a stylizuje se do role matky, která nízkopříjmové ochrání. Další problém má Le Penová v tom, že měla vždycky blízko k ruskému prezidentovi Putinovi a zřejmě jí nepomůže ani fakt, že by chtěla tlumit vazby s Německem, NATO a s Evropskou unií. Válka na Ukrajině se zdá být pro Francii možná daleko, ale zdání klame. I Francie se potýká s nárůstem cen u pohonných hmot a potravin, i když inflace na rozdíl od Česka je stále jednociferná.

Blízký vztah k Putinovi však Le Penovou poškodil méně, než by se dalo čekat. Francouzský prezidentský systém se přece jenom z evropských demokracií trochu vymyká, a navíc má Francie tradičně s Ruskem úzké obchodní vazby, což se týká i domácí automobilové značky Renault, kterou ovládá stát. V Rusku se daří i tradičním francouzským luxusním značkám, které dlouho váhaly s uzavřením obchodů v rámci jednotlivých balíčků se sankcemi. Renault přerušil výrobu až ve chvíli, kdy se ve Francii dostal pod palbu kritiky. S utlumením svých aktivit v Rusku měly problém i další francouzské firmy jako Danone nebo Total.

Macron s ohlášením svojí kandidatury dlouho váhal. Někteří Francouzi mu nemohou přijít na jméno proto, že se jim zdá arogantní a vyčítají mu, že nahrává spíše bohatým. Jiní mu zase nemohou zapomenout to, jakým způsobem si počínal v době koronaviru. Macron byl nekompromisní a velice tvrdě prosazoval očkování proto koronaviru přes takzvané covid pasy. Bez certifikátu nešlo téměř nic. Nešlo cestovat ani navštívit restauraci, což Francouzi samozřejmě nesli těžce. Žluté vesty byly stále v pohotovosti. Macron měl nicméně poměrně silný finiš. Francie od ledna předsedá Evropské unii a Macron se ujímal iniciativy v rusko-ukrajinském konfliktu.

Jeho několikahodinové telefonáty s Putinem sice vpádu ruské armády na Ukrajinu nezabránily, nicméně zejména v počátku invaze se ukázalo jako velmi důležité udržovat s Ruskou federací alespoň nějakou komunikaci, protože nikdo nevěděl, co se ruskému diktátorovi honí v hlavě. Nutno podotknout, že Macron v této komunikaci Putina nijak nešetřil a přepisy těchto hovorů poskytoval veřejnosti, aby byla i veřejná kontrola. Napadení Ukrajiny jasně odsoudil a pojmenoval ho jako flagrantní porušení mezinárodního práva.

Le Penová v televizní debatě, která se odehrála ve středu, zase hrála na citlivou strunu zdražování energií. Pokud by se stala prezidentkou, tak by jí ruský plyn a ruská ropa zřejmě nijak nevadily. Macron se na druhou stranu rád prezentuje jako inovativní s tím, že dává zelenou obnovitelným zdrojům a zastává se čistého životního prostředí. Jeho odpůrci mu v této souvislosti nicméně rádi připomenou spotřebu energií v Elysejském paláci, která je enormní. Macron v těchto volbách nedostane rozhodně nic zadarmo. Před druhým kolem se soustředil na departmenty, kde v prvním kole uspěl. Předvolební kampaň ale včera skončila, dneska se už nesmí zveřejňovat ani průzkumy.

Pařížská starostka a socialistická kandidátka Anne Hidalgová, stejně jako republikánská kandidátka Valérie Pécresse, které skončily po prvním kole v poli poražených, podpořily do druhého kola Emmanuela Macrona. Le Penová je tak stále jenom nechtěné dítě, "enfant terrible", se kterým si nikdo neví rady. Označení krajní pravice po svém otci ze sebe stále nedokázala smýt, i když se Národní fronta přejmenovala na Národní sdružení. Skončí tak pravděpodobně opětovně na druhém místě jako v minulých volbách. V těch příštích, které se budou konat v roce 2027, už podle svých slov zřejmě kandidovat nebude. Ale možná, že jde jenom o předvolební taktiku, o součást volební kampaně a Le Penová to ještě jednou zkusí.

V případě Macronova znovuzvolení by to bylo poprvé od roku 2002, kdyby se stávající prezident ujal druhého funkčního období. Tehdy uspěl podruhé Jacques Chirac. Nicolas Sarkozy v roce 2012 neuspěl v souboji s Françoisem Hollandem, který v roce 2017 o znovuzvolení neusiloval. Le Penová by se na druhou stranu stala první francouzskou prezidentkou. Ale ani na potřetí jí to pravděpodobně nevyjde. Průzkumy jí připisují 10 procentních bodů za Macronem, který by tak zvítězil celkem pohodlně v poměru 55:45. I tak je to o dost lepší než před pěti lety, kdy Le Penová prohrála v poměru 33:66. Bylo by pro Le Penovou toto zlepšení povzbudivé natolik, aby se pokoušela o kandidaturu i na počtvrté?