Policejní prezident Vondrášek: Kriminalita v Česku dlouhodobě spíše klesá

Minulý týden jsem zažil několik otřesných zážitků, které se do policejních statistik zřejmě nezapíšou, ale i tak policii zaměstnávají. Kriminalita sice údajně klesá, ale policie má stále více práce a v ulicích není moc vidět.

Podle policejních statistik bylo v letošním prvním čtvrtletí spácháno více trestných činů než v předešlém roce, ale méně než v roce 2019, takže celkový počet 47 tisíc přečinů za uvedené období nevybočuje z dlouhodobých statistik. Podle policejního prezidenta Martina Vondráška se neprokázalo, že by existovala nějaká příčinná souvislost mezi přílivem válečných uprchlíků z Ukrajiny a nárůstem kriminality. Dokonce uvedl něco v tom smyslu, že nechce aby kdokoliv strašil lidi, že kvůli uprchlíkům kriminalita poroste. Uprchlíci jsou převážně ženy a děti, a tak výrazné bezpečnostní riziko skutečně nepředstavují, navíc díky speciálním vízům se jim dostává dočasné ochrany, takže není v jejich zájmu dopouštět se na našem území čehokoliv nekalého. Zpravodajské služby nicméně upozorňují na určité bezpečnostní rizika v souvislosti s východním podsvětím, které se může s přílivem uprchlíků probudit a působit mezi uprchlíky pomocí nejrůznějších dezinformací.

Proti dezinformacím se bojuje těžko, nejlépe je tedy používat tvrdá data, protože jsou objektivní, i když hranice pro trestný čin se posunula z pěti na deset tisíc korun. Vnitřní bezpečnost se dá nicméně měřit i subjektivním způsobem, například: Bojí se staří lidé chodit po setmění ven? Nebo jsou někde místa, kam se nedoporučuje chodit ani za bílého dne? Na Škaredou středu jsem zažil skutečně nevšední zážitek, když jsem viděl osobu s velkým nožem v ruce, jak se za bílého dne bez nejmenšího ostychu pohybuje v ulicích. Dokonce jsem viděl, jak si sedla na lavičku a lovecký nůž zapíchla vedle sebe jakoby nic. Po chvíli nůž vytáhla, zvedla se a šla zase dál. Policii jsem nicméně nevolal, protože se nepohybovala v mojí bezprostřední blízkosti. Navíc policistů je málo a podle informací, které jsem později získal, měli toho dne dost práce ve stejné čtvrti ještě na jiných místech. Na Zelený čtvrtek zase tekla na ulici krev, a tak policisté měli zase dost práce, ještě na Bílou sobotu k tomu zřejmě sháněli další informace, kamerové záznamy, apod. Osobně si nepamatuju, že by se něco takového na Zelený čtvrtek v minulosti stalo.

Kriminalita může v celkových cifrách lehce klesat, ale subjektivní pocit bezpečí v ulicích bohužel klesá také. Navíc roste i agresivita a násilí. O vraždě učitele na středním odborném učilišti jeho devatenáctiletým učněm jsem psal už minule, všemi to otřáslo. Že by sedmadvacetiletá matka zavraždila na Velikonoce svoje vlastní dítě, to je skutečně něco, co nemá obdobu. V policejní statistice se to nicméně zobrazí pouze jako jedno číslo navíc, stejně jako vražda učitele se zřejmě zapsala ještě do prvního čtvrtletí, protože k fatálnímu napadení došlo v Praze Michli na konci března. Policisté zadrželi útočníka během velmi krátké doby, takže se zdá, že z této strany zatím funguje všechno profesionálně, jak má, ale je vidět, že závažné trestné činnosti minimálně v poslední době přibývá. V souvislosti s největší evropskou uprchlickou vlnou od 2. světové války musela mít policie hodně přesčasů kvůli organizování pomoci uprchlíkům v krajských asistenčních centrech, apod. Proplacení přesčasů je v takovém případě samozřejmostí, ale systémové řešení do budoucnosti to rozhodně není.

Policie si dala za cíl mimo jiné pracovat na profesionalitě a na budování důvěry veřejnosti. Na druhou stranu to vypadá, že mužů a žen v uniformách je stále málo. S důvěrou je to velmi složité, říká se o ní, že vniká pomalu jakoby klíčovou dírkou, ale odchází dveřmi. Z mojí zkušenosti, kterou jsem zde popsal, je vidět, že kdybych měl pocit, že policistů je v ulicích dostatek, tak bych je zřejmě zavolal. Nevím, jak by se zachovali ostatní, ani nevím, zda jsem se zachoval správně, ale zdá se mi, že volat policii až ve chvíli, kdy teče krev, je dost pozdě.